Základní škola Jana Vodňanského

Nová budova základní školy v Holešovicích nabízí prostory pro moderní formy vzdělávání. Centrální atrium a klastry tříd umožňují různé druhy využití během výuky i o přestávkách. Určujícími tématy jsou variabilita a přehlednost. Budova nové základní školy vstupuje do společnosti holešovických bloků jasně čitelným objemem. Stává se městským orientačním bodem, vtahuje veřejný prostor do svého parteru. Kompaktní tvar usnadňuje prosvětlení interiérů a je zárukou úspornosti investice i provozu. Sdílené prostory kolem centrálního atria s pobytovým schodištěm umožňují komunitní interakci uvnitř školy a různé formy výuky i odpočinku. První stupeň disponuje venkovní zahradou. Na střeše školy je umístěna tělocvična a venkovní hřiště s výhledem na řeku.

Porota v tomto návrhu vyzdvihla vynikající urbanistické řešení podpořené lapidární a kvalitně promyšlenou architekturou. Budova školy je dobře a funkčně propojená se svým okolím, má dobře řešené vstupy pro různé věkové skupiny a bezbariérový přístup umožňuje díky práci s okolním terénem. Kompaktní objem umožňuje budoucí zástavbu v okolí, ať už bude jakákoli a samotný projekt to neovlivní. Kompaktní objem přináší také ekonomickou efektivitu, stejně jako efektivitu prostorovou – budova je vůči pozemku úsporná a návrh tak nabízí kvalitní prostor přímo na terénu navazující na jídelnu a družinu. Skvělým aspektem tohoto návrhu je také to, že samotný školní provoz je pouze ve dvou podlažích. Výjimka, kdy jsou prvňáčci v přízemí, je chytrým řešením, jak je opatrně a pomalu začlenit do školního systému. Navržená konstrukce je dle názoru poroty jednoduchá, efektivní a realistická. Dispozice celkově i na úrovni klastru nabízí variabilitu a flexibilitu využití. Porota dále ocenila dobře zvolenou velikost atria s dobrým propojením s přízemím, kde „nepřeurčený“ prostor vytváří dostatek potenciálu pro mnohostranné využití.

Na opuštěném místě při ulici Jankovcova vyroste nová základní škola, která vybízí k reprezentativní veřejné investici adekvátní svého významu a vnesení nového života do tohoto bezprizorního území. Navrhujeme kompaktní objekt odkazující na poetiku racionálních struktur ustupující průmyslové architektury Holešovic. Soudobý dům s elementární konstrukcí a lidským měřítkem, který není okázalý. Přízemí a střecha, které mimo výuku slouží veřejnosti, spojí školu společensky s městem. Interiér je s okolím provázán skrze střešní terasy, které jsou směrované do budoucího parku. Areál tvoří přívětivý celek, který přispěje komunitnímu životu Prahy 7 s předpokladem ekonomického provozu.

Jedním z hlavních přínosů návrhu je dle poroty celkové řešení přízemí, orientace jídelny a auly na severovýchod a otevření do ulice Přádelní totiž umožňuje plně využít potenciál tohoto veřejného prostranství. Návrh je postaven na jasném řádu, který umožňuje další rozpracování a umožnil by změny. Porota dále oceňuje zvolený koncept lodžie/galerie, který funguje všude poměrně dobře. V návrhu existují kvalitní logická propojení, například dobře řešený samostatný přístup k tělocvičnám. Celek sportovišť je dalším silným momentem návrhu, kde jedinou otázkou je vyčlenění většího prostoru pro šatny. Jedna z největších hrozeb dle názoru poroty spočívá v nákladnějším provozu budovy, který vyplývá z poměrně velkého obestavěného prostoru.

Návrh nové základní školy do Holešovic nabízí příjemné prostředí pro žáky, rodiče, učitele a další zaměstnance. Navrhované prostory neslouží pouze pro vzdělávání žáků, ale mají také inspirovat a podněcovat ke kreativitě. Velký důraz je kladen na aktivity dětí mimo vlastní výuku, kdy si osvojují především sociální dovednosti. Prostory mimo učebny nabízejí velmi širokou škálu veřejných, poloveřejných až intimních míst, a to v interiéru i exteriéru. Budova je záměrně co nejnižší, horizontální a působí klidně a solidně. V protilehlých rozích budovy jsou otevřené exteriérové plochy. Jihovýchodní otevřený roh na nároží Jankovcovy a Přádelní vítá žáky "otevřenou náručí". Skrz celý dům se vine velkorysá vertikální komunikace "cesta nahoru" s charakterem divadelního prostoru s galeriemi. Jedná se o hlavní orientační prvek budovy.

Porota v tomto návrhu oceňuje rozhodnutí autorů vytvořit nové „náměstí“ pro své sousedství – před budovou je dobře přístupná piazzetta. Tato škola je navržena jako centrum pro komunitu. V tomto ohledu je však jižní okraj piazzetty využívaný pro kanceláře administrativy vhodný k přepracování. Schodiště jako jádro budovy je dle názoru poroty koncipované dobře a mohlo by skutečně fungovat. Vytváří však některé nevýhody, například příliš malé společné prostory. Konstrukčně se jedná o velmi jednoduché a levné řešení. Dispozičně se však spíše než o klastrový systém jedná dle názoru poroty o systém chodbový, který pouze využívá zálivy šaten. Okno vedoucí z atria na západ představuje jisté komplikace, z nichž jednou je obtížný přístup na střechu.

