Nová škola pro Psáry a Dolní Jirčany

Soutěžní návrh řeší areál nové školy, která bude v rámci obce plnit kromě standardního školního využití i důležitou společenskou roli komunitního centra. Budova je navržena s ohledem na svůj význam jako svébytný soubor staveb, který měřítkem a zvolenou typologií jednoduchých abstrahovaných objektů se sedlovými střechami vhodně doplňuje prostředí současné příměstské obce. Velký důraz je v projektu kladen na integraci funkcí komunitního centra do běžného školního provozu tak, aby se tyto funkce vzájemně negativně neovlivňovaly. Toho je dosaženo přeměnou tradiční jídelny na variabilního ústřední prostor s mnoha funkcemi. Výuková část je založena na principu dílčích funkčních jednotek pro 130 žáků. Ty vytvářejí v rámci velké školy menší přehledné celky, se kterými se žáci mohou snadno identifikovat a přijmout je za své.

Porota ocenila u tohoto návrhu jednoduché kontextuální hmotové a urbanistické řešení s vhodným použitím archetypálních prvků. Měřítkově příznivá velikost školy v daném prostředí s dobrou vazbou na historické centrum obce. Jasné a přehledné dispoziční řešení obou stupňů, provázané společnými prostorami s ambicemi komunitního centra. Vhodné odlišení výukových prostor pro první a druhý stupeň. Jednoduchý čistý vnější výraz školy, zajímavé nápady v interiéru i příjemné řešení vnějších pobytových prostor společně vytvářejí předpoklad vzniku přívětivého prostředí pro výuku i ostatní volnočasové aktivity.

Osobní prohlídka místa budoucí školy na nás zapůsobila krásou svého venkovského charakteru. Tohoto "genia loci" jsme nechtěli ničím narušit, ale podpořit a pokorně doplnit stávající zástavbu s dominantou místního kostela. Nenavrhujeme nový samostatný areál, nýbrž prodlužujeme historickou náves a doplňujeme chybějící funkce, které může využívat široká veřejnost. Snažíme se o přívětivý parter vybízející k vzájemnému potkávání a komunikaci. Záměrně pracujeme s archetypem původního venkovského stavení, který ctí tradici a atmosféru. Respektujeme měřítko hmot místu blízké.

Kladem návrhu jsou: měřítková přiměřenost vůči obci – průměrná výška „pavilonu“ je daná přízemím a podkrovím, vnitřní prostředí školy s pobytovými atrii a podkrovní učebny se zvýšenou výškou. Zápory návrhu jsou přílišná schematičnost a rigidnost zvoleného skladebného systému hmot, dále malá šířka chodeb, nepřehlednost „labyrintu“ chodeb. Problémem jsou malé rozptylové prostory před třídami; atria budou v našich klimatických podmínkách po většinu času uzavřena.

Koncept „ŠKOLY V NOVÉ ALEJI“ spojující centrum obce - t.j. náves, kostel s cihelnou / tradičně sociálně-ekonomickým symbolem - konstantou Jirčan - zaměstnavatel - zpracovatel ložiska hlíny. Školní areál s knihovnou, školkou a sportovišti je pro nás vzhledem ke své velikosti v poměru k měřítku obce archetypem hospodářského dvora / analogií je Jirčanský dvůr u kostela. Význam objektu školy pro obec, její poloha a měřítko musí být v úzkém sepětí se stávající strukturou sídla. Tedy také se stávajícím uličním systémem. Nová / připojovací komunikace musí významem odpovídat významu objektu – mít vlastní příběh navazující na kontext obce (kostel, centrum obce, škola, cihelna, volná krajina...). Uskupení budov kolem nástupního "nádvoří" umožňuje snadnou orientaci, přehledný provoz, kontrolu, funkční zónování a také požadovanou etapizaci výstavby.

