Kampus Albertov - BIOCENTRUM, GLOBCENTRUM

Význam tradiční formy kampusu roste spolu s významem vzdělávání, vědy a výzkumu pro společnost. Novodobým trendem, zkvalitňujícím toto směřování, je hledání interakce mezi obory, sdílení informací a týmová spolupráce. V případě Albertova není úkolem architekta pouze dostavba dvou objektů, ale i využití potenciálu této realizace k oživení celého areálu jako místa setkávání lidí a myšlenek. Druhým důležitým poznáním je význam tradice a identity. Vyjádření vzájemnosti univerzitního společenství architektonickým jazykem má být zachováno a posíleno. Areál má svou specifickou atmosféru, vysokou urbanisticko-architektonickou kvalitu a je obklopen přírodním amfiteátrem v malebné konfiguraci. Díky relativně krátké době vzniku je Albertov jako celek velmi kompaktní a harmonický. Zásadním pro vytvoření místně souladného návrhu je pochopení významu stavby jako dokončení silného a podmanivého místa. Zde je velmi důležitým kontextuální přístup. Doplnění velmi kvalitního areálu analogicky koncipovanou architekturou je dle našeho názoru hodnotnějším řešením než přidání jakkoli zajímavých solitérů. Vnímání celku je pro kampus důležité nejen z pohledu harmonie prostředí, ale má i důležitou rovinu vzájemnosti univerzitního společenství a jeho vztahu k tradicím. Oba domy Biocentra a Globcentra jsou navrženy v kontextu s místem jako variace na principy albertovské architektury. Umístění staveb respektuje uliční síť, ale reaguje i na subtilnější lokální prvky – předsazené hmoty s loubími, boční ulice, válcová nároží, ustoupení z uliční čáry.

Ve vítězném projektu porota vyzdvihuje zejména celkové urbanistické řešení, které inovativně využívá tradičních kompozičních principů. Rozčlenění obou výzkumných center na více objemů spojených prostornými atrii při zachování kompaktního výrazu přispělo k adekvátní tvaroslovné komunikaci s okolím. Atria, která protínají budovu, přejímají funkci „ulice“ a zároveň umožňují zajímavé průhledy jednak v rámci interiéru, jednak v rámci širších souvislostí kampusu. Velkým kladem návrhu je jeho celková propracovanost a naplnění požadovaného stavebního programu, které vypovídá o znalosti funkčních a provozních nároků obou staveb. Vítězné řešení představuje nejsolidnější základ pro to, aby se obě výzkumná centra dala postavit podle představ investora, a obsahuje v sobě mnohé kvality, které kompenzují problematickou výšku budov. Členové poroty investorovi doporučují redukci programu, která přinese vedle jiných pozitivních dopadů na výsledný projekt také odpovídající úpravu výškové dimenze obou objektů. Další doporučení směřuje k potřebě univerzálnosti dispozice při dopracování návrhu. Dořešena by měla být rovněž otázka proporce atrií ve vztahu k užitné ploše obou budov.

Kampus Albertov se vyznačuje stejnorodostí a řádem. Je třeba doplnit dva nové články do rodiny poctivých a kvalitních staveb. Měly by se jim podobat v těchto znacích: návaznosti na římsy (jedna výšková hladina kampusu), pravidelném okenním rytmu, v těžkém obvodovém plášti a ve vnitřních atriích (přirozené větrání, dostatek vzduchu a vyvážené vnitřní klima). Soudobé budou díky parteru propojenému s uličním prostorem, oživení kampusu i ve veřejném prostoru, středním zónám budov sloužícím pro setkávání a zeleným střechám. Univerzitní soubor, exaktně uspořádaný v pravoúhlé uliční mřížce, byl založen koncem 19. století na plochém dnu terénního „kotle“. Univerzitní enkláva se svou ortogonální urbanistickou přesností výrazně odlišuje od středověké topografie ulic blíže k Vltavě. Jednotlivé univerzitní budovy se sice liší stylovými detaily období tří dekád, přesto tvoří výrazově kompaktní a homogenní soubor. Všechny články pravoúhlé mřížky vyzařují soulad. Charakterizuje je stejná výška římsy, pravidelný rytmus vysokých oken a typologické uspořádání okolo vnitřních atrií. Budovy působí přesně a geometricky. I po stu letech díky stavitelské kvalitě stále velmi dobře fungují. Charakteristická je kombinace dvojtraktového a trojtraktového uspořádání, díky níž je podstatná část chodeb přirozeně osvětlena a větrána. Budovy jsou inspirativní svou energetickou pasivní koncepcí. Stavby se díky masivnímu plášti a optimální proporci vysokých špaletových oken nepřehřívají. Všechny místnosti mají přirozené větrání okny, posluchárny byly stavěny s větracími komíny. Díky vnitřním atriím jsou chodby přirozeně osvětlené a větrané a budovy se provětrávají příčně.

