Palace Ostrava

Město ve městě, budova jako město: zrenovovaný Palác Ostrava se stane centrálním místem a cílem, kde se setkává historie a budoucnost. Nová architektura zachovává stopy bouřlivého století, jemně je zpřítomňuje a skládá je do celku, který spojuje kontrasty. Veřejný život a historie soukromého luxusu jsou v Paláci Ostrava propojeny už od doby, kdy byl na počátku 20. století otevřen jako Hotel National s vytříbenou gastronomií a klubovými salonky. Návrh Wunibalda Deiningera byl od té doby mnohokrát upravován a pozměňován, ale klíčové prvky, jako původní centrální rizalit s velkým tanečním sálem, zůstávají trvalým srdcem a duší celého komplexu. Programově rozmanitý a orientovaný k městu s veřejným parterem nabízí Palác Ostrava prostory pro restaurace, bydlení a hotelové služby, stejně jako pro komerční prostory, obchody a pop-up prodejny.

Projekt v příkladné míře ukazuje, jak pracovat v komplexní městské situaci utvářené fragmenty, historickými stopami a zaniklými strukturami. Architektům se daří nejen reinterpretovat původní funkce a znovu je zpřítomnit, ale také redefinovat celý městský blok vložením jediné kompozitní figury. Ta propojuje zachovanou strukturu podél ulice 28. října s novým objemem, který na západním okraji bloku vrcholí hotelovou věží. Druhá fáze na jižní části území pak blok dotváří pomocí dvou jasně vymezených vnitřních dvorů. Krytý pasážový průchod propojuje obě strany bloku, aniž by narušoval zelené plochy. Sjednocení programových funkcí do jedné kompozitní hmoty navíc umožňuje flexibilní rozdělování ploch mezi bydlení a hotel. Urbanistická figura vychází ze stávající morfologie, kdy nižší zástavba kolem dvorů graduje do volně stojící, sochařsky pojaté hotelové věže. Porota podporuje toto čtení okolní městské struktury, které připouští jediný objemový akcent přesahující běžnou výšku okolních budov. Navržená věž nicméně překračuje výškové limity uvedené v dokumentu vydaném pro soutěž Útvarem hlavního architekta města Ostravy (ÚHA MMO). Její přesná výška a proporce budou muset být dále zpřesněny ve spolupráci s investorem a lokálními orgány, aby se našla vhodná rovnováha mezi samostatným orientačním bodem a integrovaným výškovým akcentem v rámci blokové struktury. Porota oceňuje nejen analytickou práci s městskou morfologií, ale také výzkum a reflexi tvorby Wunibalda Deiningera, architekta původního Hotelu National. Na základě této analýzy si Kuehn Malvezzi vytvořili soubor architektonických nástrojů pro reinterpretaci a strukturování nových zásahů. Tyto nástroje mohou dále sloužit při navazujícím rozvoji návrhu, zejména v oblasti materiálového řešení fasád, detailu a interiérové architektury, a tím přispět k vyšší atmosférické i architektonické kvalitě. V parteru jsou vstupní sekvence i pasáž s navrženými obchodními jednotkami jasně strukturovány a prokazují flexibilitu pro různé typologie retailu. Celkově je projekt přesvědčivý svou reinterpretací historické morfologie Ostravy, výrazným uličním projevem a samostatně fungujícím hotelem s působivým objemovým výrazem na západní straně bloku.

