DSO Škola Jílovska

Škola v zahradě. Přesněji navrhujeme zahradu, v které je umístěna škola. Hlavní inspirace je pro nás okolí. Rodinné domy utopené v pestrých a mnohotvárných zahradách, do kterých, ale krom majitelů nemá nikdo přístup. Navrhujeme tedy zahradu, která je otevřená. Ráno pro školu a odpoledne pro kohokoliv. Když do ní vstoupíte najdete školu. Nová budova svým měřítkem nepřesahuje okolní domy a přesto nabízí dostatek prostoru pro skoro 600 žáků. Exteriér v synergii s interiérem. Chvíli uvnitř, chvíli venku. Je na každém, kde se bude cítit lépe.

Porota oceňuje celkové urbanistické uspořádání budovy, které vychází z tvaru kříže, jenž reaguje na okolí a vytváří rozmanité venkovní prostory. Navzdory velkorysému rozložení budovy přes celý pozemek se škola díky ustoupení v objemu, souhře různých výšek, teras a celkově nízkému počtu podlaží velmi harmonicky začleňuje do svého okolí. Plocha přiléhající k silničnímu obchvatu zajišťuje především pohyb vozidel, zatímco intimnější prostory jsou věnovány školním dvorům a venkovním sportovištím. Prostor K+R je efektivně řešen integrací u vjezdu a parkování. Parkoviště bohužel ovlivňuje historickou cestu, jejíž zakončení a propojení přes obchvat by si zasloužilo více pozornosti. Návrh nabídl nejlepší řešení veřejného prostoru školy, který má zároveň potenciál stát se novým centrem obce i lokality. A to díky soustředění vhodných dějů na navržené „školní náměstí“: díky tomu zde může být živo po celý den. Dvojí přístup do školy přes chráněné náměstí, z ulice K Rybníku i z jihovýchodu od parkování, maximálně podporuje sociální interakci všech příchozích a je vnímán velmi pozitivně. Velmi kladně je hodnoceno také řešení fasády, které chrání fasádní plochy před přímým slunečním zářením a zároveň dosahuje vyvážené kombinace transparentních a neprůhledných částí spolu s horizontálními a vertikálními prvky. Díky použití dřeva a výrazným přesahům působí příjemně decentně a proporčně vyváženě. Výsledkem je jednoduchá a lehká estetika. Porota si cení nápaditého zapojení rybníka do areálu školy a způsobu jakým se na jeho břehu vhodně mísí a prolínají školní a veřejné prostory. To vytváří skvělý potenciál pro rozšířené využití školní jídelny a přilehlého zahradního areálu pro komunitní a společenské účely. Rozmístění jednotlivých provozních celků školy je logické, ke snadné orientaci přispívá rozdělení budovy v přízemí na dva samostatné celky, které se v patře opět spojují do jednoho organismu. Návrh tak naplno využívá prostředků přirozeného horizontálního i vertikálního členění. Vnitřní prostory, jako je sportovní hala, aula a jídelna, jsou logicky rozmístěny a mají chráněné venkovní plochy. Zvláště působivé je seskupení výukových prostor, které v přístupových zónách nabízejí širokou škálu dalších vzdělávacích možností. Společné prostory a školní dílny soustředěné do přízemí budovy s vhodnými vazbami na promyšlený parter vtažený do samotného srdce školního areálu v kombinaci s chytře zvoleným rozhraním mezi chráněným a veřejným venkovním prostorem umožňují přirozeně časově segregované využití veřejných prostor i vybavení budovy školou i komunitou. Využití hlavní vstupní haly jako školní auly vnímá porota jako možné, konkrétním způsobům využití tohoto prostoru je ale nutné věnovat v návrhu zvýšenou pozornost. Výukové prostory členěné do větších klastrů minimalizují jednoúčelové chodby a umožňují účelné využití komunikačních prostor pro alternativní výuku. Velkorysý společný prostor v propojovacím mostě na úrovni 1NP vhodně doplňuje klastrové prostory 1. a 2. stupně a slouží ke komunikaci i setkávání. Porota kladně hodnotí samostatné klastry odborných učeben zasazené do střešní krajiny 3NP každého stupně. Pochybnosti naopak vzbuzuje umístění běžecké dráhy na střeše tělocvičny v přímé vazbě na učebny 1. stupně, kterým naopak chybí přímý kontakt s venkovní zahradou. Celkově porota hodnotila návrh jako vynikající příspěvek k danému zadání.

