Nové Kukleny – náměstí a družstevní bytový dům

Návrh vychází z industriální minulosti místa, kterou chápe jako hodnotný prostorový a konstrukční základ pro další rozvoj území. Zachovává tak kontinuitu mezi historií areálu a jeho budoucí podobou. Koncept je založen na principu infrastruktury propojující architekturu, krajinu i veřejný prostor do jednoho funkčního celku. Bydlení, sdílené prostory i veřejná prostranství jsou organizovány v rámci flexibilního rastru, který umožňuje postupný vývoj a proměnlivost celého souboru. Stávající Objekt 111 i komín jsou přitom přirozeně začleněny do nového návrhu jako aktivní součásti společenského života lokality. Centrální náměstí je navrženo nejen jako místo setkávání, ale také jako součást krajinné a modrozelené infrastruktury území. Pracuje s vodou jako s důležitým kompozičním a organizačním prvkem, který spoluutváří charakter veřejného prostoru. Bytové jednotky jsou navrženy jako flexibilní a dlouhodobě adaptabilní bydlení založené na modulárním a racionálním konstrukčním systému, umožňujícím různé dispoziční varianty i budoucí úpravy podle měnících se potřeb obyvatel. Propojením bydlení, veřejného prostoru a krajinných opatření vzniká dostupné, odolné a komunitně orientované prostředí, které má schopnost přirozeně se rozvíjet spolu s celou čtvrtí a vytvářet základ pro udržitelnou budoucnost území.

Projekt navrhuje soudobý rámec kolektivního bydlení, který propojuje industriální dědictví místa, ekologické systémy a sociální soužití do ucelené urbánní strategie. Začleněním budovy 111 a komína jako aktivních referencí a opřením konstrukční logiky i programového uspořádání o racionální principy návrh koncepčně zachovává historii lokality. Projekt je tak chápán jako infrastrukturní systém, který působí zároveň v měřítku architektury i krajiny. Budova je navržena prostřednictvím vrstvené prostorové organizace, která nabízí pozvolný přechod od veřejných přes kolektivní až po soukromé prostory. Obyvatelné ochozy, pojaté jako venkovní místnosti, zároveň fungují jako klimatické mezizóny směrem k exteriéru. Vnější pavlače, oddělené drobnými otvory ve stropních deskách, zajišťují obyvatelům soukromí, zatímco závěsy přinášejí finální vrstvu domácí variability. Bytové jednotky jsou navrženy jako přizpůsobitelná a flexibilní obydlí založená na modulárním a racionálním konstrukčním systému, který umožňuje různé dispoziční varianty i budoucí proměny. Jejich oboustranná orientace umožňuje přirozené příčné větrání a účinné pasivní chlazení. Na úrovni 1. nadzemního podlaží je navržena přenosová deska, která rozvádí zatížení z opakující se prefabrikované hybridní konstrukce vyšších podlaží a zároveň stírá hranici mezi vnitřním dvorem a veřejným náměstím. Překryvná analýza historického fluviálního systému Malého labského náhonu vede k začlenění vody jako strukturujícího prvku v rámci parku, čímž podporuje ekologické systémy, jako jsou retenční plochy, propustné povrchy, mokřadní biooázy a suché biotopy. Cihly z bývalé továrny jsou znovu využity jako dlažební materiál. Zatímco dvůr je osázen vzrostlými stromy, které přirozeně ochlazují prostředí pro obyvatele, veřejné náměstí je vymezeno zpevněnými plochami, jež zdůrazňují jeho polyvalentní charakter. Návrh zdůrazňuje soužití a společenský význam sdílených prostor. Poloveřejný dvůr, vyvýšené společné pavlače, kolektivní terasy a aktivní parter vytvářejí bohatý gradient mezi veřejným a soukromým životem. Nový veřejný park a náměstí fungují jako vzájemně se doplňující prostory: park pojímá širokou škálu veřejných aktivit, zatímco vnitřní dvůr nabízí intimnější kolektivní prostředí.

