Nová škola Chýně

Přizpůsobivé místo pro všechny. Hlavním cílem projektu je překročit rámec pouhé výstavby školy. Je to více než projekt architektury, je to projekt urbanismu. Vesnice potřebuje centrální místo, které zve obyvatele dohromady; toto centrum by mělo mít určitou legitimitu se současným plánem vesnice a mělo by počítat s budoucím rozšířením. Zároveň strukturuje stávající i budoucí podobu obce. Poskytuje obyvatelům hlavní náměstí na příštích 50 let, doufejme, že i více. Má být geografickým, společenským a symbolickým srdcem obce. Poskytuje ústřední místo a místo setkávání. Náměstí je vybudováno kolem školy. Symbol vzdělání a emancipace, je to silné centrum městské a příměstské oblasti. Umisťuje lidi a komunitu do centra vesnice. Kolem centra jsou umístěny různé programy spojené se zdravím, fitness, sportem, jídlem (kantýna) a zábavou (sál).

Tento projekt přesvědčil porotu v rámci všech soutěžních kritérií: celkovým urbanistickým řešením, architektonickou kvalitou, jasným a chytrým fungováním a programem, stejně jako ekonomickým využitím prostoru a promyšlenou architektonickou koncepcí s ohledem na ekologické aspekty. Areál budov je dobře napojen na logickou přístupovou cestu z centra obce skrze lineární park Višňovka, který v návrhu ústí do náměstí. Toto náměstí, plaza, je veřejným prostorem, otevřené a přístupné jádro nové výstavby, které slouží jak dobře naprogramovanému komunitnímu centru, tak jako vstupní předprostor inovativní škole. Společenské prostory, jako jsou aula, jídelna nebo sportovní zařízení, jsou umístěny při severní a jižní straně nového náměstí, škola na jeho východní straně spolu s knihovnou; škola má dva vstupy, zvlášť pro první a druhý stupeň. Komunitní funkce spolu se vzdělávací zde mohou fungovat dobře v synergii i nezávisle. Tento návrh školy vyniká svým přístupem ke vztahu interiéru a exteriéru: ihned po vstupu do školy má návštěvník vizuální kontakt s vnitřním dvorem, který může být využíván k výuce. Žáci druhého stupně jsou pak vedeni směrem ke sportovištím na východě, zatímco děti z prvního stupně mají intimnější, ale prostornou zahradu na jižní straně. Všechny venkovní prostory jsou zároveň propojeny. Klastrová vnitřní organizace školního provozu umožňuje aplikovat různé vzdělávací postupy a zároveň poskytuje dobrou orientaci v prostoru. Obecně měřítko návrhu, jeho citlivost k potřebám obce, stejně jako umístění možného budoucího bazénu může velice pozitivně ovlivnit společný i společenský život žáků i ostatních obyvatel Chýně.

Nová škola Chýně je školou 21. století – místem nové kultury vzdělávání. Naše škola své žáky nehlídá a nepoučuje – naopak, nabádá je k tomu, aby individuálně objevovali svět, aby se učili sociální odpovědnosti, ochotě pomáhat druhým a rozvíjet svůj smysl pro vztahy ve společnosti. Škola nabízí prostory pro rozmanité formy výuky, ale je také místem pro zážitky z jiných sfér života. Architektura aktivně vstupuje do vztahu žák – učitel – rodič a stává se tak jeho plnohodnotnou složkou.

Návrh s přehlednou urbanistickou koncepcí navazující na park Višňovka dobře využívá terénních rozdílů pro vnitřní provoz školy. Hlavní provozy jsou organizovány do pavilonů napojených na centrální foyer s aulou a školní jídelnou. Foyer jako společenské srdce školy je výraznou kvalitou návrhu a má předpoklady pro úspěšný komunitní život. Totéž platí pro knihovnu, která obohacuje vstupní prostor školy. Jednotlivé pavilony definují poloveřejné venkovní prostory, které mají potenciál dobře propojit školu s exteriérem pro nejrůznější venkovní aktivity. Nejlépe vyřešený je společenský amfiteátr navazující na jídelnu a aulu. Venkovní atria na SZ a JV zůstávají pouze ve schématu bez přesvědčivého zpracování. Samotné pavilony učeben jsou navrženy jako chodbový systém, který v případě druhého stupně skýtá málo využitelných společných ploch pro navazování kontaktů a trávení volného času o přestávkách. V některých případech jsou tyto chodby nepřesvědčivě ukončeny. Hlavní schodiště 2. stupně nepřesvědčivě navazuje na vstup do školy. Orientace učeben na JV a JZ je mírně nepříznivá a bude vyžadovat venkovní stínění. Zóna vedení školy a učitelů je promísena s provozem druhého stupně a příliš izolována. Pozice přípravné třídy je umístěna až hluboko v dispozici. Venkovní únikové schodiště z jižního pavilonu doporučujeme integrovat do objemu školy, čímž se zlepší možnost využití přilehlé zahrady. Prezentované architektonické řešení je schematické, na rozdíl od dobře strukturované provozní skladby a svým výrazem neodpovídá v textu deklarované koncepci dřevostavby. Doprava v klidu, byť potřebná, obklopuje školu a poněkud ji izoluje od okolí. Chybí možnost efektivní dopravní obsluhy v ranních hodinách (např. K+R). Úzký pás zeleně, který navazuje na Višňovku při vstupním průčelí je příliš zdrobnělý vzhledem k pěším vazbám a významu prostoru.