Koncept navržené školy je založen na typologii pavilónů, které v ansámblu formují podobu školního areálu. Navrhujeme kompozici tří geometricky jasných, měřítkem přiměřených kvadratických hmot, které jsou logickým způsobem rozmístěny na řešeném pozemku. Objekty prvního stupně, druhého stupně a sportovní haly jsou ve vzájemném těžišti propojeny do jednotného svazku přízemní hmotou, která plní funkci vstupní haly, foyer, ale i centrálního komunikačního hubu. Hmotové uspořádání cílí nejen na co nejvíce kompaktní kompozici celku, ale vytváří i jasně definované venkovní prostory, které slouží jak škole samotné, tak místní komunitě obyvatel v Radlíku a Jílovém u Prahy. Svým měřítkem se dvou až třípodlažní objemy příjemně začleňují do přilehlé zástavby rodinných domů. Venkovní sportoviště je integrováno do velkorysé školní zahrady, která se nachází ve východní části řešeného území. Objekty jsou navrženy jako dřevostavby využívající moderní technologie GLT nosníků, sloupů a CLT panelů.

Porota oceňuje souhru tří pootočených objemů reagujících na geometrii místa tím, že zarovnávají jednotlivé bloky s hranicemi pozemku. Toto kompaktní uspořádání umožňuje vytvořit velkou plochu určenou pro park a sportovní zařízení, která může navazovat na stávající rybník. Nepříliš příznivá interakce nastává s přilehlou nízkopodlažní obytnou zástavbou v ulici K Rybníku. Venkovní komunikační plochy jsou dobře organizovány. Parkoviště a místa pro Kiss and Ride jsou vhodně umístěna v blízkosti hlavního vchodu, zároveň je mezi nimi zachováno jasné oddělení. Za velmi zdařilé a atraktivní považuje porota řešení fasád. Prosklené části jsou chráněny před přímým slunečním světlem horizontálními stínicími lamelami, což jednoznačně odráží udržitelný přístup k projektu. Návrh věrohodně vyřešil nepravidelné volné plochy kolem školy: škálu od uzavřené školní zahrady pro přestávky, až po otevřený veřejný prostor, charakterem adekvátní venkovskému prostředí lokality. Tento příjemně odvážný koncept veřejného školního plácku má potenciál fungovat jako přirozený filtr mezi veřejným a školním prostorem na základě přirozené časové segregace. S ohledem na nedostatek jiných chráněných venkovních prostor bude toto řešení v praxi jen těžko udržitelné. Porota celkově oceňuje důraz na možnosti komunitního a veřejného využití při řešení venkovních prostor školního areálu, možnosti samostatného komunitního využití jak jídelny, tak sportovní haly. Podobný potenciál venkovního sportoviště je bohužel limitován nedořešením základního sociálního zázemí. Rozmístění jednotlivých funkcí v rámci budovy je logické. Členitý půdorys umožňuje samostatný venkovní přístup do mnoha částí budovy vhodných ke komunitnímu využití. Překvapivé umístění prvního stupně do patra je s ohledem na snahu o minimalizaci půdorysné stopy pochopitelné a v kombinaci s napojením na střešní terasu a družinu dává smysl. Samostatně provozovatelný blok přípravných tříd v přízemí prvního stupně považuje porota za velmi zdařilé řešení stejně jako chytře řešený nástupní prostor druhého stupně sloužící jako aula. Jednopodlažní vstupní prostor řešený jako komunikační HUB je i přes svoji lehkou prostorovou indiferentnost funkční a s jistotou navádí uživatele do jednotlivých provozních částí budovy. Napojení na školní plácek plnící funkci hlavního venkovního prostoru školy by mohlo být velkorysejší. Porota si cení úsporného a přesto prostorově velkorysého řešení výukových částí školy. Zejména na prvním stupni může centrální hala i přes velké množství napojených učeben dobře sloužit pro alternativní výuku, v případě druhého stupně budou prostory sloužit spíše jako neméně potřebné chill-out zóny.

