Voctářova – Elsnicovo náměstí

Hlavním motivem našeho návrhu je dobré sousedství. Je to sousedství s obyvateli ulice Chocholouškovy — minimalizovali jsme jejich zastínění urbanistickým schématem bloku. Je to respektování sousedství s palácem Svět a náměstím Dr. Václava Holého — přizpůsobili jsme členění fronty do náměstí modulaci jednotlivých domů v tomto prostředí. Je to sousedství a synergie se stávajícími budovami Metrostavu od Josefa Pleskota PP. I. a PP.II. — navázali jsme na existující princip horizontálních oken a oblouků naší architekturou další centrály této společnosti. A konečně je to předpoklad dobrého sousedství pro širší území Libně — navrhli jsme živý veřejný prostor se zelení v průsečíku dvou důležitých pěších tras v ulici Koželužské a Chocholouškově.

Vítězný návrh potvrzuje základní rozvržení bloku dle územní studie Palmovka. Vytváří pevnou uliční frontu do Elsnicova náměstí, Voctářovy a Koželužské a současně otevřenější strukturu směrem ke stávajícím bytovým domům v Chocholouškově ulici. Nad rámec územní studie přináší kontextuální ideu nižšího křídla v jádru bloku, které odkazuje na strukturu dvorních vestaveb libeňských bloků a zároveň člení vnitroblok na dvůr bytových domů a piazzettu administrativní části. Tento princip citlivě reaguje na výškové rozdíly v území a přispívá k celkové čitelnosti návrhu. Pozitivně je hodnocena prostupnost území, zejména průchod přes piazzettu do Voctářovy ulice, který posiluje vazby v širším kontextu lokality. Návrh přináší hmotovou i sociální rozmanitost odpovídající charakteru Libně a podporuje vznik diferencovaných městských prostředí. Architektonické řešení administrativní budovy kombinuje výraznou kompozici s městotvorným zapojením do uliční fronty. Objekt vede vyvážený dialog s okolní zástavbou kampusu Metrostavu a přitom si zachovává vlastní identitu. Vnitřní uspořádání je racionální a efektivní, přesto by mohlo nabídnout větší míru prostorové invence a variability. Obytné křídlo do Elsnicova náměstí hledá adekvátní formu začlenění do tradiční blokové struktury. Fasáda je velkorysá a sebevědomá, zároveň však respektuje dominantní postavení paláce Svět. Vztah mezi vnějším členěním fasády a vnitřní dispozicí domu však není zcela přesvědčivý. Pavlačové křídlo doplňuje typologickou pestrost návrhu, jeho dispoziční řešení však zůstává spíše konvenční a nevyužívá plně potenciál této typologie. Pozitivně lze hodnotit začlenění biosolárních panelů na přístupných střechách, které vhodně propojují environmentální a pobytovou funkci. Návrh přináší kvalitní práci s terénem, zejména ve směru Chocholouškova—Koželužská, kde kontinuální rampa zajišťuje bezbariérové propojení a přirozeně zapadá do celkové kompozice prostoru. Podařilo se zvýšit obytnou kvalitu ulice při zachování její funkčnosti. Piazzetta v návaznosti na parter administrativní budovy s kavárnou má potenciál stát se atraktivním pobytovým prostorem, v současné podobě však působí spíše jako tranzitní místo s doplňkovými prvky. Vzhledem k navrženým vodním prvkům lze očekávat intenzivnější využití, a prostor by si proto zasloužil výraznější programové i prostorové rozpracování. Určité rozpaky vyvolává řešení parteru rezidenční části, který je z převážné části situován na konstrukci a pouze omezeně v kontaktu s rostlým terénem, což může mít dopad na dlouhodobou udržitelnost a náročnost péče o zeleň. Soukromým předzahrádkám zároveň chybí dostatečná zelená clona zajišťující přiměřenou míru soukromí ve vztahu k veřejně přístupnému vnitrobloku. Celkově návrh představuje promyšlené a vyvážené řešení, které přes dílčí výhrady přesvědčivě pracuje s urbanistickým kontextem, hmotovou skladbou i zapojením do širších vztahů území a nabízí kvalitní základ pro další rozpracování.