Místo, kde stojí Hotel Palace, bylo vždy na rozmezí. Dříve černouhelného dolu a rostlého města. Dnes se nachází na hraně dynamického rozvoje a stabilní historické struktury. Vnímáme tento projekt jako dialog. Zajímá nás propojení minulosti a budoucnosti, obohacení charakterů a identit. Pochopení namísto popření a oboustranný respekt. Chceme vést dialog o identitě s městem a místem. Navracíme důstojnost významné budově ostravské historie. Navrhujeme citlivou, současnou rekonstrukci a kontextuální dostavbu bloku. Racionálně využíváme konstrukce, ale nejsme sentimentální. Podporujeme a aktualizujeme identitu Hotelu Palace. Dotváříme město a připravujeme prostor pro další růst bloku. Navrhujeme prostupné a živé městské prostory – dvůr, pasáž, ulici. Variabilní dispoziční řešení umožňuje etapizovat a v čase přizpůsobovat program konkrétní realitě. Dbáme na sdílené komunitní prostory pro obyvatele i rozmanitá místa a funkce pro návštěvníky. Považujeme za klíčové pochopit identitu místa a principy, které jsou zde přítomné. Na to posléze návrhem reagujeme – díky tomu se lokalita rozvíjí jako celek složený z navazujících vrstev. Rozlišujeme podstatné od nepodstatného. Návrat zpět není možný, ale bereme si poučení z historie. Pracujeme s analogiemi přítomných principů a prvků. Základní kategorie jsou pro nás charakter, geometrie a materialita. Návrh vychází z místa a patří právě sem. Projekt je nedílnou součástí urbánní struktury, tudíž během navrhování domu uvažujeme také formu města.

Návrh usiluje o citlivé doplnění městského bloku a nabízí racionální a promyšlené řešení vycházející z charakteru místa. Urbanistická struktura je jasně formulovaná – autoři pracují se dvěma hlavními prostory, dvorem a piazzettou, z nichž každý má vlastní atmosféru i funkci. Poloveřejný dvůr vzniká otevřením vnitrobloku a je určen především pro bydlení a komunitní aktivity. Tým Neuhäusl Hunal vhodně navazuje na stávající strukturu a doplňuje ji o nové prvky, které umožňují flexibilní dispozice a zavádějí do dvora jasný geometrický řád. Porota tuto snahu oceňuje, i když krajinné řešení s diagonálním dělením prostoru podle ní tento přístup zbytečně oslabuje. Autoři jako jediní dokázali dobře propojit projekt se stávajícím studentským bydlením, čímž splnili požadavky investora na možné provozní synergie. Obchodní funkce v přízemí jsou umístěny logicky a působí přirozeně. Umístění kavárny ve druhém patře však podle poroty omezuje její schopnost oživit přízemní veřejný prostor. Hotel je navržen v nové budově podél ulice Na Karolíně, což je vzhledem k funkčním, ekonomickým i provozním požadavkům rozumné řešení. Jeho tvar také počítá s budoucím doplněním bloku směrem na jih a dobře reaguje na složitý severní roh. Relativně štíhlý objem přirozeně zapadá do celého bloku a důstojně vymezuje novou piazzettu. Ta je navržena s ohledem na budoucí rozvoj území, ale dobře může fungovat i v současné etapě. Pozitivně je hodnocen i vstup do hotelu, který vytváří jasnou adresu a zároveň umožňuje přirozený průchod směrem do piazzetty. Vjezd do podzemních garáží integrovaný do budovy je řešen správně. V architektuře však návrh nepůsobí tak přesvědčivě jako v urbanismu. Fasády směrem do dvora jsou zdařilé, ale výrazné římsy na nových objektech zbytečně narušují jejich jednoduchou logiku. Fasády do hlavních ulic působí navzdory detailům spíše nevýrazně. Sokl hotelu není zcela přesvědčivě artikulován. Rekonstrukce historické fasády do ulice 28. října kombinuje více přístupů najednou, což oslabuje její celkovou kompozici. Přístavba v této části pak působí nejednoznačně – není jasné, zda chce splynout se střešní rovinou, nebo být výrazným akcentem. Podobná nejasnost panuje i u střešního světlíku, jehož role není dostatečně čitelná. To snižuje přesvědčivost celého architektonického řešení. Návrh nabízí dobře vystavěný urbanistický koncept, který odpovídá místu i zadání. Veřejné prostory mají správné proporce a mohou dobře fungovat. Projekt působí realisticky a je pečlivě zpracovaný, čímž naplňuje očekávání investora. Celkově jde o racionální a přesvědčivý urbanistický návrh, jehož architektonické řešení by si přesto zasloužilo jednotnější a rozhodnější výraz.