Navrhnout novou část Kuklen znamená vytvořit prostředí pro každodenní život — síť obytných, veřejných i sdílených prostor, které budou přirozeně fungovat v různých měřítkách a situacích. Území má pro takový rozvoj výrazný potenciál díky blízkosti dopravní infrastruktury, sportovišť i přírodní krajiny, a návrh proto počítá s vyšší intenzitou bydlení i aktivit. Devadesát bytů je rozděleno do devíti věží, které vytvářejí menší sousedské celky se sdílenými prostory a společnými střešními terasami. Bydlení je zde chápáno nejen jako soubor jednotlivých bytů, ale také jako prostor pro komunitní život, setkávání a každodenní sdílení. Parter domu je otevřený jak obyvatelům, tak širšímu okolí Kuklen. Vnitřní dvůr poskytuje klidné a chráněné prostředí pro rezidenty, zatímco veřejně orientované funkce směrem k novému náměstí a třídě propojují dům s okolním městským prostorem a aktivně se podílejí na životě čtvrti. Hmotové řešení reaguje na specifické podmínky parcely. Namísto uzavřeného objemu kopírujícího hranici pozemku je stavba členěna do menších částí, které vytvářejí měkký přechod mezi domem, ulicí a náměstím. Ustupující hrany a průchody pomáhají otevřít parter směrem do veřejného prostoru a podporují jeho prostupnost. Geometrie všech devíti věží vychází z jednotného modulu 3,75 m, který sjednocuje konstrukční systém, dispozice i fasádní rastr. Modulární princip umožňuje vysokou míru prefabrikace, efektivní výstavbu i kontrolu nákladů, aniž by byla omezena kvalita a variabilita jednotlivých bytů.

Návrh „Soft Centre“ představuje návrh s ambicí překonat rigidní historické schema bloku a nově ho definovat pro současnost. Jednotlivé „stavební kameny“ bloku odpovídající modulaci jednotlivých domů v tradičních blocích a současně zakládají identitu komunit v rámci zvolených modulů. Vytvářejí také členité rozhraní na hranici fasád a veřejného prostoru. Předpoklad určitých interakcí mezi rezidenty a veřejností v tomto rozhraní bylo to, co zaujalo porotu pro postup do dalšího kola. 9 modulů bloku reprezentujících jednotlivé domy v městském bloku by kromě sociálních aspektů tohoto řešení mohlo přiblížit návrh principům rostlého města a přispět k větší integraci do něj, bohužel plné přetažení všech modulů jednotnými horizontálami balkonů tuto příležitost popírá. Konstrukční řešení modulů umožňuje požadovaný flatmix 90 bytů organizovaný kolem pěti schodišťových jader a odpovídá současným požadavkům na adaptabilní bydlení. Přístup do vnitroblokubloku je umožněný pouze Pražské třídy a určuje vstup do bytových částí domů především z tohoto prostoru, což maximálně uvolňuje prostor pro městskou vybavenost po obvodu bloku. Jako diskutabilní lze vnímat stísněné a přímé vstupy do částí bytů ve vztahu k předimenzovaným společným prostorám domů v patrech. Dispoziční řešení je obecně velmi subjektivní, v bytech vznikají obtížně využitelné prostory a vzhledem ke geografické poloze projektu i vnitřní prostory s nedostatečným osvětlením. Malá hloubka balkonů je v návrhu kompenzována velkorysými sdílenými terasami, což potvrzuje silnější komunitní koncept návrhu. (dále také klubová kuchyně propojující vnitroblok s náměstím, společný co-working a byt pro krátkodobé ubytování návštěv) také a malou hloubku Objekt č. p. 111 je připojen k novému bloku a ponechán ve své původní podobě, je adaptován na školku a komunitní centrum pro obyvatele Kuklen. Tyto funkce jsou orientovány do vnitrobloku s herním a pobytovým mobiliářem a drobnou krajinnou úpravou. Zbylý parter je pečlivě navržen pro drobné služby a obchody, orientované do Pražské třídy a nového náměstí. Krajinářská část je navržena ve vhodné rovnováze prostředí přírodního a městského charakteru. Středobodem prostoru náměstí je volný, pobytový, svažující se prostor kolem komína, zamýšlený pro širší komunitu a rámují ho komponované zelené ostrovy nabízející stín vzrostlých stromů. Celkově lze návrh hodnotit jako kvalitní díky silné ideovému základu, promyšlenému urbanismu a výrazné práci se sociálním aspektem bydlení. Slabší stránkou je racionalita v dispozičním řešení bytů a výsledný architektonický výraz, ve kterém je rozpor mezi velkou fragmentací jednotlivých modulů domů a jejich ultimativním převrstvením stejným rastrem průběžných balkonů. Ztrácí se tak potenciál pro specifické řešení nového lokálního centra městské čtvti.

