RaumScape: Unikátní piazzetta Starého Města

Projekt RaumScape rozvíjí náměstí Miloše Formana jako živou městskou krajinu v srdci pražského památkového území UNESCO. Návrh proměňuje dříve roztříštěný prostor v soudržné veřejné prostranství, které přirozeně propojuje okolní budovy a znovu napojuje náměstí na strukturu města. Koncepce je založena na vrstveném veřejném prostoru, v němž architektura a krajina společně vytvářejí dostupnost, komfort a plnohodnotný městský život. Souvislá pobytová plocha zajišťuje volný a bezbariérový pohyb napříč územím a propojuje Pařížskou ulici, hotel i okolní ulice do jednoho čitelného celku. Dláždění inspirované historickým kontextem navazuje na charakteristický pražský mozaikový jazyk a posiluje kontinuitu s historickou městskou strukturou. Stromový baldachýn z druhů odolných vůči klimatickým změnám vytváří příjemné městské mikroklima — poskytuje stín, ochlazení a sezónní proměnlivost, aniž by narušoval otevřenost a flexibilitu prostoru. V centru se náměstí Miloše Formana proměňuje v občanskou scénu — otevřenou a adaptabilní plochu pro každodenní život i pro kulturní akce, trhy a vystoupení v průběhu celého roku. Pavilon plynule vyrůstá z terénu jako obývaná hrana prostoru, aktivuje náměstí a navazuje dialog s Pařížskou ulicí. Jeho transparentní struktura podporuje veřejný život každodenními funkcemi, rámuje městskou scénu a rozšiřuje veřejný prostor na svou přístupnou střechu. Tyto vzájemně provázané vrstvy společně vytvářejí velkorysý, odolný a inkluzivní městský prostor — hluboce zakořeněný v identitě Prahy a navržený pro současný veřejný život.

Porota je nadšena tím, co tento návrh přináší městu: oceňuje promyšlené měřítko pavilonu i otevřených ploch, prostupnost území a jeho vztah k brutalistnímu hotelu. Otevřená piazzetta se stane veřejným prostorem podporujícím široké spektrum sociálních interakcí. Pavilon je integrální součástí otevřeného prostoru a aktivuje potenciál Pařížské ulice i samotné piazzetty. Krajinářské řešení úspěšně naplňuje požadavky na prostorovou čitelnost a environmentální adaptabilitu. Sklon střechy pavilonu a jeho potenciální veřejné využití by měly být dále rozpracovány.

Veřejný prostor je vždy sporným územím. Nejde o nový problém – spory mezi různými aktéry o podobu veřejného prostoru jsou součástí jeho konstituce již od jeho západního ‘vynálezu’. Ačkoli je veřejný prostor definován a chráněn veřejnými institucemi, na jeho vzniku se často podílejí soukromé zainteresované strany. Skutečně veřejný prostor by neměl tento potenciální střet zájmů zastírat, ale naopak odhalovat, že město je složeno z různých – často protichůdných – zájmů. Právě tato kompozice je jádrem moderní i současné publicity. V našem návrhu se vztah mezi veřejným a soukromým sektorem projevuje v tom, že čitelně zprostředkovává každý aspekt náměstí: jeho okraje, definici jednotlivých částí a také pronajímatelné prostory nezbytné pro jeho údržbu. Tímto způsobem náměstí zhmotňuje kompozitní povahu veřejného prostoru jako souhry různorodých zájmů. Věříme, že formální a prostorová čitelnost je základní podmínkou přístupného a smysluplného veřejného prostoru. Jak uvádějí organizátoři soutěže, koncept raumscape vychází z Loosova Raumplanu – návrhové metody, která pracuje s oddělenými místnostmi ve formě dynamické sekce. Jinými slovy, v rámci Raumplanu je vrstvení podlah komplikováno zaváděním mezilehlých úrovní. Převedením tohoto konceptu do oblasti veřejného prostoru vzniká přístup, který výstižně odráží kompozitní charakter veřejného prostoru, tvořeného různorodými, často navzájem odlišnými částmi. Jak však již bylo zmíněno, možným inspiračním zdrojem Loosova raumplanu je Appiova myšlenka Espace Rythmique, kterou ilustroval sérií perspektivních pohledů z 10. let 20. století. Náš návrh se inspiruje právě touto verzí raumscape jakožto originálním způsobem, jak dát veřejnému prostoru formu. V Appiově espace rythmique je dynamická sekce subtilnější a citlivěji naladěná na využití veřejného prostoru.