Porota v návrhu ocenila především univerzalitu půdorysu umožňující flexibilní transformace vnitřních prostor. Největší pozitivum interiéru obou výzkumných center představuje hlavní komunikační koridor s přilehlými atrii. Členové poroty se shodli, že tento princip s sebou nese kýžený potenciál vzájemného potkávání. Citlivý vnější výraz korespondující s okolní zástavbou je podtržen vhodným materiálovým řešením. Návrh zároveň prokazuje respekt k výškové hladině, jehož však bylo v případě Biocentra dosaženo za cenu zapuštění do terénu, což členové poroty vyhodnotili jako zřejmý nedostatek a předmět k následnému dopracování. Další doporučení se týká nedostatečného odstupu objektu Biocentra od hranice sousedního pozemku, který je třeba přehodnotit. Porota dále upozorňuje na to, že u centrálních komunikačních prostor je třeba věnovat pozornost jejich výslednému charakteru a vazbám na hygienické zázemí. Při redukci programu, jež je porotou vyhlašovateli doporučena, má tento projekt velký potenciál k dalšímu rozvoji. Otázkou ještě zůstává vhodnost identického pojetí exteriéru obou nově budovaných výzkumných center.

Moderní instituci výzkumného a vzdělávacího centra 21. století chápeme jako otevřené prostředí vybízející k setkávání a společné práci výzkumných pracovníků univerzity, pedagogů a studentů. Na půdorysu velkorysého urbanismu kampusu Albertov navrhujeme dva svébytné domy, které doplní a obohatí historickou zástavbu kampusu o soudobou vrstvu. Racionální charakter domů tvoří pevný rámec vnitřního živého organismu výzkumného centra reagujícího na proměny vědy a společnosti. Společné úsilí tří významných fakult Univerzity Karlovy vybudovat nová vědecká pracoviště chápeme jako závazek moderní výzkumné a vzdělávací instituce, která chce rozvíjet a podněcovat mezioborovou spolupráci na poli současné vědy a zároveň navázat na architektonickou kvalitu univerzitního kampusu Albertov. Výzkumné pracoviště často podléhá měnícím se nárokům vyvíjejících se vědních oborů. Navrhujeme proto dům, který nabízí univerzální, snadno dělitelné prostory v modulové síti 7,2 × 7,2 m po svém obvodu. Menší rozpony sloupů nekladou vysoké nároky na vodorovné konstrukce a umožňují snadné vedení instalací. Naší snahou je co nejvíce zkrátit cestu médií na pracoviště při fasádě domu. Volný pás laboratoří a pracoven je z vnitřní strany doplněn provozy, ve kterých jsou soustředěny cesty svislých instalací a společné vybavení. Prostor atria Biocentra je rámován zlatavě zbarvenými věžemi vyrůstajícími z několikaúrovňové desky podlahy. Horní podlaží jsou propojena širokými pobytovými galeriemi. Tři věže slouží jako komunikační jádra, ostatní věže soustřeďují prostory učeben a jiných specifických provozů. Věže vystupují nad střechu a obohacují dálkové pohledy. Vnitřní společný prostor Globcentra je vymezen transparentní hmotou společných přednáškových sálů, seminárních místností a sportovně relaxačního centra. Velkorysé měřítko jednotlivých prostor a jejich vzájemné prolínání vytváří vnitřní proměnlivou krajinu domu. Přízemí domu se otevírá přes širokou nástupní plochu do parku se vzrostlou zelení a vodní plochou. Fasády obou domů navrhujeme z umělého kamene, který odkazuje na palácový charakter okolních budov. Pravidelný řád fasád je v detailu změkčen tvarováním jednotlivých prvků. Pro Biocentrum navrhujeme téměř bílý přírodní odstín kamene s pískovaným povrchem. U Globcentra je kámen tmavý s větší zrnitostí. Pilíře fasády se směrem nahoru nepatrně zužují a dům odlehčují. Vstupy do domů jsou zdůrazněny převýšeným portálem, který odhaluje měřítko vnitřního prostoru.

