- Autor Alice Pachněvičová
- Team bakalářské studium (1. ročník), Základy krajinářského navrhování Špalková
- FA ČVUT v Praze
Sám se sebou Toulám se Libní. Nebe je bez jediného mráčku. Kolem pobíhají děti s míčem a pokřikují na sebe. Já ale pokračuji dál. Vím, kam se schovat. Znám jedno klidné místo uprostřed ruchu. Přede mnou se objevují kopečky pokryté vysokou trávou. Sundávám si boty a pokračuji bos. Užívám si lechtající ochlazující pocit na prstech u nohou. Přejdu přes kopeček, posadím se a položím hlavu do trávy. Konečně jen já a moje knížka… Úkolem bylo ve veřejném prostoru v okolí říčky Rokytky navrhnout místo, které by obyvatelům z okolních sídlišť nabídlo soukromí, místo pro práci, zábavu a další… V mém návrhu se zaměřuji na poskytnutí soukromí jedinci, který hledá klidné hnízdečko v dnešním zrychleném světě. Zde by se mohl soustředit na jednu činnost… meditovat, číst si knihu, odpočívat, přemýšlet… jednoduše být sám se sebou v daný čas na daném místě. Toto soukromí bych chtěla poskytnout návštěvníkům pomocí modelace terénu, vytvořením náspů a výkopů tak, aby vznikly ďolíčky pro jednoho či dva lidi. Cestičky I ďolíčky by byly pokryty nízkým travnatým porostem. Naopak zarostlé kopečky s vysokou travnatou směsí by utvářely tu pravou atmosféru zarostlé louky a intimnosti. Dále pracuji se stávajícími stromy. Navrhuji dvě fáze realizace. V první se zaměřuji na doplnění domácích dřevin a mnohokmenů a na problém invazivních druhů dřevin, které je třeba odstranit pro možnost rozrůstání stávajících utlačovaných dřevin. Ve druhé fázi, která by se měla uskutečnit po realizaci, navrhuji dvě možnosti – vykácení zbylých invazivních druhů, nebo udržování oblasti pod přísným dohledem, aby se nerozmnožovaly.
V projektu sám (se) sebou, vítězné práci kategorie “malé měřítko” porota shledává především mimořádný soulad mezi myšlenkou/konceptem návrhu a jeho prezentací. Porotci poznamenali obecnou náročnost údržby podobných řešení. Ovšem v případě tohoto jemného terénně modelačního zásahu, který není pouhou dekorací ale samotnou podstatou návrhu, se jedná spíše o edukační “poznámku pod čarou”. Téma samoty, kontemplace a úniku do krajiny je v současnosti poměrně zastoupeným aspektem v krajinářském navrhování; tomuto návrhu se však podařilo k motivu přistoupit kreativně a dostatečně flexibilně, je dobře argumentován a srozumitelně představen.