Řešené území a jeho okolí představují svébytný kus města. Území, přes které se přehnala urbanistická historie a z každého období něco zůstalo. Přesto je v místě jasně čitelná linka původní Libně se svými nepravidelnými bloky a vnitrobloky. Libeňský vnitroblok je specifický. Není velkorysý ani pravidelný. Má ale svoje kouzlo. Je rozmanitý, různorodý, tajemný. Skrývá překvapení. Vytváří sousedství. V tomto duchu se snažíme formovat i náš koncept řešeného bloku. Vytvořit místa, která poskytnou pobytovou kvalitu svým uživatelům a zároveň vytvoří silnou identitu: pro nové obyvatele, kteří chtějí žít městský život ve svém sousedství, i pro uživatele administrativních budov, kteří chtějí mít vztah k místu, kde pracují. Návrh formuje vnitroblok pro každou část potřeb budoucích uživatelů. Rezidenční vnitroblok zaručuje dostatečnou intimitu a pobytový charakter. Vnitroblok administrativní budovy naopak netradičně přiléhá k okraji bloku a propojuje ho se svým okolím. Pracovníkům i návštěvníkům nabízí prostředí neformální piazetty navázané na kavárnu v přízemí budovy. Výškový rozdíl v místě umožňuje, že oba světy mohou existovat těsně vedle sebe, aniž by se vzájemně rušily.

Návrh UNIT architekti velmi kultivovaným způsobem naplnil zadání soutěže a současně přesvědčivě demonstroval kvalitu regulací územní studie Palmovka. Právě cit pro urbanistické vazby a jejich čtení potvrzuje silné urbanistické ukotvení autorského týmu. Pochopení hierarchie a těžiště území se promítá do přirozeného a čitelného systému drobných městských prostředí, což porota vyhodnotila jako jeden z nejvýznamnějších přínosů návrhu. Různě dedikované režimy prostorů – od soukromých přes poloveřejné až po centrální piazzetu v těžišti křížení ulic Koželužská a Chocholouškova — jsou správně situovány, komunikují s architekturou a vyjadřují svou vlastní podstatu. Tato kvalita je podpořena i prací s terénními rozdíly, příkladným přístupem k zeleni a respektem ke stávajícím stromům. Je zřejmé, že autoři věnovali velkou pozornost zachování maximálního podílu rostlého terénu, nezpevněných ploch a obecně habitatu „živé architektury“. O to více lze ocenit i řešení obsluhy a dopravy, která v návrhu funguje přes přirozené konflikty s pobytovou kvalitou prostředí. Určité pochybnosti však vyvolává míra koncentrace a architektonizace některých prvků. Shluk pobytových schodů a současně charakter částečné nepřístupnosti bytového bloku u ulice Chocholouškova sice vytvářejí atraktivní a funkční řešení, zároveň však prostor místy přetěžují a konkurují komorně sdílenému předprostoru stávajících domů. Architektonický výraz zástavby je nedominantní, místy až vědomě strohý. Tento přístup je v mnoha ohledech přesvědčivý — racionální dispozice se přirozeně propisují do fasád a domy působí archetypálně čitelně, s jemnými sémantickými odkazy k libeňské stavební historii. Porota oceňuje adaptabilitu a uvěřitelnost bytových dispozic. U administrativní budovy se však nabízí otázka, proč nebyla věnována větší pozornost její identitě a výrazové nápaditosti; zůstává spíše korektní a realistická, avšak bez výraznější přitažlivosti. Výraz bytových domů porotu zaujal i svou vazbou k určité dějinné vrstvě, odkazující mimo jiné k Paláci Svět a širšímu příběhu libeňské identity. Tento přístup však zároveň nese riziko silnějšího dopadu na fasádní krajinu a určité měřítkové dominance, která může v důsledku oslabovat jedinečnost samotného Paláce Svět. Méně přesvědčivě působí řešení vnitřního viladomu („špalíčku“), který v kontextu jinak vyváženého návrhu nepřináší odpovídající kvalitu a jeho prostorové prověření zůstává rozpačité. Koncept privátního vnitrobloku tento dojem dále posiluje, zejména ve vztahu ke kvalitě stávajících bytových domů a očekávání jejich obyvatel. Celkově návrh UNIT architekti představuje mimořádně promyšlené a citlivé řešení s vysokou úrovní propracovanosti, zejména v oblasti veřejných prostranství, jejich hierarchie a práce se zelení. Porota vnímá jeho kvalitu jako nadstandardní, současně však identifikuje dílčí slabiny, jejichž řešení by vyžadovalo více než jen kosmetické úpravy.