Škola jako archetyp. Největší budova v obci, s pravidelným rastrem oken, školním dvorem a rustikálním výrazem. Návrh v prvním i druhém kole těsně míjel hranici populistického kýče, ale zároveň vzbuzoval diskusi svojí tvrdostí. Tento protiklad může být dobrým signálem. Porota ocenila odvahu přijmout a navrhnout školu tak velkou, jaká je, dát jí význam, jasný výraz, detail a urbanisticky učinit školu městotvorným prvkem. Návrh je po pečlivém zkoumání řadou neledabylých rozhodnutí. Nenápadné využití konfigurace terénu a tedy různost výšky školy z různých stran, samozřejmý způsob obsluhy školy – resp. jejího napojení na obec cestou s alejí, prázdný školní dvůr a důvěra v uživatele, že si prostor sami obydlí, centrální křídlo s jídelnou a chodbou – jako neformální společenský prostor s výhledem přes školní dvůr. Všechny tyto drobnosti mohou učinit ze školy u aleje přirozenou součást života dětí, jejich každodenního rituálu. Škola je první setkání dítěte s institucí. Není potřeba tuto skutečnost zastírat, je možné učinit jí samozřejmou a důstojnou.

Škola jako skládačka. Rastr skládačky vytváří řád. A zároveň hra. Škola jako analogie rostlé vesnické zástavby. Drobné měřítko základního modulu odpovídá vesnické zástavbě. Škola, která na základě pevné osnovy dává pestrou nabídku prostorů k vyučování a poznávání. Škola jako nástroj výchovy k ekologickému myšlení. Celá stavba v soudobém architektonickém pojetí je v principu úsporná a splňuje nízkoenergetické požadavky.

Návrh byl vybrán do druhého kola pro své dobré funkční schéma, které skýtalo potenciál pro další propracování projektu. Bohužel, tento potenciál nebyl využit a návrh zůstal v rovině typologického cvičení. Oproti prvnímu kolu se tak jedná pouze o minimální posun, kde chodby a společné prostory stále tvoří poměrně nepřehledné prostory. Návrh i nadále poněkud rezignuje na urbanistické vztahy k obci a tvoří komplikovanou hmotu s četnými vstupy a zákoutími, která svou vizualitou nepřipomíná školu. V návrhu i nadále chybí velká tělocvična.

První školy na našem území byly kláštery. V klášterech se shromažďovaly informace a opisovaly knihy, byly centrem vzdělanosti. Dnes však tuto funkci převzaly školy. Pro budovu nové školy v Psárech a Dolních Jirčanech byl určen pozemek na okraji vsi, ale v blízkosti původního jádra. Na pozemku je vícero omezujících limitů pro stavbu: ochranné pásmo plynovodu a plánovaná stavba silnice napojující se na pražský okruh, územní limity (maximálně 2 nadzemní podlaží, zastavění pozemku z 25%, což je z 16 049 m2 ‐ 4012m2.) Hledaným archetypem se proto stala kompaktní hmota ‐čtyřkřídlé prostorové uspořádání s vnitřním dvorem. Toto původně jen klášterní schéma převzaté středověkými školami a univerzitami (Karolinum, Collegium Jagelonicum v Krakově, Oxford, Bologna..), znovu přepracováváme a vkládáme do něj novou, ne však cizí, funkci. Tento prostorový princip vnímáme jako nový symbol vzdělávání.

Návrh byl do druhého kola vybrán pro svůj jasný koncept a smysl pro práci s přirozeným osvětlením. „Syrovost“ vnitřních prostor byla přičítána prvnímu koncepčnímu kolu a porota čekala v kole druhém citlivější přístup vzhledem k budoucím uživatelům stavby. Bohužel, tato očekávání se nenaplnila a škola si zachovala svůj přísný klášterní charakter i v interiéru. Jednoznačné plus je řešení šaten a způsob jejich osvětlení. Diskutabilní je využitelnost travnatého školního dvoru a absence zvýraznění hlavního vstupu do školy. Jako problematická se jeví i navržená etapizace.