Členové poroty ocenili především netradiční přístup ke konceptu, komplexní a současně novátorský způsob řešení projektu, stejně jako výjimečně kvalitní a kultivovaný architektonický výraz. Z uvedených důvodů se usnesli, že návrhu bude udělena nejvyšší mimořádná odměna. Jako problematické však bylo vyhodnoceno řešení zázemí stěžejních provozů, zejména laboratoří a zvířetníku. Dalším nedostatkem návrhu se ukázala být malá flexibilita vnitřního uspořádání budov neodpovídající možným budoucím požadavkům uživatelů a navýšení budovy Biocentra o jedno nadzemní podlaží.

Pro náš projekt jsme si vytyčili tyto cíle: vytvoření dvou nových ohnisek výzkumu, vědy a výuky, ale i sociální, kulturní a mezioborové integrace; rozšíření náplně kampusu o plochy společenských interakcí, jejichž odezvou bude vznik nových a překvapivých idejí, názorů a formací; vytvoření prostředí podporující tvořivého ducha, zábavu i kontemplaci, prostředí vyzařující pozitivní energii do celého areálu; stimulování synergie fungující mezi jednotlivými obory, vědci, vyučujícími i studenty, mezi stávajícím kampusem a novými budovami; doplnění areálu o novou atmosféru tvůrčí radosti a objevů. K dosažení těchto cílů potřebujeme logický i duchovní či energetický vzorec či klíč. V našem případě je jím mřížka, chcete-li síť nebo osnova. Tato mnohovrstevná idea prostupuje městem, ulicemi, domy i fasádami. Vytváří řád, je dodržována i porušována, ctěna i proklínána. Mřížka i ve významu libreta, které jasně definuje soubor pravidel, zdůrazňuje odchylky i drobné nuance – osnova, na jejímž pevném základě lze přístupy proměňovat a modifikovat. Pro kompoziční ukotvení Biocentra v širších urbanistických souvislostech jsme strukturu objektu rozdělili do dvou hlavních částí propojených spojovacím elementem. Půdorysná stopa vychází z tvaru pozemku a reaguje na stávající okolní zástavbu, kde se klasické uzavřené domy s dvorem přetransformovaly – v našem pojetí do dvou bloků spojených atrii krčkem. Vytvořili jsme členitou strukturu reflektující své okolí a zároveň ideově i obrazně vycházející z buněčných struktur. Pravoúhlou mřížku fasády jižní části doplňuje vodorovně členěný severní blok. Jižní část je volnější, natočená a otevřená k ulici, obsahuje posluchárny a studovny; severní blok s pracovnami, laboratořemi a zvířetníkem je výrazově uzavřenější. Rozsáhlý program Globcentra je soustředěn do tradiční formy – bloku s velkým atriem. Princip, který nalezneme nejen u stávajících objektů v areálu, ale také v jeho bezprostřední blízkosti, např. klášterů alžbětinek a servitů. Pro důstojnou reprezentaci a vhodné začlenění objektu do areálu kampusu byl zvolen jednoduchý a střídmý výraz domu. Utilitárně členěná tmavá fasáda narušená vjezdy a nikami vertikálních komunikací je doplněna světlým traktem s ustoupeným vstupem a centrální halou navazující na atrium.

Autoři návrhu prokázali detailní obeznámenost s nároky stavebního programu, které se jim podařilo v maximální míře naplnit. Porota zároveň ocenila objem práce, který odvedli v druhém kole. Kvalitativní rozdíl mezi projektem předloženým v prvním a druhém kole byl v konkurenci ostatních návrhů nejmarkantnější. Důsledného dodržení stavebního programu však bylo dosaženo na úkor dispozičních kvalit a petrifikace dosavadního laboratorního provozu vyústila dle členů poroty v architektonicky konvenční a neinovativní řešení.

