VYBÍRALKA 2024 Umění pro Vybíralku

Porota ocenila jasnou a jednoduchou (ne však prvoplánovou) vizi autora/autorů návrhu č.9. Sídliště vnímají jako paměťovou stopu, kde pořád žijí obyvatelé, kteří se tam narodili, nebo jako mladí nastěhovali. Autor/autoři pracují se základní zkušeností „dětí ze sídliště“ a to s ikonickými trubkovými prolézačkami. Ty však již nechápou jako herní prvek (děti přeci vyrostli, a prolézačky již nevyhovují z hlediska aktuálních norem bezpečnosti), ale jako formálně estetický prvek neboli sochu či architekturu a vytváří tím 4 místa, které získávají svoji identitu. Pokud dokážeme dobu před rokem 1989 vnímat bez dogmatizmu, tak se po úspěšné realizaci nebudeme dívat na „zvětšené socialistické prolézačky“ ale na památníky několika generacím lidí, kteří si svoje motorické vlastnosti, či fyzickou zdatnost trénovala na „zeměkouli, Áčku, nebo oslím hřbetu“, a které nevynalezli socialističtí inženýři, ale holandský vizionář, Aldo van Eyck. Porota také ocenila hru s měřítkem, kde se kdysi děti, mohou opět cítit jako děti, které zírali na velké trubkové objekty, a snažili se jich postupně zdolat. Porota na návrhu také ocenila, jak jednoduše splňuje hygienické požadavky na údržbu ve veřejném prostoru, a taky jak je odolný vůči vandalizmu různého druhu.

Porota považuje tento návrh spíše za mobiliář než za umělecké dílo. Návrh má jak pozitivní, tak negativní aspekty, které je třeba zvážit. Dalším důležitým aspektem návrhu je zahrnutí včel, které se porotě zřejmě líbí. To však může být také důvodem k obavám vzhledem k tomu, že se návrh nachází v blízkosti školní budovy. Existuje zde potenciální riziko pro bezpečnost studentů a učitelů, které by bylo třeba před realizací nápadu řešit. Jednou z nevýhod tohoto návrhu je, že není specifický pro dané místo. To znamená, že vytvořená díla nemusí být plně začleněna do svého okolí a nemusí mít výrazný dopad na místní komunitu. Navíc není jasné, co se s objekty stane po skončení soutěže, protože je nezbytné zapojit místní komunitu, aby se zajistil její podíl na úspěchu projektu.

Porota oceňuje doplnění návrhu z prvního kola především z hlediska obsahového a také zaměření se na kontext permanentního umístění děl. Objekty vskutku prodělaly určitý vývoj. Impozantní variace na logo CČM je abstrahované, fenomén nákupního vozíku je více glorifikován, pamětní panel získává paměť a komunitní charakter s prvky aktivní participace, reminiscenční letadla se mění ve funkční objekty na dětském hřišti. I přes zmíněné doplnění po prvním kole ale návrh č. 13 většinu členů poroty zcela nepřesvědčil, je ovšem nutno pozitivně ocenit autorovy snahy pracovat s lokálními tématy, s místní komunitou i celkového autorského komentáře k současným tendencím a hodnotám, které formují identitu „nejen“ sídliště Černý most.

Již v prvním kole porotu zaujal návrh zaměřující se na domestifikaci veřejného prostoru, jehož záměrem bylo představit interiér panelákového sídliště v exteriéru a vytvořit tak speciální mobiliář z předmětů běžné potřeby, jež jsou transformováním posunuty v umělecké předměty. Návrh byl příslibem zajímavé sochařské realizace, která je současně srozumitelná široké vrstvě obyvatel a přímo koresponduje s místem, kam má být umístěná. Rozpracování projektu však očekávání poroty bohužel nenaplnilo, naopak vyvolalo řadu otázek týkajících se nejen formální stránky jednotlivých objektů, ale především problematické udržitelnosti, na což upozornila již v prvním kole. Právě s otázkou dodržení hygienických požadavků a možného vandalismu si autor nedokázal v rozpracovaném návrhu poradit, naopak v některých případech objekty tímto směrem ještě více zkomplikoval, což neprospělo ani jejich estetickému vyznění. Právě to z toho důvodu porota návrh nedoporučila k realizaci.

Soutěžní návrh č.19 postoupil do druhého kola s uznáním kvalit návrhu zahrnujícím participativní principy za využití progresivních technologií a v neposlední řadě odvahou pracovat s figurativním motivem. Porota ocenila ambici autora pracovat se sběrem dat konkrétních obyvatel, či reprezentativního vzorku obyvatel sídliště Vybíralka. Porota v předchozím kole též předložila soubor doporučení směřujících ke zpřesnění či dovysvětlení autorského záměru. Doporučení se týkalo ukotvení právního rámce práce se soukromými daty “zobrazovaných osob”. Dále jasnější popis způsobu, jak se získanými daty bude pracovat po formální stránce, tedy jak se užitá technologie přímo projeví v procesu tvorby díla. V bodě týkajícího se ukotvení právního rámce problematiky ochrany soukromí, autor doložil, že se problematikou zabýval a že lze vyvodit a navrhnout postup. A tedy lze zajistit soulad zákonné ochrany a naplnit záměr návrhu díla. V bodě upřesnění popisu technologického postupu a propisu principu do podoby díla už tak jednoznačně text ani obrazová část nevyzněla. Text zůstal v obecné poloze popisu práce s daty. V neprospěch autorova návrhu vyzněl též fakt, že návrh nedoznal výrazně jasnější podoby oproti kolu prvnímu. Nikoli ve smyslu zpřesnění, jež zaznělo v druhém bodě doporučení. Navrhovaná sochařská forma, vyjádřená vizualizací, porotu nepřesvědčila svou výrazovou kvalitou. Výsledná podoba návrhu se porotě jevila chladně mechanicky, odosobněným dojmem s příchutí nezamýšlené morbidity. Ocenění záměru, který porota vyjádřila v kole prvním, lze přenést do hodnocení závěrečného. S dodatkem: Potenciál, který přináší směr uvažování, participace a sběr dat jako součást procesu tvorby uměleckého díla jistě stojí za pozornost. Sochařská realizace ve veřejném prostoru je však stále především o formálním vyznění díla v daném prostorovém kontextu.