Trojúhelníková hmota domu protíná pozemek po diagonále a přirozeně tak organizuje pohyb i vztahy v rámci území. Ze severu vtahuje návštěvníky směrem k obchodním prostorům a menšímu veřejnému prostoru navazujícímu na nové náměstí. Fasáda orientovaná do piazzetty aktivně vstupuje do městského života, zatímco rezidenční atrium vytváří plynulý přechod mezi veřejnou a soukromou sférou. Směrem do vnitrobloku se jednotlivá podlaží postupně snižují a otevírají do sdílených teras s výhledy k řece a panoramatu Hradce Králové. Dispoziční i konstrukční řešení vychází z jednoduchého modulového rastru, který umožňuje flexibilní uspořádání bytů. V podzemní části se struktura rozšiřuje tak, aby efektivně integrovala parkování pod objektem. Stávající budova podél Pražské třídy je zachována a doplněna novou vrstvou zástavby, čímž posiluje původní charakter ulice a zároveň vytváří ochranu vůči dopravní zátěži. Návrh náměstí navazuje na diagonální princip domu prostřednictvím kompozice zeleně, která usměrňuje pohyb, pomáhá hospodařit s dešťovou vodou a vytváří příjemné mikroklima i místa pro pobyt. Parter objektu je věnován výhradně obchodům a službám, zatímco obytné podlaží je mírně vyvýšeno nad úroveň terénu. Toto řešení zajišťuje větší soukromí bytů a zároveň přivádí denní světlo do parkování umístěného pod domem. Návrh zcela respektuje Objekt 111, který vnímá jako důležitou součást identity celé lokality. Jeho zachování a doplnění otevírá možnost nového využití v podobě flexibilního komunitního prostoru, schopného reagovat na budoucí potřeby čtvrti.

Projekt navrhuje silný koncepční rámec kolektivního bydlení prostřednictvím jednoho jasného formálního gesta: trojúhelníkové budovy, která diagonálně protíná pozemek. Tento krok současně vymezuje veřejné náměstí, organizuje přechod z ulice do území a vytváří sekvenci sdílených teras orientovaných opačným směrem – k řece a širší krajině Hradce Králové. Porota ocenila srozumitelnost a ambici této kompaktní urbanistické strategie, která projektu propůjčuje výraznou identitu a zároveň řeší několik kontextuálních podmínek jediným architektonickým zásahem. Diagonální umístění budovy vytváří produktivní napětí mezi veřejnou frontou a komunitním vnitřním životem. Směrem do náměstí fasáda přímo komunikuje s veřejným prostorem, zatímco obytné atrium zprostředkovává přechod od veřejného k soukromému. Na zadní straně stupňovité desky formují velkorysé společné terasy, které nabízejí sdílené venkovní prostory a dálkové výhledy. Toto prostorové uspořádání dává návrhu silný komunitní charakter, zejména prostřednictvím atriových prostor rozprostřených napříč obytnými podlažími. Bydlení je organizováno prostřednictvím soustavy obvodových jednotek, čímž vznikají byty s loftovým charakterem. Kompaktnost návrhu umožňuje dosáhnout vysokého počtu jednotek při zachování přístupu k soukromým balkonům, sdíleným terasám, úložným prostorům i společným plochám. Jednoduchý konstrukční rastr zároveň naznačuje míru flexibility a stavební efektivity, čímž podporuje ambici adaptabilního bydlení a racionálního stavebního systému. Projekt zároveň přináší přesvědčivý urbanistický přínos zachováním objektu č. p. 111 a jeho rozvinutím podél Pražské třídy. Toto rozhodnutí posiluje stávající charakter uliční fronty, vytváří ochranu před dopravou a otevírá možnost nového využití historické struktury jako flexibilního komunitního prostoru. Veřejné náměstí, strukturované diagonální výsadbou, nabízí otevřenou městskou plochu schopnou pojmout pohyb, setkávání, hospodaření s dešťovou vodou i momenty klidu. Porota zároveň konstatovala, že návrh by si zasloužil další rozpracování. Současná skladba bytů nabízí omezené možnosti pro větší rodinné jednotky a některé půdorysy vykazují nevyřešené komunikační vazby, které by měly být řešeny v další fázi. Přesto porota ocenila sílu vysoce kompaktního návrhu, jasnost jeho formální i urbanistické strategie a sociální potenciál obsažený ve sdílených prostorech. Návrh vyniká jako koncepčně přesný a slibný projekt, jehož architektonická inteligence spočívá ve schopnosti proměnit jednoduché trojúhelníkové gesto v urbánní, obytný a komunitní rámec.