Vize studia DOGMA + Atelier Jean Chevalier pro dané území porotu velmi zaujala. Jejich návrh citlivě rezonuje s modernistickým dědictvím hotelové budovy, aniž by jej napodoboval. Nabízí velkorysé komerční plochy podél Pařížské ulice, stejně jako otevřený, avšak chráněný veřejný prostor. Pěší jím mohou snadno procházet nebo zde pohodlně setrvat. Pokud jde o aspekty vyžadující další rozpracování, porota by uvítala větší prostupnost podél Pařížské ulice a jemnější nuance krajinářského řešení.

Zasahovat do historického centra Prahy je zároveň ctí i odpovědností. Město zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO v sobě koncentruje mimořádnou historickou hodnotu, architektonickou velikost a urbanistickou kontinuitu. Tato bohatost však s sebou přináší i zásadní výzvy. Tlak cestovního ruchu je nutné citlivě vyvažovat s každodenní kvalitou života místních obyvatel. Váha historie vyžaduje zdrženlivost, zatímco vitalita města volá po současných odpovědích, schopných vést dialog s přítomností. Právě toto místo — již dříve předmětem intenzivní veřejné debaty — si žádá projekt, který by dokázal překročit polarizaci a nabídnout společnou platformu pro sbližování různých postojů. Naší ambicí od samého počátku nebylo vnucovat řešení, ale pečlivě číst existující napětí a nechat je vést projekt k odpovědi, která dokáže propojit paměť místa, jeho užívání a kolektivní vlastnictví. Návrh vychází z půdorysné stopy zaniklé středověké židovské čtvrti a pracuje s Prahou jako městem formovaným hlubokými historickými vrstvami. Naše interpretace konceptu Raumscape spočívá právě v této stratifikaci: překrývajících se dějinách, v nichž se samotná zem stává vypravěčem a veřejný prostor pojme rozmanitost uživatelů i způsobů užívání. Projekt je subtilní a kontextuální a chápe toto místo jako příležitost psát další kapitolu piazzetty z její minulosti, nikoli proti ní. Tento přístup nabývá konkrétní podoby prostřednictvím vyzdviženého terénu. Z šesti archetypálních scénářů představených během veřejných i odborných workshopů právě tento přístup získal nejvýraznější a převážně pozitivní odezvu. Účastníci v něm rozpoznali možnost zachovat otevřenost prostoru a sladit veřejný charakter místa s nezbytnými programy. V přímé reakci na tuto zpětnou vazbu jsme zvolili vyzdvižený terén jako výchozí bod a obohatili jej o kvality ostatních scénářů: jednoduché formy vymezující veřejný prostor, zahradu namísto náměstí a bezbariérové řešení.

Porota zdůrazňuje citlivou práci s citací struktury středověkého židovského města. Členění piazzetty založené na reflexi půdorysů zaniklých domů a ulic vnímá jako mimořádně kultivované a koncepčně přesvědčivé řešení. Pozitivně je hodnocena rovněž snaha autorského kolektivu o zachování otevřeného charakteru náměstí. Jako problematická však byla shledána výrazná redukce obchodních ploch a nedostatek denního světla ve spodních částech komerčního provozu. Určité pochybnosti vyvolává také řešení bezbariérových přístupů.

