SuperMost – SuperStudio – Kreativní point města Most

SuperMost navazuje na historii budovy veřejné knihovny tím, že její charakteristické prostory přeměňuje na školu a umělecké centrum, které plně využívají jejich potenciál. Projekt „Dům v domě“ je koncipován tak, aby harmonicky propojil staré s novým: do vnitrobloku jsou přidány nové fasády a do interiéru multifunkční stěna, čímž se restaurovaná stávající fasáda zbavuje své tepelné funkce a vzniká budova reagující na klimatické podmínky s přirozeným větráním, uspořádaná do soustředných kruhů kolem vnitrobloku. Otevření přízemí pro veřejnost a jeho propojení s parkem vytváří jemně propojené spojení mezi budovou a jejím městským okolím. To poskytuje obyvatelům města místa setkávání, která překlenují propast mezi vnitřkem a vnějškem, prací a volným časem, uměním a každodenním životem, aniž by vytlačovala stávající využití, jako je například Ponte Records. The Growing House ztělesňuje flexibilitu ve využití svých prostorů v průběhu dne i napříč ročními obdobími a sahá až na střechu, kde osázená pergola stíní nádvoří a zahrada otevírá ZUŠ směrem k obloze.

Tým vyvinul silný a ucelený koncept „domu v domě“, který přesvědčivě spojuje ohleduplný přístup k existující stavbě s inovativním programovým a ekologickým přístupem. „Obydlená zeď“ obklopuje kompaktní vnitřní jádro, které obepíná obě atria. Mezi stávající fasádou a touto novou vnitřní zdí vzniká velkorysý částečně klimatizovaný prostor – nárazníková zóna, která nejen umožňuje přístup do vnitřního jádra, ale také pojme různé aktivity (výstavy, odpočinek, neformální setkávací prostory, tvůrčí koutky…). Materiálové provedení obydlené stěny (hlína, plsť, dřevo) i její porézní prostorová struktura (výklenky, otvory) proměňují stěnu v performativní rozhraní, které na mnoha úrovních obohacuje kvalitu jak jádra, tak nárazníkové zóny, včetně regulace akustiky a vlhkosti. Princip „dům v domě“ činí z projektu SuperStudio dýchající organismus, který je v dialogu s měnícími se klimatickými podmínkami jednotlivých ročních období. V kontextu města Most představuje slibný ekologický přístup, který by se mohl stát průkopnickou strategií oživení modernistického dědictví tváří v tvář rostoucím klimatickým výzvám. Uspořádání funkcí je jasně strukturované: stávající rampa zajišťuje hlavní přístup, zatímco stávající vstupní podlaží se stává komunikujícím centrálním „náměstím“ pro společné školní aktivity (divadlo, taneční studio, výstavy, setkávání). Dvě horní úrovně pojmou prostory pro obě ZUŠ a integrují umělecké rezidence podél galerie s dvojitou výškou. Spodní podlaží (základna) výrazně zlepšují vztah k sousednímu parku umístěním kavárny a prostorného foyer. Na střeše obohacuje „vzdělávací“ zahrada pedagogické spektrum školy. Budova je zasazena do krajinného prstence, který ztělesňuje synergický přístup projektu: koordinované propojení architektonického, krajinářského a energetického návrhu působivě spojuje prostorové a atmosférické hodnoty s programovými výzvami a prokazuje vysokou úroveň uvědomění si zdrojů. Vnitřní klima je řešeno jako pasivní, víceúrovňová klimatická strategie. Pultová střecha filtruje sluneční světlo a stíní interiér, nádvoří zajišťují přirozené větrání a komínový efekt, zatímco „superstěny“ regulují vlhkost a teplotu v jednotlivých místnostech. Mechanické systémy slouží pouze jako doplněk tam, kde je to nutné. Tento přístup je pro komisi velmi přesvědčivý a životaschopný z hlediska dosažení optimálních provozních nákladů.