V místě navrhujeme strukturu tří hmot, které společně se zachovaným domem vytvářejí částečně uzavřený blok s polosoukromým vnitroblokem. Komunitní bytový dům balancuje na pomezí uzavřeného městského bloku a rozvolněné zástavby nových Kuklen. Návrh integruje existující budovu č.111, skrze kterou zachovává místní genius loci. Funkční náplň zachované budovy je orientována na komunitní funkce a vytvoření vztahu a pocitu sounáležitosti s místem. Uprostřed nově vznikající zástavby dáváme prostor vzniknout neformálnímu plácku. Náměstí se zachovaným komínem se stane lokálním centrem. Navržené náměstí doplňuje a rozšiřuje paletu veřejných zelených prostor podél Pražské třídy. Dům je navržen tak, aby vytvořil a podporoval zdravou komunitu obyvatel a vlídné sousedské vztahy. Jednotlivé objekty jsou propojeny pobytovou pavlačí, která obepíná společný dvůr. Vnitroblok má neformální, komunitní charakter. Jde o polosoukromý venkovní prostor se zelení, kde si můžou děti společně hrát, nebo se zde můžou konat společné večeře a oslavy.

Projekt pracuje se třemi novými objekty, které společně se stávající budovou vytvářejí blok s ustoupenými nárožími. Tato kompozice formuje kvalitní polosoukromý vnitroblok a vytváří příjemné sousedské prostředí s komunitním charakterem. Návrh vhodně reaguje na měřítko okolní zástavby a porota pozitivně hodnotila zejména práci s veřejným prostorem a vztah domu k nově vznikajícímu náměstí. Samotné náměstí je řešeno velmi citlivě a pracuje s principem zeleného filtru směrem od ulice a zastávky. Prostor se postupně otevírá do centrální plochy náměstí a využívá přirozené terénní modelace. Jednoduchý princip pobytového schodiště vytváří přirozený amfiteátr kolem zachovaného komína a umožňuje variabilní využití prostoru pro každodenní život i komunitní a městské akce. Velmi pozitivně byl hodnocen právě princip terénního snížení náměstí, který působí přirozeně a nabízí široké možnosti využití. Rozpačitě porota vnímala ustoupené nároží směrem do Pražské třídy. Toto místo bylo považováno za důležitý městotvorný moment, avšak řešení s předzahrádkami a oplocením nevytvářelo dostatečně silný městský charakter ani odpovídající výraz centra nové čtvrti. Architektura domu je založena na jednoduchém a čitelném modulárním konstrukčním principu, který umožňuje vznik kvalitních a efektivních dispozic. Projekt působí racionálně a přehledně, zároveň však nabízí příjemné měřítko a obytnou atmosféru. Velmi kladně byl hodnocen pavlačový systém podporující komunitní charakter bydlení a aktivní život ve vnitrobloku. Pavlače v kombinaci se vzrostlou zelení a vystupujícími balkony vytvářejí kvalitní obytné prostředí a podporují sociální interakci mezi obyvateli. Dispoziční řešení bytů porota ocenila zejména pro jejich efektivitu a vysokou kvalitu vnitřního uspořádání. Významným benefitem je příčné provětrávání bytů, které zvyšuje kvalitu vnitřního prostředí. Slabším momentem návrhu jsou však rohové části bloku, kde dochází ke konfliktu mezi hloubkou pavlačí a osluněním bytů. V některých místech jsou zde umístěny ložnice, které mohou být výrazně zastíněné. Kladně bylo hodnoceno také krajinářské řešení a práce s gradací veřejných, polosoukromých a zelených ploch. Vnitroblok se vzrostlou zelení působí kvalitně a nabízí dobré podmínky pro každodenní komunitní život obyvatel. Za hlavní slabinu projektu porota považovala řešení dvoupodlažních podzemních garáží. Návrh plně nevyužívá půdorys pod samotnými objekty a parkovací kapacity jsou rozšířeny pod velkou část vnitrobloku. To vytváří rozpor s deklarovanou kvalitou zeleně, protože mocnost zeminy nad konstrukcí je v některých místech minimální a omezuje možnosti kvalitní výsadby stromů. Diskutabilní byly rovněž některé detaily fasádního řešení, které v předložené podobě nepůsobily zcela přesvědčivě, přestože porota vnímala potenciál jejich dalšího rozpracování v navazujících fázích projektu. Projekt porota ocenila především pro jeho jednoduchost, kvalitní urbanistický koncept, dobře řešené dispozice a silný komunitní charakter. Velmi pozitivně byla hodnocena práce s náměstím, pavlačovým systémem a veřejným prostorem. Přes dílčí nedostatky v řešení nároží, oslunění některých bytů a koncepci podzemního parkování představoval návrh promyšlené a kvalitní řešení s výrazným potenciálem dalšího rozvoje.