Finální návrh potvrzuje a dále rozvíjí urbanistické a architektonické principy pojmenované v úvodní fázi soutěže a potvrzuje je zapracováním připomínek z Workshopu II. Projekt představuje komplexní transformaci celého městského bloku podporující nové pěší i vizuální vazby a kulturně/historicky navazuje na okolní město, čímž přináší novou integrální vrstvu do urbanismu Ostravy. Ambicí projektu je konsolidovat urbanistickou formu roztříštěného bloku při jeho současném otevření západním směrem. Společně s novou krytou pasáží z/podél ulice 28. října tato dvě gesta vytváří sekvenci veřejných prostranství v rámci bloku. Tato prostranství podporují a navazují na vnitřní náplň navržených objektů ať už jde o rezidenční, hotelový, komerční nebo komunitní program. Nově vytvořený harmonický celek vytváří kontinuální městské prostředí metropolitních kvalit a přináší život do celé širší oblasti. Architektura návrhu hledá rovnováhu mezi respektem k historii místa a původních budov, byť časem významně proměněných a novou architektonickou vrstvou navrženou s důrazem na racionalitu, flexibilitu, typologickou variabilitu a přiměřené náklady. Projekt má ambici stát se významnou referencí současné urbánní transformace v celoevropském kontextu.

Porota oceňuje ideu umístění hotelu do zcela nové budovy, což je pro jeho budoucí provoz efektivnější než adaptace stávajících objektů. Některé aspekty řešení však podle poroty nenaplňují svůj potenciál. Novostavba působí hmotově výrazně, s menšími odstupy od okolní zástavby, což omezuje vznik kvalitnějších veřejných prostor a vede spíše k užším průchodům. Obecně navržená „všesměrová“ prostupnost bloku není plně zdůvodněna a místy oslabuje srozumitelnost celkového prostorového konceptu. Hierarchie i charakter veřejných prostor vnitrobloku nejsou zcela zřetelné, což by mohlo mít dopad na jejich atraktivitu pro návštěvníky i pro provoz obchodních ploch. Umístění samostatného obchodního pavilonu je navíc náročné zejména ve vztahu k sousedním pozemkům a reálným možnostem jeho dlouhodobého využití. Bytový program je rozumně situován do stávajících budov a doplněn dvorní vestavbou. Porota oceňuje velkorysé, světlé společné chodby, zároveň však vnímá objem i umístění dvorní dostavby jako potenciálně problematické z hlediska výhledů, soukromí a odstupů od okolní zástavby. Hotelová novostavba s přibližně čtvercovým půdorysem dobře reaguje mírným prohnutím na okolní zástavbu a vytváří jasný protipól, přesto však celková hmota působí poměrně výrazně. Dispozice typického podlaží je v porovnání s ostatními návrhy méně efektivní. Vstupní podlaží vhodně komunikuje s okolím a přispívá k oživení vnitrobloku, umístění konferenčních místností v suterénu však může být z hlediska provozu méně výhodné. Hlavní společenský sál původního hotelu je přístupný jak z ulice 28. října, tak z předprostoru nového hotelu. Vstupní a foyerové prostory jsou nicméně spíše skromnější. Uvítala by se také jasnější vazba sálu na vnitroblok a možnost přirozenějšího propojení s gastroprovozy při společenských akcích. Porota upozorňuje i na riziko kombinace společného vstupu pro bydlení a sál, kde může docházet k provozním střetům – zejména ve večerních hodinách. Pro oživení pěší zóny na ulici 28. října by bylo přínosné orientovat větší část obchodních ploch směrem do ulice. Bydlení je vhodně situováno především do historických budov a doplněno dvorní vestavbou. Flexibilita bytů je řešena dobře, avšak podmínky v jednotkách orientovaných do dvora mohou být ovlivněny menšími odstupy a omezeným soukromím. Fasáda do ulice 28. října pracuje přesvědčivě s převýšeným parterem i členěním střešních nástaveb. Artikulace hlavní hmoty hotelu s dvojitými okny jako odkazem na původní arkýře však na porotu nepůsobí plně přesvědčivě a solitérní hotelová hmota vnímá v kontextu okolní zástavby jako poměrně výraznou. Porota oceňuje kultivovaný přístup autorů k historické substanci i městské struktuře.

