Centrum Horní brána v Českém Krumlově

Brána do Českého Krumlova. Brána minulosti, budoucnosti, krajiny i dopravy. Udržitelně pro místní i návštěvníky. Nádraží magnetem místa i bodem vstupu, nemocnice jeho oporou. Hrana výhledů i propojením města – bránou, Horní Branou.

Autoři nejlépe naplnili cíl soutěže a vytvořili plán rozvoje části města, který lze postupně naplňovat. Svým návrhem prokázali podrobnou znalost místa a urbanistickým přístupem vytvořili inspirativní škálu veřejných prostranství i adekvátní měřítko bloků. Návrh přináší přímé propojení nové zástavby, nábřeží řeky s novými cestami i jedinečného výhledu na historické centrum. Dopravní řešení reaguje městotvorným způsobem na kapacitní průtah aut. Porota ocenila, že tento výchozí handicap autoři zakomponovali do uliční sítě s charakterem běžné ulice nebo křižovatky. Návrh umožňuje etapizaci a postupné naplňování urbanistického plánu. Autobusové nádraží může ve stávající podobě další roky dobře fungovat, návrh však umožňuje i jeho postupnou transformaci. Nemocnice získala hodnotný předprostor i základní výhled budoucího rozvoje. Návrh je komplexní, obsahuje všechny podstatné odpovědi na problémy území a má potenciál iniciovat současný rozvoj města. Proto mu porota udělila první místo.

Skutečný Český Krumlov se nevejde na čtvercový formát instagramové fotky. Naším záměrem je vytvořit místo, se kterým by se mohli obyvatelé Českého Krumlova identifikovat, vzít si ho za své. Nechceme zatracovat centrum města, naopak na něj chceme zdravě navázat novou Bránou, která uvítá turisty, ale která zároveň dá nové srdce skutečnému městu. Tady se mohou obyvatelé potkávat, nakupovat, bydlet, pracovat a nebo tudy jen všedně procházet.

Návrh zakládá reálnou strukturu, která přesvědčivě rozvíjí stávající vazby v území. Konečná kompozice působí přirozeně a organicky. Vkládá do křížení ulic Objížďková a Nemocniční klín centrálního veřejného prostranství, které se otvírá výhledům na historické jádro. Celková kompozice je přesvědčivá. Vizuální kontakt s historickým jádrem otvírá důležité souvislosti definující urbanisticko‐sociální vztahy a kontinuitu města. Návrh však nereflektuje změnu v dopravní hierarchii, kdy po realizaci přivaděče z nové dálnice D3 bude Nemocniční ulice zásadní dopravní tepnou, která významně ovlivní kvalitu nového veřejného prostranství. Naopak lpění na linii a intenzitě Objížďkové ulice limituje vazbu na nábřeží Vltavy. Konzervativní pojetí přináší profesionální návrh, který ovšem nevyužívá nových skutečností k posunu místa do nových souvislostí.

Ve středověku byl Český Krumlov opevněné město obehnané hradbou se vstupními bránami, které ho chránily před nebezpečným okolím. ‐ V renesanci byl hrad přestavěn na honosný zámek, který reprezentoval svého politicky aktivního majitele (Českého místokrále) Každé město má svůj příběh, který se odvíjí od potřeb a požadavků doby ve které bylo stavěno a obýváno. A jaký příběh by mělo mít město Horní Brána?

Návrh svým členěním a strukturou navazuje na kontext historického jádra. Účastník ve druhém kole zapracoval do návrhu nové náměstí při Nemocniční ulici. Návrh přesouvá křížení ulic Objížďková a Nemocniční na severní okraj řešeného území, tím ale blokuje propojení s nábřežím. Grafické řešení návrhu je bohužel velmi úsporné a v porovnání s ostatními hodnocenými návrhy nepřesvědčivé. Z hlediska potenciálu území sice kapacitně využívá relativně dostatečně také s využitím části Nemocniční ulice nad nemocnicí, řešení jádra řešeného území je z vícero pohledů problematické. Zejména z hlediska umístění „náměstí“ kolem budoucího kruhového objezdu, kde nebude možné optimální využití potenciálu z hlediska parteru a veřejných prostor. Návrh se jen velmi stručně zabýval etapizací, z návrhu vyplývá i zachování autobusového nádraží bez dostatečného zakomponování do budoucí struktury nebo využití jeho plochy v budoucnu, pokud by myšlenka autobusového nádraží v této lokalitě byla opuštěna. Návrh se také poněkud nedostatečně zabývá širšími vztahy a kontextem řešeného území, nemluvě o předloženém náznaku architektonického řešení, které by objednateli/ zadavateli ve vztahu k veřejnosti mohlo posloužit ne zcela pozitivně.

