Světlo pro metro

V duchu prozkoumání propojení lidské civilizace a technologie vytváří instalace na pražském Florenci vizuální metaforu městské dopravy jako nervového systému města. Město, žijící organismus, úl lidských vědomí, zpracovává svůj nervový systém skrze dráhy metra, tramvají a autobusů, na nichž jeho občané, světélkující neurony, přenášejí své příběhy a myšlenky podél světelně oživených synaptických spojů se stíny tajemství ve svých koridorech a tepnách. Tyto dráhy posunují lidstvo přes urbanistickou krajinu, vytváří komplexní síť propojených cest a stezek. Florenc, páteř Prahy, křižovatka osudů, ve které se střetávají příběhy lidí a kříží linky veřejné dopravy, místo, kde se přestupuje mezi stanicemi a životními etapami, vytváří největší synapsi v tomto organismu. Synapse — fungující na bázi elektrických výbojů a jejich přenosů, tak synchronně dotváří celou poetiku světelného díla, které by bez elektřiny fungovat nemohlo.

Komise hodnotí velice kladně čitelnou symboliku uměleckého záměru založenou na interpretaci urbánní konektivity, ať už mezilidské nebo infrastrukturální. Propracovanost návrhu instalace a snaha o maximální zjednodušení realizace, jakož i významný posun od prvního konceptu k finálnímu odevzdání, ukazuje na silný tým, ve kterém se povedly skloubit umělecký i pragmatický přístup k zadání. V elementech díla komise vnímá jistou recyklaci předchozí autorovy tvorby. Jejich konfigurace a vyznění však v kontextu dopravní stavby a prostoru s mnoha tisíci procházejícími cestujícími povede k unikátnímu impaktu. Navržené technické parametry řešení jsou věrohodně popsané a dílo dobře realizovatelné a udržovatelné i v náročném prostředí veřejné části komplexu metra. Předpokládá se dopracování ukotvení nosné konstrukce, které by však nemělo představovat ani změnu v tom, jak dílo vypadá, ani velkou úpravu nákladů. Doporučení komise – prověřit vhodnou barevnost a intenzitu světel – autor sám předjímá v popisu ovládacího programu, kde deklaruje také možnost nastavení rychlosti změn i rozsah větvení. Technologie a umění zde koncepčně fungují jako jeden koherentní celek. Celkové náklady jsou dle názoru komise reálné, a to jak poměr mezi náklady na dopracování návrhu a jeho realizaci, tak samotná výše investice.

Stěžejním momentem pro náš nápad bylo střídání tmavého a světlého pochozího kamene, který tvoří opakující se rytmus pruhů, jenž prostor opticky natahují a vytvářejí zajímavou hru perspektivy. Zkoušeli jsme hledat dialog mezi pochozí plochou a podhledem. Jsou to dvě rozměrné roviny, které, vzhledem k jejich proporcím, si nejsou příliš vzdáleny a vytvářejí prostředí jakéhosi bazénu. I v něm, když jsme pod hladinou, se zrcadlí spodní prostor. Navrhujeme, aby podhled přijal čistou hru opakujících se linií. Hledali jsme obraz, který by přinesl do prostředí bez slunce něco z přirozeného světa. Fyzikálnost, která není technická, ale poetická. Za stálého osvětlení se na stropě budou zjevovat a generovat oblaka. Nebudou stále přítomna, jen v některých chvílích se postupně objeví, plynule se promění, v mírném pohybu se přeskupí a opět zmizí. Pohyb mraků má být plynulý. Video je jen ukázkou a je zrychlené. Pohyb je důležitou součástí instalace, která pomáhá kolemjdoucím pochopit záměr. Má však být nerušivý, spíše kontemplativní.