Rozvíjející se obec Chýně momentálně postrádá své společenské těžiště, dominanty a kvalitní veřejná místa. Parcela v dosud nedefinovaném prostoru budoucí centrální části obce vybízí k reprezentativní veřejné investici založené na racionalitě, nikoliv na nákladné architektonické exhibici. Navrhujeme soustavu venkovních prostor věnovaných všem lidem, jejíž součástí je velkorysý „plácek“ vymezený domem školy. Dům se ovšem nestává sluhou tohoto veřejného prostoru, nýbrž jeho partnerem. Vzájemně se doplňují a vytváří spolu komunitní urbánní celek, který v kontrastu s roztroušenou okolní zástavbou akcentuje význam místa. Nový veřejný prostor navazující na Višňovku propojí školu společensky s městem a zamezí tak vzniku uzavřené instituce. Višňovka, která má charakter cesty, dostane svůj druhý důstojný vrchol jako opozit k hřbitovu. Naším návrhem odpovídáme na otázku jak vytvořit příjemné edukační a veřejné prostředí s přihlédnutím nejen na architektonickou a urbánní stránku, ale také na ekonomickou a ekologickou.

Silný a jednoduchý koncept je dobře a čitelně zpracovaný do kvalitního návrhu. Základ řešení spočívá v přirozeném prodloužení promenády vedoucí až do navrhovaného centra dění - náměstí vymezeného racionální, nízkou hmotou domu. Návrh dobře pracuje s terénem. Novotvar se vůči okolní zástavbě vymezuje jasným tvarem, hmota však nedominuje okolí, postupně, nenápadně ovládá přilehlé prostory. Návrh je stejnou měrou školou jako komunitním centrem, obě funkce se přirozeně prolínají. Avšak tvrdé rozdělení na čistě venkovní nebo vnitřní plochy bez přechodových zón nevytváří uživatelsky příjemné prostředí. Problematická je schematičnost řešení rozlehlé plochy náměstí bez rozdělení na menší, spíše ovladatelné a využitelné části. Toto řešení dle názoru poroty nežádoucím způsobem vrhá veškerou odpovědnost za zvládnutí prostoru na samotné obyvatele obce. Kolizní je provozní vazba jižního křídla s učebnami prvního stupně přímo s veřejným náměstím - chybí přechodová zóna vytvářející intimní prostor pro výuku a možnost žáků volně užívat venkovní prostor. Porota doporučuje přehodnotit tvrdost navrhovaného prostoru; je toho názoru, že tyto nedostatky lze vyřešit i při zachování jasného konceptu. Zásadní nedostatek je v umístění bazénu pod hřištěm. Nemožné je rozfázování výstavby bez kompromisů. Konečné umístění hřiště na střeše bazénu je diskutabilní, působí spíše uzavřeně, podvědomě vylučuje veřejnost. Toto řešení přináší možné omezení a komplikace a nesplňuje zcela zadání. Rovněž chybí uspokojující dopravní řešení. Architektura je střídmá se soudobým výrazem, v určitých momentech až příliš strohá. Respektuje místo, je přiměřená svým objemem. Skulpturální forma nepříznivě ovlivňuje finanční náročnost řešení, návrh má z oceněných nejméně příznivý poměr mezi podlahovou plochou a plochou fasády. Provozní vazby jsou dobře řešené, i když kromě kolize v místě otevření jižního křídla (blok 1. stupně) do náměstí jsou kmenové třídy 1. stupně svou dispozicí a nepříznivým poměrem hloubka / šířka problematické. Chodbová dispozice prvního patra je příliš utilitární a postrádá kvality dispozice přízemí. Z hlediska akustiky a provozního řešení je diskutabilní pozice velké tělocvičny. Velká tělocvična je s ohledem na zadání malá. Přípravné třídy jsou hůře dostupné, uživatelsky pohodlnější by bylo jejich umístění na hranici s veřejným prostorem.

Projekt nové školy do Chýně tak na sebe bere velkou zodpovědnost v rámci nejen architektonického či teritoriálního měřítka, ale především jako urbánní ozdravné médium, které samotnou ves nejen obohacuje svou přítomností, ale jasně definuje kroky jejího rozvoje a dá snad i příklad jiným, stejně nemocným, sídlům.

Porota ocenila inovativní přístup autorů k prostorovému a funkčnímu uspořádání školní budovy. Návrh pracuje s prvkem „vnitřní školní krajiny“ jako volně plynoucím prostorem pro setkávání, hry a alternativní formy výuky. Zároveň je však věnována dostatečná pozornost i klasickým učebnám jako základní typologické jednotce školy. Jejich jednotné uspořádání podél severní fasády zajišťuje konstatní a rovnoměrnou hladinu denního osvětlení v průběhu celého dne. Porota si váží odvahy autorů prověřit soutěžním návrhem alternativní typologii školní budovy i za cenu extrémní prostorové a z ní přímo vyplývající finanční náročnosti takovéto budovy.

V návaznosti na zelený pás podél veřejné komunikace na západní straně je navrhovaný soubor objektů školy s veřejným náměstím s funkcí komunitního centra s knihovnou, víceúčelovým sálem, tělocvičnami, víceúčelovým prostorem jídelny, pronajímatelnými prostory ambulancí a bazénem a jinými doplňkovými službami. Na centrální společnou část navazují objekty se skupinami tří až čtyř tříd s východní a jižní orientací pro první stupeň a západní a jižní orientací pro druhý stupeň základní školy.

Porotu oslovila strukturalita návrhu a jednoduchý koncept pracující s měřítkem a hledající vhodný výraz školy v obci. Zvolená forma pavilonové školy navíc umožňuje důslednou aplikaci klastrového systému uspořádání učeben, který porota považuje oproti klasickému chodbovému systému obecně za vhodnější pro moderní způsob výuky a rozvoj smyslu pro komunitu u žáků.