V budově základní školy strávíme významný kus našeho života. Prostor, do kterého děti denně přicházejí, se stane jejich nedílnou součástí. Naším přístupem chápeme školu jako místo, které nezajišťuje pouze vstřebávání informací a plnění domácích úkolů, ale místo, které nás pomáhá definovat jako lidi, kterými chceme být. Námi navržená škola je prostorově pestrá, otevřená vůči svému okolí a zdravě sebevědomá ve své architektonické formě. To vše podpořené myšlenkou na texty písní, knížky a další nezapomenutelnou mnohovrstevnatou tvorbu pana Vodňanského, jež provázela naše dětství a bude provázet i dětství našich dětí.

Autoři představili velkorysý projekt s velkými ambicemi a snahou vytvořit významnou ikonickou stavbu. Tvar fasády do Přádelní ulice rozšiřuje prostor, vytváří více prostoru pro veřejné prostranství. Zjednodušení, ke kterému došlo mezi prvním a druhým kolem, projektu nesmírně pomohlo, a to především v přízemí. Porota zde však pozoruje nepříliš velkou péči o urbanistický kontext. Koncept je téměř „sochou v parku“, ale zde existuje bez dostatečného prostoru kolem. Návrh nebere ohled na budoucí zástavbu v okolí, respektive na její nejistotu, a definuje okolí s konečnou platností. Takto nákladná stavba je v tomto případě stísněného pozemku diskutabilní. Kvalita návrhu spočívá v jeho půdorysu – experimentování s mírnou změnou v mnoha aspektech, kde však jedním z problémů je nedostatečné oddělení mladších a starších dětí; rozmístění tříd neumožňuje prvňáčkům potřebnou intimitu. Řešení vytápění a chlazení se zdá příliš komplikované s ohledem na jeho integraci do zdvojené podlahy.

Šedesát procent dětí připravujeme na ještě neexistující povolání. Škola by proto měla být živou veřejnou institucí. V našem pojetí do ulice otevřený městský blok s učebnami orientovanými na sever do parku a nárožím představujícím pomyslný „inkubátor“ s kreativní střešní zahradou sloužící k demonstraci udržitelného přístupu samotného objektu. Místo pro setkání, hledání souvislostí, aplikaci poznatků i nových postupů. Školní dvůr supluje v kompaktním městě střešní krajina s hřištěm a zahradami orientovanými k jihu.

Budova působí klidně a představuje příjemnou instituci. Autoři zvolili jednoduché technické řešení bez slepých míst, která by v budoucnu mohla překvapit. Přesto se budova zdá porotě sama o sobě poměrně nákladná. Prostorová velkorysost dala vzniknout velkému objemu, který by se zřejmě musel redukovat, aby mohla být škola postavena. Kvalita interiéru v přízemí je vysoká a slibuje, že se v něm budeme cítit dobře. Různé skupiny uživatelů mají své samostatné vchody. Naproti tomu uspořádání horních pater s třídami je dle názoru poroty poněkud konzervativní. Rozložení hmot působí dobře při pohledu z ulice Jankovcova, ale z ostatních pohledů, hlavně zezadu, už tak dobře ne. Budova kulminuje v severozápadním nároží, což výrazně omezuje budoucí rozvoj městského bloku. Navíc maximální využití pozemku sice vede k nižší výšce budovy, ale nenabízí žádný volný přízemní prostor.

V centru Prahy 7 vzniká nové centrum. Mezi stromy, podél malého parku, se jako kopec z rovinaté krajiny zvedá nová základní škola JANA VODŇANSKÉHO. Stojí tam otevřená, přívětivá a plná života! Na všech úrovních budovy, uvnitř i venku, nabízí dětem místo k učení i ke hře. Venkovní učebny na střeše, sportoviště a prostorné terasy odrážejí život uvnitř školy a oživují její okolí. Všichni jsou vítáni! Je to místo společenství nejen pro děti ze školy, ale také pro děti a obyvatele z okolí. Z urbanistického hlediska hraje budova s terasami, sportovními a zelenými plochami zvláštní roli ve svém okolí a má tvořit nové centrum pro vzdělávání a komunitu.

Autoři představili velmi silný koncept již v prvním kole. Školní budova si zde neklade za cíl být výrazným veřejným prvkem, ale soustředí se na svou celkovou hravost a působí přívětivě – prezentovaný obraz školy je "budovou pro děti". Jednoduchý přístup veřejnosti je jednou z velkých předností návrhu. Porota také oceňuje velmi dobře promyšlené a přístupné střechy, které vytváří dobrou protiváhu malému pozemku. V návrhu je množství různorodých kvalitních prostor, které jsou v těsném kontaktu s třídami, a velmi dobré rozmístění učeben. Kvalitně je navrženo i samostatné využití přízemí a tělocvičny – představující dva hlavní veřejné prvky školy. Celkový architektonický výraz však nedostál očekávání poroty. Porota také poukazuje na využití potenciálně cenné a atraktivní části přízemí pro kuchyň. S tímto okrajem budovy je zacházeno jako se zadní fasádou a návrh zde nedostává svému konceptu. Údržba a péče o budovu by se dle názoru poroty ukázala jako velmi nákladná.