SuperMost – SuperRadnice

KRAJINA – SLUNCE SLUNCE – KRAJINA Umění a architektura magistrátu nesla dvě témata: Krajinu na atice a Slunce v atriu. Obě zmizela. Nyní přinášíme Slunce na atiku a krajinu do atria. Tuto obměnu vnímáme jako odkaz k historii – a zároveň jako nutnost jiné současnosti. SLUNCE – ATIKA Motiv východu a západu slunce patří k nejstarším a nejuniverzálnějším v lidském vnímání světa. Není ornamentem – je archetypem. Přináší naději, vyzývá ke kontemplaci, připomíná cykličnost času. Atika je horním rámcem budovy. Za ní je nebe – proměnlivé, světlé, někdy blankytné, jindy šedé nebo bílé. Aby obraz na atice obstál, musí být vůči nebi výrazný. Světlá plocha by se v něm rozpustila – splynula, ztratila. Tmavá a sytě barevná plocha naopak drží: je čitelná za každého počasí, v každé roční době, v každém světle. Výrazná geometrie budovy si žádá dodržení opakování rytmu vertikálních linií a přitom udržet horizontální kompozici. Původní mozaika se skládala z vertikálních formátů do jedné pásové linie. Toto je princip skladby, na který navazujeme. Celá atika je lineární kompozicí vertikálních obrazů. Každý je jedinečným gradientem – výřezem nebeské sféry a jedním momentem zachycující valéry Slunce. Jako políčka filmu jsou řazeny do pásu, který tvoří příběhy dnů – záznamů postupné proměny nebe od východu po západ Slunce.

Návrh porotu zaujal celkovou koncepcí, výraznou, avšak vůči stávající architektuře relevantní výtvarnou intervencí a kvalitní prací s materiálem. Řešení atiky vytváří výrazný identifikační prvek budovy, aniž by potlačovala její architektonický výraz. Pozitivně byla hodnocena také barevnost návrhu a jeho současný charakter. Významnou předností je srozumitelnost návrhu a jeho dobrá představitelnost i pro širší veřejnost. Dílo má potenciál stát se přirozenou součástí identity místa a současně představuje výrazný prvek ve veřejném prostoru. Pozitivně bylo hodnoceno také zapracování připomínek poroty v průběhu dialogu. Určitou rezervu představuje způsob práce s barevným přechodem, který nevyužívá v plné míře potenciál použité technologie. Gradient působí příliš plynule a podle poroty částečně potlačuje efekt mozaikovitosti, který považuje za jeden ze základních výtvarných principů návrhu. Výraznější práce se samotnou materiálovou strukturou by mohla výsledný výtvarný účinek ještě posílit. Drobné výhrady vnímá porota k některým zásahům do parteru a k úpravám stávajících sochařských prvků, například k přesunu sochy lva. Tyto připomínky však nemají zásadní dopad na celkovou kvalitu a přesvědčivost výtvarného konceptu. Promyšlené technologické řešení založené na využití současných materiálů a technologií je významnou a nedílnou součástí návrhu. Technologický princip anodizace titanu je přirozeně propojen s výtvarným konceptem a umožňuje vytvořit výrazný vizuální efekt při zachování relativně střídmého architektonického výrazu. Pozitivně byla hodnocena zejména práce s materiálem v řešení atiky a celková technická koncepce. Návrh současně vytváří předpoklad pro dlouhodobě funkční řešení a vhodně propojuje výtvarnou stránku s technickou složkou díla. Celkově návrh představuje velmi silné a současně citlivé řešení, které propojuje výraznou výtvarnou intervenci s respektem ke stávající architektuře a má potenciál posílit identitu místa i kvalitu veřejného prostoru. Výtvarný koncept propojuje se současnými technologickými možnostmi a z hlediska technologického a provozního řešení představuje přesvědčivou a dlouhodobě využitelnou koncepci.