Návrh studia CHYBIK + KRISTOF přichází s jasně čitelným urbanistickým konceptem, který rozděluje území do dvou základních celků – obytného bloku ve tvaru písmene U na severu a solitérní administrativní budovy na jihu. Tento princip přináší srozumitelnou strukturu a zároveň umožňuje vytvoření výrazných identit obou částí. Zakončení ulice Chocholouškova formou pobytového schodiště, které plynule přechází do interiéru administrativní budovy, představuje silné gesto, jež přirozeně zapojuje budovu do parteru a současně vytváří nový pobytový prostor s potenciálem pro komunitní i pracovní aktivity v rámci kampusu Metrostavu. Administrativní budova je jedním z nejvýraznějších aspektů návrhu. Autoři zde dokázali formulovat soudobé pracovní prostředí s důrazem na otevřenost, flexibilitu a kvalitu každodenního užívání. Velkorysé, avšak přiměřeně dimenzované terasy přirozeně rozšiřují pracovní prostory do exteriéru a posilují jejich variabilitu. Architektonické řešení, založené na práci s prefabrikovanými betonovými prvky, přesvědčivě reflektuje DNA developera jako inovativní stavební firmy a ambici být na špici technologického vývoje ve stavebnictví. Solitérní budova tak působí sebevědomě a stává se důstojným partnerem okolní zástavby. Určité pochybnosti však vyvolává efektivita dispozičního řešení, zejména s ohledem na hloubku traktu a jeho plnohodnotné využití. Obytný soubor je řešen jako kompaktní blok s výrazným rastrem a profilací fasád. Měřítko členění je přiměřené a nesnaží se konkurovat paláci Svět. Tvarování hmot vhodně reaguje na světové strany a dispozice bytů odpovídají současným standardům bydlení. Přesvědčivá je i gradace objemů směrem k severozápadnímu nároží a práce s parterem orientovaným do Elisnicova náměstí. Návrh však dostatečně nereaguje na připomínky z prvního kola, zejména ve vztahu k východní hraně území. Uzavření bytového bloku směrem k sousedním domům vede k jejich částečnému zastínění a osla buje kvalitu vzájemných vztahů. Problematická je rovněž absence diagonálního propojení napříč územím, čímž návrh vytváří bariéru a částečně potlačuje potenciál jinak srozumitelného konceptu dvou solitérních staveb. Vnitroblok obytného domu je koncipován jako neveřejný, což je v souladu s rámcem soutěžního zadání. Jeho kvalitou je velký podíl rostlého terénu, který vytváří dobré předpoklady pro vznik komunitního prostředí a dlouhodobě udržitelného zeleného zázemí. Míra jeho uzavření a omezené zapojení do širší městské struktury však snižují potenciál tohoto prostoru stát se aktivnější součástí městského života. Veřejná prostranství jsou navržena v návaznosti na okolní kontext a přinášejí několik nových situací. Dominantním prvkem je pobytové schodiště — amfiteátr, který propojuje exteriér s interiérem administrativní budovy a nabízí široké možnosti využití. Tento prvek je silný a zapamatovatelný, současně však působí místy předimenzovaně a nedostatečně řeší bezbariérový přístup. Návrh je architektonicky sebevědomý a v mnoha ohledech inspirativní, především díky silnému konceptu administrativní budovy a kvalitní práci s konstrukčním a materiálovým řešením. Přes uvedené nedostatky však celek nepůsobí zcela vyváženě a v kontextu soutěže zůstává za komplexněji zvládnutými návrhy.

Městský blok je definován dvěma jasně identifikovatelnými, typologicky odlišnými celky, které spolu vstupují do vzájemného dialogu. Lze je chápat jako dvě svébytné „osobnosti“— rozdílné charakterem i funkcí, avšak propojené společným urbanistickým rámcem. Pavlačový dům vnímáme nejen jako místo pro bydlení, ale především jako prostor pro setkávání a vznik komunity. Pavlače podporují každodenní kontakt mezi obyvateli, přirozeně vytvářejí příležitosti pro sdílení a posilují sousedské vztahy. Tento typ bydlení má hlubokou historickou tradici a v současnosti se znovu objevuje v evropských městech jako odpověď na potřebu sociálně udržitelných forem bydlení. Jeho přínos není pouze sociální, ale i ekonomický — umožňuje efektivní organizaci menších bytů a optimalizaci využití plochy. Kancelářský dům je navržen se stejně silnou vnitřní logikou. Jeho těžištěm je otevřené centrální atrium, které funguje jako křižovatka pohybu, komunikace a neformálních setkání. Tento „vnitřní střed“ posiluje identifikaci uživatelů s prostředím a přispívá k vytvoření kvalitního pracovního prostředí, které podporuje jak spolupráci, tak individuální soustředění. Prostor mezi oběma objekty vyplňuje relaxační zahrada, která představuje zelené srdce celého bloku. Slouží jako klidová oáza pro obyvatele i uživatele kanceláří — nabízí místo pro odpočinek, neformální setkávání, hru dětí i drobné komunitní aktivity. Zároveň je integrální součástí modrozelené infrastruktury, přispívá ke zlepšení mikroklimatu a zvyšuje celkovou kvalitu prostředí. Celek tak vytváří vyváženou strukturu, ve které se propojuje bydlení, práce i sdílený veřejný prostor a která podporuje přirozený vznik živé městské komunity.

