Nová škola pro Psáry a Dolní Jirčany

Starosta obce Milan Vácha popisoval zadání před vyhlášením soutěže: „Jsme poměrně konzervativní obec a chceme si zachovat vesnický ráz. Nemáme ambici dělat ze Psár a Dolních Jirčan nové město a uměle se propojovat s Prahou. Chtěli bychom tu zachovat tradiční architekturu. Škola by měla být vhodně volená s ohledem na okolí, respektovat vesnickou zástavbu i obecní dominantu - kostel sv. Václava a šikovně zapadnout do panoramatu naší obce. Díky škole může vzniknout nový veřejný prostor a další centrum života v obci. Nejspíš to bude ještě dlouho první významná stavba při vjezdu do obce, která by se mohla a měla propojit se stávajícím centrem Dolních Jirčan. Budu rád, když si za 20, 30, 50 let někdo pomyslí, že to tak asi bylo odjakživa.“

Porota z 59 návrhů vybrala pět, které dostaly šanci své návrhy dopracovat a získat některou z cen. Porota hodnotila návrhy anonymně, to znamená, že po celý čas hodnocení nevěděla, kdo jsou autoři návrhů. 59 týmů = 221 architektů, urbanistů, krajinářů a inženýrů, kteří společně psárské soutěži věnovali 44 200 hodin práce.

„Mile mě překvapil velký zájem architektonické veřejnosti o tuto soutěž a také u řady návrhů velmi dobrá znalost problematiky školských staveb. To se pozitivně projevilo hlavně ve snaze o posun kvality prostředí pro výuku dětí. Zklamalo mě bohužel druhé kolo, kde u většiny vybraných účastníků nedošlo téměř k žádnému kvalitativnímu posunu proti kolu prvnímu. Na této soutěži jsem si znova ověřil, že je správné vypisovat soutěže o nápad, nikoliv o prokázání schopnosti vypracovat projekt. Úspěšný v soutěži může být jen ten architekt, který umí svůj nápad jasně a čitelně sdělit a vhodným způsobem zaujmout pro svou ideu porotu.“ Oldřich Hájek – předseda poroty, 2014

„První dojem: úžas a pokora, když jsem viděl, kolik architektů věnovalo tolik energie k vytvoření tolika návrhů. První kritický moment: když jsme vyřadili účastníka jen proto, že donesl soutěžní návrh 20 minut po termínu. To mi přišlo hrozně nespravedlivé, že to musíme dělat jen proto, že by nám hrozily protesty, že jsme porušili pravidla a někoho zvýhodnili. Strašná škoda. Druhý kritický moment: když jsme museli z posledních šesti jednoho vyřadit. Třetí kritický moment: Když jsme museli rozhodnout, kdo je první, kdo druhý a kdo třetí. Správně jsme si nechali noc na přemýšlení. I tak to bylo pro mě další těžké rozhodnutí, změnit svůj názor a hlasovat jinak. Pocity ze soutěže? Dobře odvedená práce, od vyhlášení, organizace, průběhu hodnocení, do prezentace výsledků. Veliká zkušenost. Pokora, schopnost spolupráce, naslouchání, vyjadřování názorů, rozhodování. Spousta energie ode všech a závěrečný pocit, že v první trojici jsou ti nejlepší. Nejcennější zkušenost? Architekti nejsou blázni a takovéto soutěže opravdu mohou fungovat.“ Antonín Rak – závislý porotce, 2014

„Ze soutěže mám velmi dobrý pocit. Považuji ji za dobře organizovanou a to je na průběhu i výsledku znát. Ještě důležitější důvod k dobrému pocitu je chuť obou částí poroty, tedy závislé i nezávislé, porozumět si, vzájemně si naslouchat. Pokud odborná část poroty nenaslouchá praktickým starostem zadavatele, nesplní soutěž svůj účel. Účelem soutěže je realizace co nejlepší stavby, ne výběr co nejefektnějších obrázků. Soutěž pro mne byla součástí přemýšlení, co to dnes je veřejná zakázka. Je to určitá míra skromnosti a pokory, která se nevylučuje s kreativitou. Stejně tak zkušenost, že nemálo architektů tuto míru neumí odhadnout.“ Michal Kuzemenský – nezávislý porotce, 2014