Komise hodnotí velice kladně celistvost a velkorysost silného uměleckého záměru, obzvláště zahrnutí maximálního možného prostoru coby rámce působení díla a ztvárnění poetiky vztahu vnějšího světa k jinak utilitárnímu přestupnímu místu bez možnosti kontaktu s rytmem a efektem denního světla. Kvitován byl také značný vývoj díla od prve představeného konceptu ke konečnému výsledku. Umělecká a prostorová kvalita byla v tomto návrhu dle názoru komise nejvyšší a řešené místo by velice obohatila. Navržené technické parametry řešení nejsou popsané do hlubšího detailu a realizovatelnost tak do značné míry zůstala pouze na představivosti komise a přizvaných odborníků. Velkou nejistotu vzbuzovala možná ne/viditelnost navrhovaného řešení při spolupůsobení stabilního osvětlení, tedy zda dílo v prostoru skutečně vynikne. Předložený detail stropních lamel představuje velmi křehké technické řešení, navíc problematické nejen na svou vlastní údržbu ale i na údržbu technologií metra. Celkové náklady jsou dle názoru komise zcela nereálné. Vzhledem k nutnosti dopracování návrhu (ačkoli je to předpokladem u všech návrhů) a zejména vzhledem k nutnosti uvedení do souladu se všemi normami a požadavky na bezpečnost a údržbu by, dle názoru komise, investiční náklady narostly i několikanásobně.

Metro vnímáme jako živý organismus složený z lidí, technologií a systémů. Chceme z těchto vlivů čerpat, abychom oživili naše umělecké dílo a představili metro jako dynamickou, živou entitu pomocí světla a směrového pohybu. Začali jsme náčrtem systému výhybek, které fungují jako miniaturní brány, ovládají a usměrňují světlo způsobem připomínajícím složitý železniční systém se vzájemně propojenými výhybkovými sekvencemi. Dílo tak zrcadlí metro a vytváří svůj vlastní nezávislý, autonomní svět.

Komise považuje tento návrh za dílo na vysoké umělecké úrovni a oceňuje profesionalitu jeho zpracování a prezentace. Není však zcela přesvědčena o tom, zda bude interaktivita spojená s konceptem návrhu, respektive základ uměleckého záměru, veřejností pochopena. Současně je slabším momentem nejistota, zda nutně krátký čas strávený v blízkosti díla spolu s velkým množstvím proudících lidí umožní záměru díla dosáhnout. Navržené technické parametry řešení jsou popsané dobře a dílo by s největší pravděpodobností bylo vcelku snadno realizovatelné a udržovatelné i v náročném prostředí veřejné části komplexu metra. Celkové náklady jsou dle názoru komise reálné, ovšem poměrně vysoké. Komise si je vědoma, že soutěžní návrhy nemohou přesně stanovit investiční náklady, a že se k nim zadavatel dopracuje teprve při dalších fázích zpracování projektové dokumentace.

Hladina města. Vnik městské krajiny do podzemí. Hledali jsme téma, kde se všechny podněty spojí dohromady: vlnění vodní hladiny vyvolané pohybem, pronikání světla do vodní hlubiny, rozptýlené světlo na mořském horizontu. Metro je tepna města, která spojuje části v celek, zároveň se chová autonomně a bez reakce na lokální charaktery. Cestující jsou izolovaní od světa na povrchu. V Karlíně metro a struktura města běží v jiných směrech. Nástupy z uliční sítě se prokreslují do mimoběhu města. Přenesení struktury Florence do grafického kódu metra.

Komise oceňuje nápad převést prostorovou orientaci na povrchu také do podzemí. Pochybnosti má však o úspěšnosti převedení konceptu do samotného návrhu, jehož výsledek se jí zdá nečitelný. Lze samozřejmě připustit, že by pochopení tvarosloví a natočení jednotlivých prvků nebylo pro běžného kolemjdoucího/cestujícího podstatné. Pro komisi byla také diskutabilní míra interakce hlavního světelného motivu s existujícím nástěnným dílem a viditelnost navrhovaného řešení, tedy jeho skutečné působení v prostoru. Navržené technické parametry řešení hlavního prvku jsou popsané pochopitelně a v náležitém detailu, což neplatí o menších liniových elementech díla. Celkové náklady jsou dle názoru komise reálné, pravděpodobně mírně podhodnocené. Komise si je vědoma, že soutěžní návrhy nemohou přesně stanovit investiční náklady, a že se k nim zadavatel dopracuje teprve při dalších fázích zpracování projektové dokumentace. V tomto případě se dá očekávat ještě navýšení nákladů.