Návrh A69 představuje na první pohled výrazný a atraktivní koncept obou staveb — bytového domu i administrativního objektu. Obě budovy jsou bohaté svým propracovaným vnitřním světem a nabízejí uživatelům pestrý prostorový i provozní zážitek. Architektura působí otevřeně i tajemně zároveň, je přitažlivá a odvážná, přitom však zůstává uspořádaná a disciplinovaná. Tento vnitřní řád činí návrh obecně srozumitelným a přijatelným, zároveň však naznačuje určitou míru formální uzavřenosti. Samostatnou kvalitou návrhu je práce se zelení a terénem. Proklamované vegetační souvrství o dostatečné mocnosti na konstrukci garáží vytváří dobré podmínky pro růst plnohodnotné zeleně a naznačuje ambici vytvořit kvalitní pobytové prostředí. Současně je však patrné, že společný život obyvatel bytového domu se odehrává spíše v komunikačních prostorech, na chodbách a pavlačích, než v samotném vnitrobloku, jehož potenciál tak zůstává částečně nevyužit. Veřejný prostor je koncipován spíše jako polosoukromé prostředí na rozhraní administrativní a rezidenční části. Přesto nabízí důležité pěší propojení směrem k Voctářově ulici a vytváří nové prostorové vazby v území. Míra jeho otevřenosti a jednoznačnosti však není zcela přesvědčivá a prostor zůstává v určité ambivalenci mezi veřejným a privátním charakterem. Zvolená typologie, včetně práce s pavlačemi a vnitřními komunikačními prostory, je legitimní a v rámci zadání akceptovatelná. V konkrétním řešení však její prostorové a provozní důsledky ne vždy vedou k optimálnímu využití potenciálu místa ani k plnému naplnění očekávání spojených s kvalitou bydlení a veřejného prostoru. Návrh tak v některých ohledech působí spíše jako autonomní architektonická úvaha než jako zcela přesvědčivá odpověď na konkrétní kontext. Celkově se jedná o výrazný a kultivovaný návrh s osobitou atmosférou, který nabízí řadu inspirativních momentů, avšak v rámci soutěže nepřesvědčil natolik, aby se zařadil mezi favority.

Návrh pro Voctářova — Elsnicovo náměstí transformuje lokalitu do propojené městské krajiny, kde se obytný, pracovní a veřejný život prolíná s vyvíjející se identitou Palmovky. Lokalitu definují dvě odlišné, ale vzájemně se doplňující budovy: kancelářská budova doplňuje soubor budov Metrostavu na Voctářově ulici a tvoří v jejich středu sdílený veřejný prostor. Obytný dům vytváří silný městský okraj směrem k Elsnicovu a vytváří uvnitř klidný dvůr. Společně rámují sled veřejných, poloveřejných a obytných prostor, které posilují vztah mezi developerským projektem a jeho okolní čtvrtí.