Zvláštní pozornost je věnována studiu kontextu a historie místa. Atmosféru projektu utváří vrstvený vnitřní dvůr, který je ústředním motivem celého návrhu. Aby vynikla zamýšlená atmosféra, je nutné některé stávající objemy odstranit a jiné doplnit, aby se posílil dojem vrstvení. Směrem do ulice 28. října volíme skromnější přístup a vyhýbáme se výrazným gestům. Navrhujeme pouze nezbytné zásahy s městotvorným charakterem, které architektonicky narovnávají narušenou geometrickou logiku stávajících budov. Směrem k ulici Na Karolině navrhujeme nový hotel. Ten doplňuje městský blok podél Na Karolině a sebevědomě vstupuje do atmosféry vnitrobloku. Budovu lze realizovat jako samostatnou etapu. Náš přístup k revitalizaci je ohleduplný — k životnímu prostředí, přírodním zdrojům i stávajícím strukturám. Opakovaným využitím stávajících objemů a architektonických detailů navazujeme dialog s historií a zároveň volíme ekologický přístup. Odstraněné prvky budou navíc v co největší míře recyklovány a znovu použity, například v dlážděných plochách a površích.

Projekt se opírá o dvě hlavní strategie: na jedné straně usiluje o zachování co největší části původní struktury podél ulice 28. října prostřednictvím pečlivého výběru prvků k ponechání a doplnění; na straně druhé navrhuje nový objem hotelu na jihozápadní hraně, čímž definuje budoucí okraj bloku směrem k ulici Na Karolině. Hlavní navržený dvůr, situovaný paralelně s ulicí 28. října, je pojat jako veřejný průchod a městský prostor propojující ulici Na Karolině se Smetanovým náměstím. Je citlivě členěn a právě zde má být umístěn nový maloobchodní program. Stávající centrální objem ve dvoře je přetvořen v restauraci s výrazným společenským potenciálem a ve dvou vyšších podlažích doplněn o coworkingové prostory. Historické fotografie Šlárrafovy zahrady, zachycující původní venkovní kavárnu a restauraci, jsou deklarovanou inspirací pro charakter pasáže i celé prostorové koncepce. Napojení na ulici 28. října je řešeno pomocí kulturních a obchodních krytých pasáží. Maloobchod je rozložen do dvou úrovní a propojen vlastním vertikálním jádrem. Přístup do bytové části je možný z obou pasáží, bez přímého propojení se stávajícím studentským bydlením. Zatímco hlavní venkovní prostor je veřejný, řada střešních zahrad a přístupových balkonů zajišťuje obyvatelům kontakt se zelení na různých úrovních. Vnitřní chodby bytového domu mají okna – zajišťují přirozené světlo i větrání a zlepšují kvalitu společných prostor. Hotel má terasovitý půdorys a uzavřenou fasádu směrem k jihu, aby umožnil budoucí doplnění bloku. V přízemí však objem zasahuje podél dvorní pasáže a pod jednu z „prstových“ hmot, což částečně omezuje rozvojové možnosti v této části území. Garáž je umístěna na stávající parkovací ploše a má tři podzemní podlaží. Projekt zaujímá jasný a oceňovaný postoj k potřebě minimalizovat dopady demolic i k maximálnímu využívání existujících zdrojů. Výsledná urbanistická strategie je rozumná a kvalitní; po úpravách ve druhé fázi soutěže se rozmístění hmot zpřesnilo a působí soudržněji. Detailní přístup však vede i k určité fragmentaci prostorů a snížené čitelnosti, což porota vnímá jako problematičtější aspekt návrhu. Urbanistické řešení hotelu nepůsobí zcela přesvědčivě – jižní napojení na budoucí část bloku zůstává nevyřešené, rozšíření přízemní hmoty je z hlediska úrovní a polohy obtížné a vztah mezi novou a stávající objemovou koncepcí je podle poroty stále příliš rozdílný. Strategie garáže je naopak zajímavá, i přes vyšší náklady související s omezeným rozsahem podlaží a hlubším výkopem. V oblasti materiálového a konstrukčního řešení návrh přináší několik inspirativních podnětů, avšak některé detaily – například zdůrazněné spodní desky ve dvoře nebo zapuštěná okna v historických fasádách – působí méně přesvědčivě. Celkově projekt představuje hodnotný příspěvek do odborné diskuse, i když zatím nenabízí plně celistvou a přesvědčivou strategii.