Budova. A škola. A ještě něco víc. Jedná se o návrh složený ze tří částí. Je to návrh, který se snaží budovu interpretovat. Nejen ji interpretovat, ale také objasnit. Samotnou budovu. Ale také jako rámec vhodný pro školu. Nejen vhodný, ale i inspirativní. Aby to bylo více než jen škola. Nejen více, ale také přitažlivé a působivé. Budovu interpretujeme odshora dolů. A poskytujeme rámec pro školu nahoře jako inspiraci pro to dole, čím by škola mohla být. Škola. Jednoduchý plán cirkulace – zpočátku máme na mysli horní dvě patra – tvoří první interpretaci: dvojitá fasáda po celém obvodu znamená, že původní fasádu není třeba výrazně měnit, a umožňuje vnější komunikační trasu; zatímco vnitřní komunikační trasa kolem dvou uzavřených nádvoří umožňuje jasnou a efektivní orientaci uvnitř samotné budovy. Tato dvojitá smyčka navazuje na jasně definované uspořádání vertikálních schodišť, která procházejí budovou a umožňují výhled z jedné strany na druhou. Budova. Architektura. Architektura byla zjednodušena: jednotlivá podlaží lze vnímat jako otevřené plošiny. Otevřené od přízemí se postupně, směrem nahoru, zaplňují a vybavují jako školní prostory. Stávající horní fasádu lze z velké části zachovat; rozdělení oken se stává zábradlím, zatímco obklad fasády uzavřené panely, stejně jako podlahové krytiny, dodávají zdůrazněným povrchovým úpravám stěn, podlah a stropů pocit měnících se proporcí. Na jedné straně bylo přidáno další vnější schodiště, které je v jedné linii s vnitřní schodišťovou halou. Slouží jak jako únikové schodiště pro případ nouze, tak jako další způsob přístupu do horních podlaží. Vnější chodba vede po celém obvodu až k galerii. Přízemí je funkční a efektivní. Stávající samostatné schodiště zajišťuje odpovídající propojení. Budova byla nově interpretována a přepracována.

Komise oceňuje odvážný a výrazně autorský přístup k zadání. Týmu se podařilo náročný program ZUŠ koncentrovat do efektivní a prostorově úsporné dvoupodlažní struktury. Návrh přesvědčivě ukazuje, že vysoká míra provozní a ekonomické hospodárnosti nemusí znamenat ochuzení architektonické kvality. Naopak, díky důsledné redukci a práci s volným prostorem působí výsledná struktura velkoryse. Výraznou kvalitou je také přehlednost pohybu a velmi dobře vyřešené propojení směrem k druhé ZUŠ. Citlivé napojení pasáže na městský prostor zároveň zlepšuje prostupnost původně introvertní budovy. Za silnou stránku komise považuje také způsob reinterpretace stávající brutalistní architektury. Návrh k původní budově přistupuje respektujícím způsobem, zároveň jí však novými zásahy propůjčuje současný výraz a zlepšuje její vztah k okolnímu městu. Vysoká výtvarná kvalita se projevuje jak v celkovém řešení, tak v práci s detailem a v řadě osobitých architektonických prvků. Promyšlená je také environmentální strategie, která pracuje s minimem vytápěných ploch a s využitím nárazníkových prostorů. Důsledná prostorová úspornost však v některých místech vede k přílišné kompresi. Zázemí trpí úzkými komunikacemi, vstupní hala je prostorově nedostatečná a sloup v tanečním sále představuje významné provozní omezení. Některé detaily, byť výtvarně přesvědčivé, vyžadují další technické dopracování. Nedostatečně přesvědčivé zůstává také propojení venkovních teras s parkem a kavárnou; směrem do parku dům působí stále poměrně uzavřeně. Koncepčně není zcela dořešen ani hlavní vstup, zejména s ohledem na výrazné terénní převýšení. Celkově komise vnímá návrh jako velmi kultivovanou a osobitou reinterpretaci původní stavby. Jeho síla spočívá v jednoduchosti a důslednosti strategie – projekt nic zbytečně nepřidává, a přesto vytváří výraznou a výtvarně bohatou architekturu. „Super Simple“ se tak stává nejen názvem, ale přesvědčivým principem návrhu. Technologický koncept budovy je rozvinut spíše ve všeobecné rovině a na úrovni základních principů, se kterými se komise ztotožňuje. Projekt však není dostatečně přesvědčivý v aplikaci těchto principů na specifické řešení dané budovy. Komise konstatuje, že principy technologického řešení jsou zpracovány pouze ve všeobecné rovině a nejsou dostatečně konkretizovány pro daný projekt.