Návrh týmu Snøhetta a Pantograph se snaží o vytvoření výrazného a kreativního konceptu, který pracuje s reinterpretací typických pražských prvků. Tento přístup však porota vnímá spíše jako schematický a místy sklouzávající ke klišé, aniž by přinesl přesvědčivou novou kvalitu odpovídající danému místu. Administrativní budova porotu zaujala řešením průčelí s plastickým efektem, které dodává objektu výraznou identitu. Tento architektonický motiv je však vykoupen relativně malou plochou zasklení, což vyvolává pochybnosti o kvalitě vnitřního pracovního prostředí. Přestože návrh ve druhém kole doznal úprav, dispoziční řešení se nepodařilo výrazněji zatraktivnit ani optimalizovat. Rezidenční část vytváří příjemné prostředí v rámci vnitrobloku, který nabízí kvalitní komunitní zázemí s dostatkem zeleně, pobytových i herních prvků v příjemné a přiměřené míře. Pozitivně je hodnoceno také doplnění o komunitní místnost, která podporuje sousedské vztahy a každodenní využívání prostoru. Limitem tohoto řešení je však skutečnost, že veškerá zeleň je navržena na konstrukci garáží, což bude v dlouhodobém horizontu znamenat zvýšené nároky na údržbu, zejména z hlediska zavlažování a celkové péče. Vnější výraz rezidenční budovy, zejména ve vztahu k Elsnicovu náměstí, nebyl porotou shledán jako adekvátní dané lokalitě a nepůsobí dostatečně přesvědčivě v kontextu okolní zástavby. Návrh přináší dílčí kvalitní momenty, zejména v oblasti komunitního bydlení a práce s vnitroblokem, jeho zásadním problémem je pak jeho nesoulad s územní studií, stejně jako nevyhovující výsledky z hlediska oslunění a denního osvětlení. Tyto nedostatky mají přímý dopad na kvalitu navrhovaného prostředí a významně oslabují celkovou přesvědčivost návrhu.

Vnitroblok bude polosoukromou zahradou, která bude z poloviny sloužit administrativní budově a z poloviny bytovému domu. Koncepce administrativní budovy počítá s moderním variabilním schématem, splňujícím všechny požadavky z hlediska udržitelnosti. Abstraktní fasády administrativy budou do velké míry reflexní a budou odrážet okolní prostředí. Koncepce bytového domu počítá zejména s doplněním rozmanité fronty domů na Elsnicově náměstí — jako protistranu k Libeňskému zámečku. Vytváří reprezentativní obchodní parter směrem do náměstí. Domy jsou koncipovány v nadstandardní architektuře, a mohou se stát v budoucnu symbolem „Centra Libně". Dispoziční řešení předpokládá do vnitrobloku se zahradou větší bytové jednotky a do ulic menší.

Návrh studia City Work Architects prokazuje kvalitní analytickou přípravu a dobré porozumění širším souvislostem řešeného území. Pozitivně je hodnocen zejména vyvážený vztah mezi otevřeností areálu a kompaktností navržené zástavby, který umožňuje prostupnost území a současně vytváří základní rámec městských prostorů. Přínosné je rovněž objemové řešení, které ze všech předložených návrhů nejméně zatěžuje okolní zástavbu z hlediska oslunění a denního osvětlení. V architektonickém řešení však návrh nepůsobí dostatečně přesvědčivě. Nepodařilo se adekvátně reagovat na připomínky poroty z předchozí fáze soutěže, zejména ve vztahu k administrativní budově a jejímu začlenění do kontextu okolních staveb navržených Josefem Pleskotem. Navržené řešení nepřináší srozumitelnou odpověď na otázku vzájemného vztahu a architektonického dialogu těchto objektů. Rozpačitě vyznívá také celkový výraz fasád, a to jak směrem do veřejného prostoru ulic, tak do vnitrobloku. Zejména vnitroblokové fasády s dominantním motivem rozměrných balkonů nepůsobí dostatečně kultivovaně a nepřispívají k vytvoření jednoznačné identity projektu. Řešení veřejných prostranství je jedním z hlavních slabých míst návrhu. Navržené prostředí nevytváří jasně artikulovaný a hierarchizovaný systém veřejných a poloveřejných prostorů, který by byl přínosný jak pro budoucí rezidenty, tak pro širší okolí. Jednotlivým prostorům chybí srozumitelné vymezení, odpovídající program i míra vybavenosti podporující jejich každodenní využívání. Problematické je především řešení vnitrobloku rezidenční části. Ten je koncipován spíše jako pohledový prostor, určený k vizuálnímu vnímání z okolních bytů, než jako plnohodnotně využitelný pobytový prostor. V důsledku absence jasně definovaných funkcí, pobytových ploch a prvků podporujících komunitní život zůstává jeho potenciál z velké části nevyužit a celek působí spíše jako dekorativní součást projektu. Prezentace návrhu byla založena převážně na verbálním výkladu, který však nebyl dostatečně podpořen grafickými podklady. Řada tvrzení tak zůstala bez jasné opory v prezentovaných materiálech, což ztížilo jejich ověření a celkově snížilo přesvědčivost návrhu. Celkově návrh nabízí racionální urbanistický základ, avšak v architektonickém a prostorovém řešení nepřináší dostatečně silnou a přesvědčivou odpověď na ambice zadání.