1. Pavilon v parku: Prvotní úvaha byla pojmout požadované obchodní plochy jako transparentní pavilon zasazený do zeleně. I přes svou vizuální lehkost však takový objekt v parku stále vytváří fyzickou i provozní bariéru a narušuje kontinuitu veřejného prostoru. 2. Zpřístupnění střešní krajiny: Odpovědí je práce se střešní rovinou pavilonu tak, aby se stala plnohodnotnou součástí parku. Terén se pozvolna zvedá a plynule přechází do střechy – vzniká přístupná „střešní krajina“ fungující jako městská terasa. 3. Raum-park: Abychom efektivně využili prostor pod nakloněnou střechou, přenesli jsme princip plynulého terénu i do interiéru. Z jedné strany park stoupá k vyhlídkové terase, z druhé strany se volně „vlévá“ do pavilonu a postupně se noří do obchodního parteru — vzniká kontinuální prostorová zkušenost mezi exteriérem a interiérem

Návrh je založen na promyšlené koncepci vycházející z detailní analýzy pražských veřejných prostorů a městských parků: respektuje jejich rozmanitost a osobitě ji reinterpretuje. Krajinářské řešení je velmi přesvědčivé a dokládá citlivý vztah autorského kolektivu k charakteru místa. Přesto by však zasluhovalo komplexnější integraci do terénu. Vstupní schodiště do obchodních jednotek omezuje přístup k piazzettě a narušuje plynulý pohyb veřejným prostorem.

Náměstí jako levitující kra v zahradě stínů. Tektonický objekt, z něhož dnešek sklouzává do hlubin. Je to architektura jako brána do nitra města, která v sevření kamene a betonu probouzí iracionální ozvěny minulosti, zatímco na povrchu se otevírá světlu a vegetaci. V místě, kde se bulvár potkává s řekou, se rodí prostor pro nové příběhy, vetknuté do drahokamů skrytých v trhlinách času. Golemovo sevření, dech krajiny. Inspiruje nás životodárná tepna Prahy, řeka Vltava. Krásy sevřených skalnatých údolí hned za městem. Bohatost její barevné palety, přírodní kontrasty, které se spojují v soudržnou identitu, elegance a bohatost její vegetace. Chceme dát obyvatelům a návštěvníkům Prahy ochutnat toto vše v centru města. Stejně jako okolní krajina je i samotné město plné historie. Právě tyto vrstvy chceme představit v designu tohoto náměstí. Náměstí, podobně jako krajina, chce být objeveno a reprezentovat bohatství města. Výjímečná budova hotelu v jednotě s Čechovým mostem udává tón náměstí. Neméně důležitou součástí konceptu je pozornost věnovaná materiálům a detailům. Jak co do rozsahu, tak i textury musí zapadat do pražské rodiny, včetně snahy o udržitelnost a opětovné použití. To vše musí vést k jedinečné, ale rozpoznatelné materializaci tohoto zvláštního náměstí. Kombinace, propojení, prolnutí a integrace všech těchto silných komponentů a vrstev vedla k vytvoření nové topografie, která odkazuje na útes v krajině Vltavy. Silný objem, který je robustní, pevný a zároveň elegantní. Svébytně umístěný do prostoru, ale zároveň součástí většího celku. Z dálky působí pevně, ale při bližším pohledu je vrstevnatý a detailní, s několika překvapivými skrytými poklady. Útes má za cíl přinést do města kousek přírody a nabídnout výjímečné místo u Vltavy. Náměstí jako přiznaný objekt v prostoru města se svým osobitým výrazem a formou. Rozlehlá plocha náměstí jako masivní zemská kra mírně vykloněná proti okolnímu terénu vyjevuje svou materiální povahu především na svém perimetru, kterým spolumoderuje rozličné prostorové situace. Zatímco na severní straně podél hotelu je rozhraní téměř neznatelné, na jižní straně v Bílkově ulici vytváří vyzdvižená hrana náměstí novou uliční frontu jako postranní větev Pařížské ulice. Na křížení s ulicí Elišky Krásnohorské vzniká odklonem hrany zdviženého náměstí příjemné rozšíření Bílkovy ulice umocňující nároží kubistického učitelského domu. Od přímé linie Pařížské se hrana odklání křivkou v trase dávno zaniklé Rabínské ulice a vede chodce kolem hotelového vstupu dále po jeho jižním předpolí k základní škole na nám. Curierových.

