Nástup do skalního města Adršpach

Adršpašské pískovcové věže se soutěskami a průrvami mezi nimi svědčí o dramatickém utváření krajiny. Do tohoto unikátního prostředí vstupujeme návrhem s pokorou a obdivem k místu. Mottem návrhu je splynout s krajinou a nekonkurovat novostavbami vizuálně silnému krajinnému rázu. Využíváme sítě cest, které kličkují mezi skalami, erozivně pronikají povrchem a obnažují 3 objekty zázemí - restauraci, infocentrum a prodejnu suvenýrů, objekty, které zdánlivě vystupují z podzemí „prořezáním“ terénních zlomů. Jejich prosklené fasády obkružují první pískovcové „souvěží“, které se stává, po odstranění okolních staveb a redukci okolní zeleně, pomyslným středem volného vstupního prostranství a zároveň symbolem celého skalního města.

U vítězného návrhu porota ocenila citlivé urbanistické uspořádání vstupního objektu, rozděleného do tří objemů. Návrh citlivě reaguje na přírodní kontext, morfologii terénu a měřítko okolní zástavby i přírodních dominant skalního města. Je jednoduchý, srozumitelný a vyznačuje se kvalitní prací s měřítkem a charakterem místa. Budovy zapuštěné pod terénem nekonkurují skalnímu masivu a vytvářejí příjemný veřejný prostor mezi objekty a skalou Indian. Z krajinářského hlediska je návrh pokorný, zároveň však jasně definovaný a podpořený kvalitní architekturou. Je flexibilní, s jasně vymezenými plochami a jejich hierarchií. Nabízí také kvalitní uživatelský program.

Vzácnost přírody. Hlavním cílem je odstranit všechny nevhodné stávající objekty a novým návrhem nezahltit prostředí extravagantní architekturou. Architektura objektů je utilitární, minimalistická, racionální a drží se konzistence stejného prvku – železobetonové desky. Je navrženo jen to, co je opravdu třeba, nic navíc. Architektura nemá být atraktor, atraktorem je okolní skalní město. Hlavní budova tak pojme veškerý požadovaný program a snaží se s přírodou co nejvíce splynout. Zarůstáním zelení, ale i materialitou (barevnost betonu stejná jako pískovec). Noří se pod zem v těsném kontaktu se skálami a je tak s nimi vizuálně propojená. Vzdává tak hold existujícímu přírodnímu skalnatému útvaru a moderuje aktivity kolem něj. Návštěvník je veden sérií bran přímo do srdce skalního města. Navrhovaná hlavní brána je inspirovaná soutěskami ve skalním městě, ale v moderním pojetí. Je tvořená dvěma deskami, které vytvářejí napětí, pocit stísněnosti. Stává se jasným orientačním bodem.

Porota oceňuje jasný urbanistický koncept návrhu, přehledné uspořádání a přiměřenost stavebního zásahu v přírodním prostředí areálu. Soustředění provozu do jednoho kompaktního objektu racionalizuje investiční i provozní náklady. Z krajinářského hlediska jde o jednoduchý, jasný a čitelný koncept. Dobrá práce s měřítkem ploch. Zajištěn je bezpečný prostup územím. Otázkou zůstává charakter a využití například pobytových ploch na střechách nebo provoz na květinových loukách vzhledem k předpokládané zátěži. Ke zvážení stojí také poměr vstupní brány k okolnímu skalnímu masivu.

Projekt vytváří hierarchii sdílených prostor s cílem zlepšit orientaci návštěvníků a využívá přitom stávající podmínky území. Navrhuje se modrozelená promenáda, která propojí parkovací plochy na severu s pavilonem vstupu umístěným na jihu. Po překročení komunikace získávají návštěvníci přímý vizuální kontakt se vstupem do Skalního města, což posiluje jejich prostorovou orientaci. Vstupní komplex je situován jižně od železniční tratě, přičemž centrální krajinná plocha je zachována pro veřejné využití.