SuperStudio přetváří bývalou knihovnu v Mostě na novou vzdělávací infrastrukturu města. Vzniká místo, kde se kultura nejen uchovává, ale především vzniká. Základní umělecká škola (ZUŠ) má být vzorem umělecké školy 21. století: otevřené, mezioborové, adaptabilní a aktivně zapojené do veřejného života. Uvnitř, flexibilní vzdělávací prostředí podporuje objevování, vzájemnou výměnu a kontakt s veřejností. Venku se zároveň rozšiřuje do svého bezprostředního okolí a prostřednictvím propojeného systému venkovních pódií, dvorů, herních ploch a zelených prostor propojuje školu s parkem i městem. Tyto prostory jsou otevřené jak škole, tak celé komunitě. „Úkolem je navrhnout citlivou transformaci budovy bez zásadních konstrukčních zásahů. Cílem není rozsáhlá a nákladná rekonstrukce, ale spíše adaptace a aktualizace stávající budovy pro nové funkční využití. “ Toto konstatování ze zadání soutěže vystihuje podstatu našeho přístupu. Věříme, že smysluplná transformace nemusí nutně vyžadovat rozsáhlou rekonstrukci. Naopak, pečlivé čtení stávající budovy nám umožňuje identifikovat místa, kde může omezený počet přesně cílených zásahů odemknout její dosud nevyužitý potenciál. Naše strategie je proto založena na kontinuitě, hospodárnosti a přesnosti: zachovat to, co již funguje, přizpůsobit to, co lze znovu využít, a zasahovat pouze tam, kde je to nezbytné pro zavedení nových funkcí, zlepšení vzájemného propojení a posílení architektonického charakteru budovy. Namísto vnucování nové architektury stávající konstrukci se snažíme pracovat s ní – odhalit její kvality a zároveň do ní citlivě vložit prvky potřebné pro její nový život. Jednoduché, smysluplné a cílené úpravy, doplněné o pečlivě umístěné nové prvky, mohou budovu zásadně proměnit. Prostřednictvím těchto strategických zásahů není stávající struktura pouze zachována; je nově interpretována, obnovena a naplněna novým účelem. Ukazuje se tak, že architektonická transformace může být zároveň ambiciózní i pozoruhodně uměřená.

Ambicí návrhu je vytvoření otevřené, mezioborové, adaptabilní ZUŠ aktivně zapojené do veřejného života. Toho se snaží dosáhnout představením tzv. červené gradientové zóny určené ke sdílení s uměleckou komunitou a veřejností. Při SV rohu budovy vytváří ohnisko animovaného parteru přiléhající k oběma budovám ZUŠ i liniovému parku. V samotném severovýchodním rohu budovy Superstudia soutěžní tým umisťuje foyer Pomte Records, i když by si možná tento exponovaný venkovní prostor zasloužil funkci více sloužící větší části veřejnosti, jako například kavárnu. Komise v tomto návrhu oceňuje zejména velmi dobré řešení současné neprostupnosti budovy a jejího vztahu s okolím. Nově vzniklá tzv. kreativní ulice, příčné západo-východní propojení v úrovní -1 mezi piazzetou orientovanou do Moskevské ulice a stávající ZUŠ, umožnuje inkluzivní vstup do budovy a zároveň prostřednictvím nového pobytového schodiště v malém atriu nenásilně a přirozeně navazuje na úroveň hlavního vstupu. Hlavní vstupní podlaží zůstává na současné úrovni přístupné po rampě, čímž je zachována původní idea impozantního vstupu do budovy. Čisté horizontální rozložení funkcí podporuje čitelnost návrhu pro uživatele a snadnou orientaci. Prostory ZUŠ jsou situovány v horních dvou patrech, stávající funkce Ponte Records jsou ve spodní části a mezi nimi vzniká v úrovni vstupu tzv civic plateau jako zóna mísení a potkávání, nyní více otevřené k severnímu parku a vizuálně propojené s okolím. Prostory ZUŠ v tomto návrhu plně naplňují požadovanou funkci, byť se zdají být poněkud velkorysé. Nabízejí však i velkorysou škálu multifunkčních prostor pro expanzi klasických učeben, ještě nedefinované tvoření, setkávání a výstavy. Rekonstrukce fasád pracuje s omezenou materiálovou paletou: betonem, kovem, omítkou a sklem. Stávající kompozice je z velké části zachována, je však barevně a materiálově sjednocena. Tato střídmost dává budově klidný a soudržný výraz a zároveň zachovává odkaz k původnímu vizuálu budovy. Komise, ač oceňuje zachování modernistického výrazu budovy, vnímá celkový výraz fasád z přiložených vizualizací až příliš neutrálně a genericky, kde některé prvky a vrstvy fasády působí poněkud nedopracovaně (kovové lamely) anebo byly vloženy a efekt (kruhová okna). Celkově komise považuje tento návrh za velmi kvalitní. Nové zásahy vycházejí z logiky původního materiálového jazyka a jeho prostřednictvím posilují architektonickou identitu budovy, místo aby s ní soupeřily, a uspokojivě naplňují požadovaný program. Celkové technologické řešení je rozumně a racionálně postavené, ovšem velmi málo pracuje se stávající budovou. Technologie nepokrývají pouze estetiku budovy prostřednictvím nového stínění, ale vyžadují také vytvoření nových šachet a prostupů. Přístup je tak spíše přizpůsoben technologickému řešení než hledání unikátního a originálního řešení pro rekonstruovanou budovu. S principy technologického řešení nelze než souhlasit, ovšem modernizace budovy se odehrává bez ohledu na její původní hmotu a principy. Přepsání technologického řešení proto komise nepovažuje za nejlepší řešení pro daný objekt.