Návrh je pojat jako nová vrstva jemně uložená na původní budovu architekta Deiningera. Postupujeme s respektem k autorovi, zachováváme to, co přetrvalo, a doplňujeme pouze to, co vzal čas. Zásah je subtilní a transparentní, je abstrakcí ornamentu, který kdysi formoval výraz fasády, avšak později zanikl během puristických úprav. Nové prvky jsou jasně odlišitelné, přesto zůstávají v harmonickém dialogu s historickou stavbou. Prostřednictvím vrstvení a reinterpretace návrh obnovuje původní proporce a rytmus fasády. Otevírá budovu směrem k městu – jako gesto vstřícnosti a inkluze – a navrací ji zpět do městského života, místo aby zůstala jen vzpomínkou.

Návrh nakládá s historickou budovou hotelu Palace s vysokou mírou respektu a architektonické citlivosti. Koncept vychází z myšlenky pokračování příběhu – původní stavbu neničí ani výrazně nepřepisuje, ale přetváří ji zejména zevnitř. Architekti usilují o harmonické propojení historie a současnosti prostřednictvím vrstvení nových objemů a jemné abstrakce ornamentu, čímž vzniká soudobá interpretace historické fasády. Z urbanistického hlediska návrh doplňuje blok mezi ulicemi 28. října a Na Karolíně dvěma novými solitérními objekty, které společně s existující zástavbou formují částečně otevřený dvůr. Do parteru je vložen veřejný průchod propojující ulici s vnitroblokem. Vnitřní funkční struktura kombinuje hotel v původním historickém objektu s bytovými domy v novostavbách. Architektura usiluje o klid, čitelnost a vyváženost mezi starým a novým, mezi městem a dvorem. Porota oceňuje kultivovaný přístup autorů k historické substanci, jejich zdrženlivost a schopnost nalézt rovnováhu mezi zachováním a reinterpretací. Pozitivně hodnotí také záměr otevřít dvůr veřejnosti novým průchodem skrze uliční parter. Umístění průchodu do osy ulice Nádražní vytváří atraktivní vizuální moment, avšak jeho poloha neodpovídá přechodu přes ulici 28. října, což může v praxi vést k méně přehlednému či nepraktickému využití. Naproti tomu vstup do hotelu označený nápisem Hotel Palace působí poněkud skrytě a méně reprezentativně. Funkční řešení hotelu v původním objektu, ačkoliv působivé a poetické, může být při současných standardech hotelového provozu náročnější na realizaci. Fázování výstavby je navíc závislé na dokončení hotelu jako první etapy, což snižuje celkovou proveditelnost. Prostor mezi solitérními objekty ve dvoře působí spíše jako volný parkový prostor než jako městský dvůr přiměřený měřítku místa. Umístění jednoho z objektů přímo na hranici pozemku může komplikovat realizaci, zejména z hlediska majetkových vztahů a požární bezpečnosti. Druhý solitér a volně umístěná rampa do podzemí mohou omezovat možnosti budoucí dostavby celého bloku. Z památkového hlediska je problematické použití perforovaného plechu na nástavbě historické budovy, které se může dostávat do výrazového i materiálového napětí s původní architekturou. Návrh je jasně zakotven v místě a pracuje s historickým odkazem spíše jemnou transformací než radikálním gestem. Porota oceňuje vysokou kvalitu prezentace, přehledné půdorysy hotelu i promyšlené řešení bytových domů. Z hlediska provozních a strategických vazeb však návrh nepůsobí zcela přesvědčivě.