Urbanistický koncept se silným výtvarným uspořádáním. Hlavní objekt je situován bezprostředně u vstupu do skalního města a je doplněn o drobné architektonické intervence v přirozeném prostředí areálu. Porota oceňuje inovativní koncept dopravního řešení a parkování automobilů. Oceňujeme architektonické řešení hlavního objektu, který pod jednu střechu sdružuje požadované provozní funkce a dobře organizuje jejich vzájemné vztahy. Z krajinářského hlediska se jedná o kvalitní návrh. Zajímavé je použití materiálů i propracovanost konceptu z environmentálního hlediska. Otázkou zůstává množství a charakter doprovodného programu a jeho členění. Měřítko a rozsah navrženého řešení však oslabují celkový koncept.

Adršpašské skály jsou výjimečným fenoménem, kam člověk přichází s velkým očekáváním. Cílem našeho návrhu je provést návštěvníka extrémně zatíženým vstupním územím pohodlně a bez zbytečných provozních kolizí. Návštěvníka areálem provází přehledná a velkorysá pěší linie, z níž se v logickém sledu odvíjejí jednotlivé funkce - od příjezdu přes návštěvnické centrum až ke vstupu do skal. Rozmístění těchto funkcí v prostoru a jejich schopnost reagovat na sezónní výkyvy předchází vzniku stresových situací a podporuje plynulost pohybu. Naší vizí je návrat k původnímu lesnímu charakteru místa. Nové budovy jsou proto nízké, se zelenými střechami a minimalistickým designem. Jsou logicky rozmístěné napříč celým areálem a záměrně nekonkurují velkolepým skalním útvarům, ale naopak jim ustupují a otevírají na ně atraktivní výhledy.

Výrazná urbanistická kompozice propojuje komponovanou osou parkovací plochy s nástupním areálem. Porota kladně hodnotí výraz a kvalitu architektonického řešení, avšak není přesvědčena o správném prostorovém umístění. Z krajinářského hlediska se jedná o zajímavý koncept v podobě osy s jasně definovaným vstupem do skalního města. Diskutabilní je však měřítko a materiál osové cesty a v neposlední řadě i vhodnost tohoto konceptu vzhledem k celkovému charakteru území. Parkoviště je řešeno zajímavým způsobem. Negativně ale působí ztráta louky a znehodnocení pohledu na základní panorama skalního města. Řešení tak převádí silný přírodní charakter místa do městského výrazu…

Projekt navrhuje jediné architektonické gesto: souvislý, sjednocující prstenec, který obklopuje zalesněný dvůr – a tím vytváří jasný práh k Adršpašským skalám. Tato forma organizuje pohyb, rámuje přírodu a umocňuje návštěvnickou cestu. Namísto rozptýlení budov po celém území přináší prstenec přehlednost, efektivitu a intimitu – nabízí infrastrukturní rámec, který je zároveň praktický i poetický. V jádru je projekt o rovnováze: mezi architekturou a krajinou, mezi kulturou a přírodou, mezi každodenností a výjimečností. Seskupením programů do tří jasně odlišených celků – Informačního a uvítacího centra, Občerstvovacího pavilonu s kavárnou a restaurací a Kulturního pavilonu s výstavním a multifunkčním prostorem – umožňuje prstenec čitelnou návštěvnickou zkušenost, přičemž zároveň zajišťuje prostupný přístup a vizuální propojení s okolním lesem. Ačkoli forma zůstává uzavřenou smyčkou, její hustota je promyšleně redukována zachováním a rozšířením vybraných stávajících objektů na jihu. Toto strategické začlenění umožňuje, aby prstenec fungoval jako veřejná tvář areálu, zatímco jižní okraj se proměňuje v servisní páteř – nabízející jak provozní efektivitu, tak architektonickou soudržnost. Otevřená, flexibilní strategie navíc předvídá budoucí rozvoj, aniž by narušila integritu původního gesta.

Silný koncept byl rozpracován do velkorysého architektonického gesta. Porota diskutovala o přiměřenosti tohoto zásahu v daném přírodním kontextu. Řešení parkovacích ploch nezapadá do okolní krajiny. Z krajinářského hlediska vnímáme návrh jako nepochopení celkového charakteru řešeného území a jeho hierarchie. Ačkoliv propojení skal do středu objektu může být zajímavým konceptem, navržené řešení popřelo skutečnou hodnotu skalního útvaru a charakter řešené krajiny.