Soutěžní návrh završuje původní urbanistickou koncepci univerzitního kampusu Albertova: obě novostavby přirozeně, se samozřejmou suverenitou zaujímají svá místa v historicky dané struktuře. Budovy obou nových vědeckovýzkumných center Univerzity Karlovy jsou obrazně i fakticky nabité obsahem a funkcí: kompaktní a velmi hutné objemy charakterem, řazením hmot i výškovou hladinou navazují na zástavbu kampusu a zapojují se do jeho prostředí. Odlehčení objemů atrii a vstupními loubími i primární tektonika fasád jsou odezvou na architekturu a typologii historických budov kampusu. Odsazení a modelace horních podlaží sbližuje novostavby s okolní střešní krajinou. Otevřenost a vstřícnost parteru vnáší do veřejného prostoru kampusu kvalitativně nový prvek – dělá ho komunikativnější, živější, atraktivnější. Výraz novostaveb je cíleně jednoduchý a zároveň vrstevnatý. Zahrnuje polohy přímočaré racionality každodenního života, polohy abstraktní a symbolické, odkazující k hodnotám vzdělání, a také polohy důstojnosti, významu a prestiže nejstarší středoevropské univerzity. Kromě urbanistických vazeb jsou východiskem návrhu prostorové a provozní požadavky jednotlivých pracovišť obou center, formulované v zadání, a také potřeba významně přidat kvalitu a atraktivitu veřejného prostoru a zároveň snaha potlačit výše zmíněné nedostatky. Návrh pracuje s vizí vzájemné rezonance novostaveb a historických budov; má za cíl definovat jiskřivý, svěží a moderní výraz, dostatečně kontrastní a přiměřeně dominantní svou aktuálností v prostředí téměř výlučně historických a velmi tradičních staveb. Respektujeme uliční čáry i výškovou hladinu střešní krajiny, v podstatné míře i výšky hlavních říms. Novostavby se nevymezují proti původní zástavbě, jednoduché pravoúhlé hmoty nevytváří drama ani konflikt, ale dotvářejí řád. U obou staveb je shodně uplatněn princip atria, respektive atrií v kvádrové hmotě, který odkazuje k typologii okolních univerzitních budov s vnitřními dvory. Tento princip je zároveň funkčně výhodný, protože umožňuje dosáhnout vysoké míry přirozeného prosvětlení; je také provozně univerzální, neboť nabízí více volnosti a variability v řazení funkčních provozů a dispozic do prstence okolo atria, s možností komunikačního napojení ze dvou stran.

V porovnání s ostatními projekty se autoři dobře vypořádali s výškovou hladinou okolní zástavby. Členové poroty se však shodli na tom, že návrh předložený v druhém kole charakterizuje výrazný pokles v architektonické kvalitě. Vedle nelogických dispozičních detailů a členění fasády, které nereflektuje vnitřní uspořádání, porotu nepřesvědčil ani indiferentní architektonický výraz obou budov. Jako problematický byl vyhodnocen rovněž energetický koncept.

Dvě samostatné budovy v rámci jednoho univerzitního areálu unikátní formální a strukturální jednoty. Prvním základním cílem je vytvořit – a to navzdory vzájemné vzdálenosti obou budov – jednotný kreativní vstup do území ve formě dvou vzájemně souvisejících staveb, které se budou číst jako celek. Respektujeme zároveň povahu stávajícího Kampusu Albertov jako základní urbánní jednotky, která je a zůstává nad každou individuální budovou. Urbanistický a formální kontext stávajícího areálu kampusu je takto definován jako výraz jednoty, stojící formálně i významově nad případným pokušením navrhnout dva objekty odtažité od místa. Obě budovy jsou propojeny parkem, který svou formou tvaru písmene „L“ spojuje hlavní vchody do obou objektů a současně se stává i nejdůležitějším veřejným prostorem. Mějme na paměti, že tento park bude fungovat jako přijímací vstupní prostor pro veřejnost. Nové budovy sdílejí společnou strategii definice navrhovaného řešení přízemních ploch a prostorů, odkazují zároveň i na vztah mezi veřejným a soukromým, mezi univerzitním areálem a interiérem, který definují. Snažili jsme se, aby se tyto plochy staly jedinečnými autentickými prostory. Forma půdorysného tvaru budov je koncipována tak, že respektuje uliční čáry fasád stávajících objektů. Jinými slovy, nové budovy, bohaté na své vnější formální vyjádření, přijímají urbanismus stávajícího univerzitního komplexu. Objemy nového Globcentra i Biocentra jsou svou hmotou proměnlivé – stupňující se, hledající kontinuitu na výšky říms nebo důležité vztažné čáry budov, které jsou okolo. Jak v půdorysném řešení, tak i v tomto případě jde o uznání důležitosti kontextu Kampusu Albertov. Přesto se však obě budovy snaží „dívat“ na sebe. Určité úrovně obou objektů jsou dostatečně vysoké na to, aby se po překonání výškového profilu mezi nimi stojících budov kampusu, staly vzájemnou vizuální referencí. Vytvářené terasy ve vrchních polohách navíc umožňují i nerušený výhled na město s areálem Pražského hradu v pozadí.

Vzhledem k charakteru urbanistického konceptu, ve kterém členové poroty spatřovali výjimečný potenciál, byl tento návrh vybrán do druhého kola. Porotu oslovila především práce s veřejnými prostranstvími a jejich usouvztažnění k širšímu kontextu. Rozpaky však vyvolalo architektonické ztvárnění jednotlivých budov a zejména nepropracovanost klíčových provozů výzkumných center. Za největší nedostatek návrhu byl označen minimální posun ve zpracování projektu mezi prvním a druhým kolem, který nereflektoval doporučení poroty.