Interpretácia mozaiky na atike. Dielo pracuje s témami pamäte, architektúry, vnímania a kontextu. Atiku nevnímame ako plochu, ale ako formu, skulptúru. Súčasť architektúry. Je zavŕšením kompozície budovy. Zároveň otvorením strešnej krajiny. Dielo tématizuje kvality budovy, ktorá je otvoreným domom, bez jednej “hlavnej” fasády. Tmavé tónovanie prinavracia horizontálny charakter. Vyhotovené je z liatych hliníkových panelov v plynulej ploche. Monument In Fini. OTVORENÝ MONUMENT Nové umelecké dielo pre atiku radnice Mostu nevyhnutne nadväzuje na odňaté dielo - mozaiku “Země”. Toto dielo artikulovalo kľúčové vlatnosti architektúry radnice a urbanizmu Mostu. Poňaté bolo ako abstraktná kompozícia odkazujúca na geologický reliéf krajiny. Ťažba hnedého uhlia bola ústredná pre ekonomiku, kultúru, priestorové plánovanie a charakter nového Mostu. V zmysle doby táto budúcnosť premazávala všetko historické. Táto budúcnosť bola kompromitovaná. Starý Most bol asanovaný, Nový Most nikdy nenaplnil očakávania o raste. Mozaika samotná bola odňatá pre nevyhovujúci technický stav. Otázkou, ako v súčasnosti pristúpiť k výtvarnému poňatiu budovy magistrátu je otázkou ako naložiť s pamäťou, bez jej vytesňovania. Ide o komplexnú zmes ťažkej minulosti a optimizmu pre budúcnosť. Architektúra má obsahovať všetky tieto roviny. Budova je “otvorený monument”. Poníma pamäť miesta, avšak transformuje sa s meniacim sa kontextom doby, politiky, ekonomiky, kultúry. Otázkou tak nie je ako jestvujúce a minulé premazať, ale ako premeniť, adaptovať, rekontextualizovať a ponechať priestor pre budúce transformácie. Ponúkané transformácie v rámci radnice Mosta tématizujú vzťah jestvujúceho, minulého a budúceho skrz vzťah architektúry a figúry. Atika nie je autonómnym dielom. Všetky navrhované zásahy pracujú inými spôsobmi s obdobnými témami. Pokiaľ atika je emblematická, diela v rámci parteru, ktoré sú zväčša historické a boli demonumentalizované. Sú súčasťou priestoru. Tento aspekt akceptujeme a nadväzujeme naň. Transformujeme priestor – krajinný, reprezentatívny, pobytový. Diela tak menia kontext, ale nestrácajú svoju rolu v rámci organizácie otvoreného parteru budovy.

Návrh porotu zaujal vysokou mírou koncepčního a výtvarného přemýšlení a sofistikovaným přístupem k řešení. Pozitivně byla hodnocena zejména práce s principem koláže, jehož určitou divokost návrh přenáší do prostoru atria, a snaha vytvořit vizuálně svébytné prostředí. Výrazným potenciálem návrhu byla práce s kresbou a barevnou skicou, které v počátečních fázích dialogu nabízely výraznější a hravější výtvarné řešení. Tento potenciál se však podle poroty v konečné podobě návrhu neprojevil v dostatečné míře. Pozitivně lze hodnotit princip pixelizované mozaiky a práci s barevnými odstíny, výsledná podoba však působí oproti původním variantám méně přesvědčivě a místy až ponuře. Porota má jisté pochybnosti o měřítku mozaiky a její čitelnosti z úrovně chodce. Vzhledem ke způsobu členění není zcela přesvědčivé, zda se výtvarný princip dostatečně uplatní při běžném pohledu z parteru. Technologické řešení vychází z práce s litým hliníkem a jeho povrchovou úpravou. Pozitivně lze hodnotit snahu o vytvoření trvanlivého materiálového řešení a technologicky přesného principu skládání mozaiky. Současně však návrh podle poroty dostatečně nevyužívá přirozenou strukturu a materiálový charakter litého hliníku. Zvolená povrchová úprava tuto kvalitu do značné míry potlačuje a výsledný materiálový efekt není z úrovně parteru dostatečně čitelný. Výhrady byly vysloveny také k některým materiálovým variantám z hlediska nároků na údržbu a k přesvědčivosti konstrukčního řešení kotvení. Výrazná materiálová proměna v průběhu dialogu současně vedla k určitému oslabení původního výtvarného konceptu. Celkově návrh představuje velmi sofistikovaný a koncepčně i technologicky kvalitní řešení, jeho výsledná estetická podoba však podle poroty nevyužívá potenciálu a možností zvoleného materiálu v takové míře jako u vítězného návrhu.

Návrh vychází z tématu uhlí a energie, spjatých s historií i současností Mostu. Prostřednictvím participativních dílen zapojíme veřejnost do debaty o budoucnosti krajiny a města. Environmentální a společenská témata reflektujeme skrze metaforu čtyř živlů – vody, větru, ohně a země – navazující na barokní sochy ze starého Mostu. Výsledkem je krajina obíhající atiku radnice: v kovu zaznamenaná koláž kreseb a objektů od nás i od místních, jako sdílená představa různých budoucností i ochranný symbol města. V atriu navrhujeme sochařský park a drobné úpravy veřejného prostoru. Dílo má také svou nehmotnou část: Online archiv je záznamem kreseb, artefaktů i diskuzí z dílen. Audio vyprávění potom místní debatu zprostředkovává dál mimo kraj.