Řešené území se nachází na historických cestách a novostavbu školy chápeme jako jejich obohacení. Potvrzujeme průběh cyklostezky a rozšiřujeme její náplň o komplex školy, ale také o veřejně přístupné funkce, které z místa vytváří atraktivní cíl pro okolní obce. Návrh člení rozsáhlý program do logických celků a uchopitelného měřítka. Leitmotivem projektu je krček, který překlenuje cyklostezku a je hlavní komunikací pro kmenové třídy a tělocvičnu. Centrem objektu je pak vnitřní atrium, které dětem nabízí intimní venkovní prostor.

Porota hodnotí pozitivně urbanistické řešení školy, které přichází se třemi hlavními bloky sjednocenými centrální páteří. Celková kompozice již tak srozumitelná není a je obtížné vyčíst původní záměr. Venkovní prostory jsou velmi příjemné, proporčně vyvážené a budovy jsou do prostředí dobře začleněny. Porota oceňuje efektivní koncepci automobilové i pěší dopravy řešené jako předpolí vstupu do školy, ačkoliv jeho plocha působí předimenzovaně, na úkor ploch pro školní zahradu a hřiště. Snaha o rozdílný výraz fasád skrze hravou kombinaci několika typů materiálů nepůsobí příliš harmonicky. Velmi zdařile se jeví snaha přinést do školního areálu život zapojením nabídky podél pěší stezky ve formě skate parku, dětského hřiště a vstupu do sportovní haly. Snadný přístup veřejnosti do sportovní haly i na venkovní sportoviště je velmi vítaný. Zároveň školní jídelna, vzhledem ke svému zapojení v půdoryse, takový potenciál asi nemá. Z provozního hlediska je návrh velmi dobře a zodpovědně zpracován, nechybí žádné podstatné celky. Důsledně a zdařile se vyhýbá křížení jednotlivých provozů školy. Klíčem je umístění společných a veřejně využitelných provozů do přízemí budovy, které je navzdory své rozlehlosti přehledné a velkoryse řešené. Otevřený, volně plynoucí prostor kolem vnitřního atria uvnitř dispozice je velkorysý a přebírá funkce šatny, jídelny, knihovny i komunikačního prostoru. Zvláštní pozornost musí být v takovém případě věnována akustické pohodě a dennímu osvětlení. Umístění centrálních šaten v prominentní poloze u vstupu do objektu vnímá porota jako řešení zaručující jejich kultivované, promyšlené a bezpečné provedení. Porota oceňuje klastrové uspořádání výukového prostoru ve 2. a 3. nadzemním podlaží. Řešení klastrů je ale nedůsledné a svou funkci plní dokonale pouze některé klastry druhého stupně. Na prvním stupni poslouží toto uspořádání zejména k rozčlenění spojitého prostoru na menší celky. Provozní napojení výukového prostoru na jinak provozně zcela samostatný objekt tělocvičny v rámci komunikační páteře ve 2NP je jednou z předností návrhu.

Architektonický návrh školy v Jilovsku využívá vernakulární přístup, který harmonicky zapadá do okolní krajiny a městsko-venkovského kontextu. Návrh se snaží vytvořit plynulou integraci mezi budovou a jejím přírodním a zastavěným prostředím, což podporuje pocit klidu, pohody a sounáležitosti. Kromě této citlivosti ke kontextu projekt zkoumá avantgardní strategie v navrhování škol, přičemž klade důraz na komunitu, sociální interakci a společné učení. Jádrem návrhu jsou otevřené, flexibilní a hierarchicky uspořádané společné prostory, které vybízejí studenty k setkávání, sdílení zkušeností a budování smysluplných vztahů. Projekt, který kombinuje hluboký respekt k místnímu kontextu s inovativními vzdělávacími prostory, usiluje o to, aby nabídl výchovné a inspirativní prostředí, které podporuje osobní a kolektivní růst.