Porota oceňuje, že návrh navazuje cílený a smysluplný dialog s modernistickou budovou hotelu i s širším kontextem místa. Snaha reagovat na téměř všechny problémy území, a to v detailu, však poněkud paradoxně ústí v kumulaci nápadů a znejasňuje čitelnost celkového konceptu. Pochybnosti vyvolává rovněž konstrukční řešení a proveditelnost návrhu.

Nový zelený městský práh mezi Starým Městem a Letenskými sady. Pražské Staré Město disponuje jen omezeným množstvím veřejně přístupných zelených ploch, které by nabízely prostor pro neformální setkávání, odpočinek či kontakt s přírodou. Navrhovaná piazzetta v ulici Pařížská přináší vzácnou veřejně přístupnou zelenou plochu na severním zakončení této významné městské osy. Spolu se stávajícím parkem u Staronové synagogy na jihu vytváří přechodovou zónu mezi hustou historickou strukturou Starého Města a otevřenou krajinou Letenských sadů. Prostorová logika inspirovaná Raumplanem – Návrh organizuje území jako sled vzájemně propojených prostorových objemů formovaných pohybem a změnami výškových úrovní. Veřejný prostor, komerční využití i přístup do podzemního parkoviště jsou integrovány do soudržného celku. Veřejné plochy se zvedají a vytvářejí zelenou městskou platformu, komerční prostory zaujímají střední úrovně a komunikační trasy prostupují celým územím. Výsledkem je vrstevnatý prostorový zážitek, který je čitelný, atraktivní a plně bezbariérový. Krystalická forma a trojúhelníková geometrie – Piazzettu formují trojúhelníkové objemy, které odkazují na pražské kubistické dědictví. Hlavní diagonální rampa se sklonem 1:14 propojuje okolní ulice a vytváří jasnou pěší trasu napříč územím. Vyvýšený trojúhelník podél Pařížské ulice obsahuje v nižších úrovních aktivní komerční provozy, nad nimiž se rozvíjí atraktivní zeleň. Druhý významný trojúhelníkový objem je rozdělen na zónu se stupňovitým sezením a vodním prvkem a na plně přístupný zatravněný svah orientovaný k sousední kubistické obytné budově. Tyto prvky společně vytvářejí flexibilní prostorovou strukturu podporující širokou škálu využití. Propojení a městská integrace – Návrhem jsou posíleny pěší a cyklistické vazby mezi Pařížskou ulicí, okolními ulicemi a blízkými parky. Parkování kol je situováno po obvodu území tak, aby byla zachována jeho otevřenost, přičemž klíčové průhledy a vztahy k historickému kontextu zůstávají pečlivě respektovány. Ekologické, sociální a uživatelské přínosy – Sedmdesát procent území tvoří zeleň fungující jako městský trávník, který snižuje odtok dešťové vody, zmírňuje přehřívání a podporuje biodiverzitu prostřednictvím rozmanité výsadby a odolných stromů. Fontána a infrastruktura založená na principech „sponge city“ zlepšují mikroklimatický komfort. Různorodé povrchy – trávník, terasy, svahy a zastíněná místa – podporují každodenní užívání prostoru, pořádání akcí i klidné zastavení, přičemž respektují charakter okolní obytné zástavby a hotelů.

Zásadním přínosem návrhu je důraz na krajinářskou složku. Jako poněkud problematickou však porota vyhodnotila koncepci pobytového prostoru, který je – přes veškerou snahu o logickou a efektivní prostupnost – řešen příliš direktivně a který uživatelům nabízí jen omezenou možnost volby směru pohybu. Nejasná je rovněž úloha centrálního místa v zelené ploše, které má být jakýmsi uzlem či křižovatkou cest: jeho funkce coby prostoru k setkávání či zastavení by zasloužila přesněji artikulovat. Porota se pozastavila rovněž nad otázkou konstrukčního řešení a proveditelnosti návrhu.