„Krásná oprava“ Hlavním konceptem, který jsme přijali, je „Krásná oprava“. Odpovídá to filozofii zachování toho, co již existuje, a doplnění nových prvků tak, aby staré a nové koexistovaly bok po boku, a to viditelným a záměrným způsobem. Myšlenkou je, že renovace je aktem precizní a citlivé kurátorské práce, jejímž cílem je propojit různé etapy života budovy. Výsledkem je estetika připomínající koláž, která naznačuje, že budova vstoupila do nové, otevřené fáze vývoje, která by mohla v budoucnu pokračovat dalšími zásahy ve stejném duchu. Lze to vnímat jako ódu na opravu, na umisťování a na přizpůsobování. Výzvou je vybrat přesně to, co zachovat a co přidat, aby hra kontrastů vytvořila architekturu, která je sama o sobě jedinečná. Tento princip renovace také odpovídá zadání projektu, v němž v rámci jedné budovy koexistuje řada uměleckých aktivit. Zatímco konstrukce zůstává jednotná a plně převzatá z původní budovy, výplně a povrchové materiály vyjadřují radostný dojem patchworku, kde se staré a nové mísí tak precizně, že není vždy možné rozeznat, co je skutečně nové a co původní. Projekt představuje jednotku soužití – uživatelů, aktivit i materiálů.

Komise ocenila koncept otevření domu vůči veřejnosti a městu. Architektonický tým vložil do těla domu pasáž, která umožňuje aktivovat pěší linii od ulice Moskevská ke stávající základní umělecké škole. Do kříže je pak o úroveň výše dům nově otevřen vůči prostoru dnešního parkoviště při Okresním soudu a směrem k parku. Tento koncept autorský tým nazývá SuperPiazza a je nosnou ideou jejich projektu. Velkorysost konceptu SuperPiazzy nicméně snižuje středový komunikační trakt, který jej dělí na dvě části – bohatě dimenzovaný vstupní prostor a terasu s výhledem do parku. Komise taktéž oceňuje detailní průzkum materiálů (koncept Beautiful Repair). Úvaha o jejich dalším využití v rámci rekonstrukce je v dnešní době nejen známkou povědomí o tomto aspektu udržitelnosti, ale též vítanou snahou o udržení původního charakteru a atmosféry domu s materiály, které evokují dobu a místo vzniku. Uspořádání funkcí je vhodně zvoleno, drobné připomínky se vztahují k absenci kavárny či jinak přístupného prostoru pro veřejnost (ta se vyskytuje ve schématu budovy, ale ne v půdorysech) či umístění rezidencí. Provozům základní umělecké školy jsou vymezena dvě nejvyšší patra, což je běžné a vhodné řešení, otázkou je rozložení jednotlivých učeben, kdy některé postrádají přímé osvětlení i možnost přímého větrání. Méně přesvědčivě pak na porotu zapůsobila samotná architektura budovy. Přestože tým zdůrazňoval zachování původního charakteru a materiálů, fragmenty původních materiálů zde působí jen jako estetizace zcela nového estetického pojetí. Komise se nebrání i radikální proměně vzhledu stavby, výsledky práce autorského týmu však shledává v jistém rozporu s deklarovanými cíli. Celkově komise hodnotí návrh jako přesvědčivý zejména v předložení nového funkčního pojetí komunikační platformy SuperPiazza, v otevření domu do čtyř stran vůči městu a v rozvaze nad zužitkováním stávajících materiálů (koncept Beautiful Repair). Komise pochybuje, zda je navržený princip, podle kterého by budova měla zachovat stávající připojení na dálkové vytápění a pro vytápění a chlazení využívat tepelná čerpadla, v souladu s návrhem, který pracuje s enormní transparentností fasád a inteligentním stíněním. To je přitom ovládáno systémem řízení budovy (BMS) a do značné míry závisí na chování uživatelů budovy. Technologie se zde spíše stávají zátěží návrhu než pomocným nástrojem pro optimalizaci provozních nákladů.