Základním východiskem návrhu je proměna komína ze statického reliktu v absolutní prostorové těžiště. Vytvarováním architektonické hmoty kolem této osy vytváříme hluboké průhledy, které prostupují celým řešeným územím. Toto strategické odebrání hmoty zajišťuje, že komín funguje jako všudypřítomná dominanta – viditelná z ulice, z náměstí i ze samotných bytů –, která usnadňuje orientaci v celé čtvrti a ukotvuje komunitu kolem jejího industriálního srdce. Návrh představuje dynamickou hybridní typologii, jež propojuje prostorovou efektivitu řádkové zástavby s komunitním charakterem tradičního vnitrobloku. Díky promyšlenému tvarování vnitřních dvorů architektura maximalizuje přirozené proslunění a příčné provětrávání a zároveň vytváří jasně definované, přívětivé prostory podněcující setkávání obyvatel. Tato skulpturálně formovaná hmota umožňuje protnutí řešeného území centrální pěší osou. Vzniká tak zřetelná prostorová hierarchie, která plynule přechází z aktivní veřejné promenády do chráněných, polosoukromých vnitrobloků.

Porota poslala návrh do užšího kola pro jeho invenční a neotřelé zacházení s urbanistickou situací. Velmi podrobně rozpracovaný návrh má dva určující atributy. Prvním je velká akcentace živého parteru a snaha rozvinout a akcelerovat lokální komunitní život ve veřejném prostoru. Druhým je silné podřízení celého konceptu jeho středobodu v podobě původního komína bývalé koželužny. Týmem navržená dvojice domů na lichoběžníkovém půdorysu přinesla kvalitně řešené dispozice bytů obsluhované z otevřeného atria venkovními pavlačemi. Jde o řešení efektivní, na velké množství bytů stačí jen dvě vertikální jádra. Dobře využitelné balkóny autoři nabídli bytům orientovaným do radiální ulice, v ostatních částech pláště se jeví příliš mělké a obtížně využitelné. Diagonální protnutí bloku nabízí zajímavé mikroprostory při vyústění ulice a umožňuje perfektní průchodnost území. Jejím výsledkem je však minimalizace dvorků a absence poloveřejného prostoru pro uživatele domů. Původní dům č. p. 111 je prakticky kompletně integrován do novostavby s náplní veřejné galerie. Vsunutí parkingu pod jeho hmotu a nadstavění o tři podlaží se však jeví konstrukčně málo realistické. Návrh do prostoru náměstí doplňuje několik radiálně řazených jednopodlažních pavilonů ve snaze vnést a mobilizovat veřejné a komunitní funkce. Krajinářské řešení pracuje s komplikovanými vodními prvky extrémně náročnými na údržbu. Koncept je ve výsledku přeurčený, obtížně upravitelný a velké množství nežádaných veřejných funkcí by pro projekt byl neúnosnou zátěží investičně i provozně. Spornou se jeví i významová role továrního komína coby absolutního středobodu navrženého mikrokosmu. Návrh se celkově minul s potřebami zadavatele, který cílí na úspornost investice a nízké provozní náklady s předpokladem postupného rozvinutí náplně veřejných částí parteru.