Návrh porotu zaujal originálním přístupem k řešení atiky a snahou vytvořit nový vizuální jazyk budovy. Pozitivně byla hodnocena zejména práce s výrazným tvaroslovím, které vytváří odlišný charakter budovy a záměrně narušuje konvenční estetiku okolí. Významným potenciálem návrhu byla zejména jeho komunikativnost a participativní rovina. Práce s veřejností a získanými podněty nabízela možnost vytvořit hravé a otevřené dílo s výrazným vztahem ke komunitě. V konečné podobě však podle poroty došlo k výraznému oslabení těchto kvalit a původní potenciál participace se do výsledného výtvarného řešení dostatečně nepropsal. Otazníky vyvolává také vztah návrhu k samotné radnici. Využití atiky jako nosiče díla je originální, výsledné řešení však může působit spíše jako samostatná výstavní či galerijní instalace než jako dílo přirozeně integrované do charakteru radnice. Práce se sochařskými prvky v parteru navíc nepůsobí jako zcela přesvědčivé propojení uměleckého díla s veřejným prostorem. Technologické řešení prošlo v průběhu dialogu výraznou proměnou, zejména v oblasti materiálu. Přechod od původně uvažovaného 3D tisku přes keramiku až k hliníkovému plechu přinesl jednodušší materiálový a konstrukční princip, současně však podle poroty oslabil některé původní výtvarné kvality návrhu. Pozitivně lze vnímat schopnost týmu pracovat s rozsáhlým souborem podnětů získaných prostřednictvím participace a jejich využití při formování návrhu. Jejich převedení do výsledného technického a výtvarného řešení však nebylo podle poroty dostatečně přesvědčivé. Technologická složka podle poroty neposkytuje tak přesvědčivou podporu výslednému výtvarnému konceptu jako u výše oceněných návrhů. Celkově jde o originální přístup s výrazným koncepčním potenciálem, který však v konečné podobě nedokázal v dostatečné míře propojit původní participativní ideje, technologii a zvolený materiál do přesvědčivé výsledné estetické podoby.

Projekt „Super Radnice“ je koncipován jako precizní proměna stávající radnice prostřednictvím dvou vzájemně se doplňujících architektonických prvků: „Koruny“ a „Lavičky“. Namísto rozsáhlé přestavby budovy se návrh soustředí na omezený počet strategických zásahů, které jsou schopny obnovit jak její městskou identitu, tak každodenní veřejný život. Koruna dodává budově nový výraz v panoramatu města Mostu. Její rozměry, průhlednost a proporce jsou pečlivě vyváženy tak, aby respektovaly stávající architekturu a zachovaly vizuální vztah mezi zasedací síní zastupitelstva a městem. Inspirována mozaikou, která kdysi zdobila budovu, převádí toto ztracené umělecké dílo do podoby moderního světelného prvku. Projekt „The Crown“ není koncipován jako dekorativní obklad, ale jako skutečný scénický prvek integrující konstrukci, perforovaný hliník, LED osvětlení a přístup pro údržbu. Ve dne působí jako lehký a propustný architektonický překlad; v noci se stává proměnlivým městským obrazem, který znovu propojuje architekturu, paměť a občanskou identitu. Druhým prvkem je souvislá lavice umístěná v centrálním atriu v přízemí – skutečném veřejném prostoru budovy. Lavice je koncipována jako prostorový a sociální prvek schopný organizovat pohyb, vymezit vchody a usměrňovat toky lidí budovou. Zároveň poskytuje prostor stávajícím uměleckým dílům, čímž jim vrací primární roli ve veřejném prostoru a činí z nich aktivní součást každodenního prožívání atria. Lavička lidem nabízí příležitost k posezení, setkání, odpočinku a interakci, čímž posiluje roli atria jako sdíleného veřejného interiéru. Prostřednictvím těchto dvou jednoduchých prvků je poskytnuta jednotná odpověď na různé požadavky zadání. Koruna předdefinovává identitu budovy z dálky, zatímco lavička utváří její veřejný život zevnitř.

Návrh přinesl originální téma založené na motivu koruny a zajímavou metaforu odrazu světla od původní mozaiky. Porota ocenila schopnost týmu identifikovat tento motiv a rozvinout jej do výrazného architektonického gesta. V konečné podobě však podle poroty tento původní potenciál nebyl dostatečně zhodnocen. Výrazné architektonické gesto postupně převážilo nad samotným výtvarným obsahem a výsledné řešení působí spíše jako dominantní konstrukce než jako přesvědčivé umělecké dílo. Přestože je návrh vizuálně výrazný, není dostatečně zřejmé, jaký je jeho hlavní výtvarný obsah a jakým způsobem má být dílo vnímáno uživatelem veřejného prostoru. Významné pochybnosti vyvolalo měřítko a masivnost konstrukce. Tato otázka byla s týmem v průběhu dialogu komunikována, výsledné řešení však podle poroty na tuto připomínku nereagovalo dostatečně. Technologické řešení návrhu je založeno na výrazné konstrukci a proměnlivém světelném a barevném aranžmá s potenciálem proměnlivosti v čase, který porota vnímala jako zajímavý, v konečné podobě však nebyl dostatečně přesvědčivě doložen ani prezentován. Konstrukční řešení, zejména jeho masivnost a celková technická náročnost vyvolalo významné pochybnosti. Návrh neposkytuje dostatečně přesvědčivou odpověď na otázku dlouhodobé realizovatelnosti, provozu a údržby. Zpochybněna byla rovněž ekonomická přiměřenost řešení. Technologická složka se tak podle poroty stává dominantním prvkem návrhu, aniž by přinášela odpovídající výtvarnou a užitnou hodnotu. Celkově návrh vykazuje zajímavý výchozí koncept, avšak jeho potenciál nebyl v konečné podobě naplněn. Samotná konstrukce podle poroty nedosahuje dostatečné výtvarné, materiálové ani hmotové kvality a přidaná hodnota návrhu pro veřejný prostor je ve srovnání s ostatními nabídkami nejmenší.