Památník letcům a příslušníkům RAF na Mladoboleslavsku

CONTRAIL je památník inspirovaný kondenzační stopou, prchavou čarou, kterou letadlo zanechává na obloze. Stopa, která se objeví v okamžiku a pak zmizí, ale přesto svědčí o pohybu, směru a lidské přítomnosti v nekonečném vzdušném prostoru. Socha je složena z křivek, zákrutů a náhlých změn směru, které odrážejí dynamiku vzdušného boje, taktických manévrů a extrémních rozhodnutí učiněných ve vzduchu. Její forma ztělesňuje odvahu, dovednosti a odhodlání pilotů, členů posádky a pozemních sborů, kteří přispěli k obraně Evropy a porážce nacistického Německa. CONTRAIL není koncipován jako místo smutku, ale jako živá a do budoucna zaměřená připomínka lidské odvahy, činorodosti a svobody pohybu. Stejně jako kondenzační stopa rychle mizí z oblohy, i vzpomínka na tyto činy může vyblednout, pokud nebude aktivně uchovávána. Transformací této dočasné stopy letu do hmatatelné sochařské podoby návrh zakotvuje jejich přínos jak ve fyzickém prostoru, tak v kolektivní paměti. Památník se tak stává spíše znakem přítomnosti než absence, linií, která pokračuje v čase a připomíná nám, že svoboda není nikdy samozřejmostí, ale vždy je výsledkem lidské odvahy a volby.

Návrh porota hodnotí jako nejvíce kultivovaný, kompaktní a vyvážený z hlediska umělecké kvality, funkce i vztahu k místu. Jedná se o jasně čitelný autorský objekt ve veřejném prostoru, který dokáže fungovat zároveň jako památník i jako civilní místo pro pobyt, zastavení a každodenní užívání. Práce s motivem kondenzační stopy se neuzavírá do jednoznačné symboliky, ale ponechává prostor pro různé interpretační roviny. Jména padlých jsou však do návrhu integrována citlivě a neruší celkový abstraktní výraz díla, čímž památník nepůsobí pietně v tradičním smyslu, ale spíše jako otevřený prostor paměti pro širší komunitu Mladoboleslavska. Porota oceňuje střízlivou estetiku, jasný a důvěryhodný autorský rukopis i realistický přístup k budoucímu stárnutí objektu, údržbě a provozu. Návrh působí jako jeden soudržný celek, který nepřebíjí okolí, ale kultivuje ho a nabízí zapamatovatelný lineární orientační prvek na hraně letištní krajiny. Významným přínosem je skutečnost, že ze všech řešení nejvýrazněji vytváří „civilní místo“ – prostor, který není oddělený od každodenního života, ale přirozeně a s lehkostí se do něj zapojuje. Porota také kladně hodnotí, že návrh počítá s osvětlením díla. Zároveň však zůstává otázkou, jakým konkrétním způsobem chtějí autoři dosáhnout světelných efektů prezentovaných v dodané vizualizaci.

Projekt Blind Flying převádí zkušenost letců RAF s letem naslepo do imerzivní instalace. Ústředním motivem je mrak, který zde představuje dvojznačný prostor úkrytu i pasti. Památník tvoří tři monumentální objekty z leštěného kovu, které zrcadlí okolí a vytvářejí iluzi neviditelné bariéry. Návštěvník vstupuje do struktury, kde se v proměnlivých odrazech ztrácí orientace, zatímco jména hrdinů prořezaná do stěn zůstávají jediným pevným bodem. Dílo tak spojuje technickou estetiku letectví s křehkostí lidské paměti.

Porota vnímá tento návrh jako odvážný a originální, s jasně čitelným zakotvením v současné mladší generaci. Přináší výrazný, experimentální a „streetově“ působící výtvarný jazyk, který pracuje s imerzivním prostorem, zrcadlením okolí a fyzickým vstupem návštěvníka do struktury památníku. Pozitivně je vnímána práce s prostředím, kdy se v lesklých plochách odráží krajina, architektura muzea i samotní návštěvníci, čímž se památník stává proměnlivým a situačním, zároveň však porota upozorňuje na bezpečnostní aspekty využití zrcadlivých povrchů v blízkosti letového provozu. Porota vnímá určité napětí mezi výtvarnou formou a prací s textem. Textová rovina vnáší do návrhu spíše vysvětlující, interpretačně doslovní vodící prvek, který se místy dostává do kontrastu s jinak otevřeným a abstraktním charakterem díla. Úzké otvory mezi dvěma zrcadlovými plochami mohou v navrženém rozsahu představovat výzvu pro bezpečnost a údržbu objektů ve veřejném prostoru. Omezená přítomnost prvků umožňujících delší pobyt nebo pozastavení může snižovat potenciál návrhu fungovat jako přirozené komunitní místo.

Tento památník je zamýšlený jako tiché a pokorné zastavení se, a zavzpomínání na ty kterí se už nikdy nevrátí. Okolo trí okrasných trešní, je symbolické more nikdy neprectených dopisu. Každý dopis je zrcadlem které opticky vymezuje meziprostor venovaný jednomu z 38 padlých, a v kterém se zrcadlí nebe kam symbolicky odcházíme. Dopisy - zrcadla - stély, jsou naklonená tak, aby v sobe odrážely nebe nad námi. Pri pohledu na tento památník stojíme sice pevne nohama na zemi, ale jsme vlastne v nebi. Ten kdo prichází, nebo prochází tímto památníkem doslova vstupuje do morské hladiny z dopisu, v kterých se odrážíme my a nebo nebe, podle toho jak daleko - blízko jsme. Nebe pro ne bylo druhým domovem, ke kterému vzhlížely s nadejí i strachem, z kterého nevedeli jestli se vrátí. To, jak je v neuchopitelném odrazu každého dopisu videt plynutí mraku, let ptáku, letadel a padajícího listí, odkazuje k pomíjivosti našeho života který nejde zastavit, a k casu který už nejde nikdy vrátit. Dopisy jsou symbolicky velmi dlouhé, protože se do nich snad ani za tisíc let nedají vepsat všechny ty osudy a príbehy padlých.

Třetí návrh porota hodnotí jako návrh, který se z hlediska současného výtvarného jazyka pohybuje spíše v rámci již etablovaných výrazových prostředků, přičemž vyniká srozumitelným a veřejnosti dobře čitelným památníkovým tvaroslovím. Inspirace landartem a minimalistickými formami odkazuje na zaužívané postupy moderního umění ve veřejném prostoru. Pozitivně je hodnocen dialog s existujícím letadlem Metoděje Vlacha, které návrh konceptuálně rozšiřuje a zapojuje do celkové kompozice místa. Návrh může působit přístupně a „nízkoprahově“ pro širokou veřejnost. Zároveň porota vnímá, že způsob řazení jednotlivých prvků může u části návštěvníků evokovat spíše asociace s tradičním pietním polem, čímž se posiluje klidný a statický charakter místa na úkor otevřenějšího, procesního pojetí paměti. Práce se jmény na samostatné matné desce se v kontextu lesklých ploch jeví jako významově otevřená a naznačuje možnost dalšího konceptuálního sjednocení jednotlivých vrstev návrhu. Porota rovněž doporučuje věnovat pozornost provozním a bezpečnostním aspektům spojeným s využitím zrcadlivých povrchů v blízkosti letového provozu.