Důsledné pavilonové řešení školního areálu představuje v kontextu soutěže ojedinělý přístup. Klade důraz na venkovní prostory – školní i veřejné – a jejich vzájemnou symbiózu a propojení s urbanistickou strukturou obce. Vytváří různě velké venkovní prostory rozdílných funkcí, včetně sportovního areálu na jihu, velkorysého školního dvora zasazeného mezi budovy a vstupních prostor po stranách. Vynikající práce s hmotami jednotlivých pavilonů uspořádaných kolem velkorysého školního dvora, jejich členění a architektonický výraz s využitím šikmých střech a dřevěných fasád přirozeně začleňují školní budovy i celý areál do organismu obce. Parkovací plochy a Kiss and Ride jsou efektivně navrženy, umístěny v blízkosti hlavních komunikací a dobře propojeny se vstupy. I ze spíše schématického zpracování řešení venkovních prostor je zřejmý jejich potenciál a preferovaný přírodní charakter. Symbiózu školy s přírodou podporuje i chybějící „teplé“ propojení jednotlivých pavilonů, které v tomto případě nelze považovat za nedostatek návrhu. Provozní řešení areálu je díky pavilonovému řešení logické a přehledné, umožňující různorodé způsoby využití jeho jednotlivých částí. Porota oceňuje snahu o maximálně úsporné prostorové řešení, které je ve výukových částech budovy i funkční. Ve společných prostorách školy je ale tato snaha vykoupena až přílišnou kombinací funkcí, komunikační koridory jsou poddimenzované. Některé důležité provozní celky hlavní budovy zejména technického charakteru bohužel zcela chybí a jejich doplnění by si vyžádalo podstatnou úpravu návrhu například přidáním celého technického podlaží. Překvapivé konstrukční řešení s betonovou nosnou konstrukcí a dřevěnou fasádou zajišťuje subtilní a originální architektonický výraz ovšem za cenu velké míry prosklení a v místních podmínkách obrovské náročnosti na údržbu. Grafické zpracování návrhu je na mimořádně vysoké úrovni.

Nová svazková škola Jílovska vnáší prostorový řád do řešeného území. Její hmota je pojata jako 3 objemy na půdorysu čtverce. Dva čtverce se půdorysně prolínají a tvoří provozní celek školy, třetí čtverec tělocvičny se zázemím je situovaný jako pootočený solitér ve východní části pozemku. Tělocvična je propojena se školou chodbou. Juxtapozice dvou prolnutých hmot školy definuje své venkovní prostory; vstupní, formální, veřejné nádvoří na severozápadním rohu, doplněné o pobytový školní dvůr v jihovýchodním rohu budovy. Zvolená barevnost přiznaných materiálů tónovaných do odstínů červené má za cíl vytvořit přívětivé prostředí pro žáky a zároveň jedinečný obraz školy v povědomí obyvatel.

Urbanistická koncepce školy je pozoruhodná svým kompaktním řešením, které minimalizuje půdorysnou plochu a zachovává velkorysý venkovní prostor pro sportovní a volnočasové aktivity. Avšak měřítko vyšších objemů a řešení fasád není úplně vhodné v kontextu okolního prostředí. Provoz základní školy je vyřešen ve dvou prolnutých kostkách, tělocvična se nachází v samostatném částečně zahloubeném objektu na druhé straně historické pěší cesty. Takové provozní schéma je přehledné a funkční. Umožňuje snadné využití sportovišť širší veřejností, aniž by to narušovalo chod školy. Přístup žáků do tělocvičny je řešen poněkud nepřesvědčivě podzemní chodbou. Navržené krajinářské úpravy mezi tělocvičnou a rybníkem scelují prostor a přirozeně zapojují areál do stávajících struktury Radlíku. Parkovací plochy jsou vhodně dimenzovány, jen jejich umístění paralelně s ulicí K rybníku vyvolává obavy vzhledem k dopravě generované provozem školy. Venkovní prostory přiléhají k vnitřním provozům logicky a přirozeně. Veřejné prostory i chráněná školní zákoutí jsou svým rozsahem velkorysá, doléhají k sobě bez zásadních provozních střetů a v důsledku působí areál nadmíru přívětivě. Zároveň v sobě má velký potenciál komunitního využití. Porota oceňuje úspěšnou snahu o hledání křehké rovnováhy mezi dostatečným množstvím chráněných venkovních prostor a otevřenosti areálu širší veřejnosti. Zvolený půdorysný princip oddělení 1. a 2. stupně v sobě nese velký potenciál, který ale zůstává značně nevyužit. Společná atria jsou svou velikostí na hranici možnosti vytvoření příjemného prostředí, zcela opomenuto je pak místo spojení obou kostek, které by zasloužilo důkladnější prověření a prezentaci jasného názoru, jak má tento prostor vypadat i fungovat. V předložených půdorysech se z něj stává nepřehledný uzel, jehož důležitost je navíc popřena celkem necitlivým vložením bloku toalet pro zaměstnance. Architektonický výraz objektu i jeho grafické zpracování považuje porota za velmi zdařilé a oceňuje prověření celku i zhotovením fyzického modelu.