• Základní teze: » Kouzlo centra Českého Krumlova spočívá v historické intaktnosti a harmonii, které vytváří neopakovatelného génia loci. » Bohužel turistický ruch městu život dává i bere zároveň → majoritní orientace na turistu a ubytování v jádru města, má za následek jeho vylidnění → změna ubytování na bydlení je utopická » Příležitost k nápravě → intenzifikovat výstavbu bydlení v dosahu centra města → nově navrhované bydlení v rámci CHB → dále využít stávající příležitosti viz mapka „možné rozvojové plochy bydlení“→ město krátkých vzdáleností je město pro lidi. » Město bez lidí - usedlíků, kteří v něm žijí - není město, ale skanzen → čím chce být Český Krumlov? » Jistá centralizace institucí státní správy sice generuje dopravu do jednoho místa, ale nejde o každodenní potřebu → nenastane efekt centralizace obchodní zóny Domoradice, která primárně uspokojuje každodenní spotřebu obyvatel města a generuje tak vysokou vnitroměstskou dopravu » Obchodní příležitosti a služby CHB mohou naopak oslabit důležitost obchodní, zóny Domoradice → Horní Brána realizuje každodenní spotřebu v CHB, Plešivec realizuje každodenní spotřebu na Plešivci → oslabení vnitroměstské dopravy směrem na přetíženou I/39. • Návrh řešení • Abychom dosáhli harmonie s okolím, tak jsme k návrhu přistupovali s tím, že směrem k MPR, odkud je výrazným prvkem zelená stráň nad řekou, je důležité tento vjem zachovat. Jak při pohledu z náplavky, tak i z dálkových pohledů - věž, zámecká zahrada. • Spojujícím „článkem řetězu“ je objekt č.2, který má, tak jako Janusova hlava, dvě tváře. Tu environmentální, zelenou, která navazuje na zelený svah nad řekou, tak i tu městskou, podél ulice Objížďkové. • A proč Janus? V římské mytologii je Janus bohem vrat, dveří a vchodů. Objekt č.2 je vlastně vstupní branou do srdce CHB. • Zásadním momentem a dle našeho názoru i pozitivem je přetrasování Objížďkové ulice, čímž získáváme prostor pro umístění objektu č.2, který je nejen spojovacím článkem mezi přírodní krajinou a krajinou města. Je hlavně budovou pro život a to jak na domě samém, tak i v něm. Dům by měl být jednoznačně občanskou vybaveností, který bude sloužit občanům města. Nejlepší náplní by byl mix kulturně-vzdělávacích institucí, které by mohly expandovat i vně objektu do jeho vnitrobloku, který je koncipován jako amfiteátr nabízející (krom neopakovatelných výhledů) i možnost pro kulturně-umělecké produkce na pozadí pohádkového města. Dům je koncipovaný jako bariérový, aby poskytl co největší utlumení hluku z dopravy.

U návrhu porota oceňuje především dopravní řešení, které odklání Objížďkovou ulici a uvolňuje tak stávající nábřeží s panoramatickými výhledy na historické jádro města. Jasně definovaná ortogonální městská křižovatka s ulicí Nemocniční prezentovaná v první fázi, bohužel ztratila zkosením nároží adekvátní měřítko. Vzniklé náměstí rozdělené uprostřed křižovatkou na segmenty, nevytváří atraktivní veřejný prostor. Navržené objekty, zejména objekty č. 2. a 6., jsou předimenzované a neumožňují etapizaci. Objekt č.2 na jedné straně vytváří atraktivní pobytový amfiteátr s výhledem na město, zároveň bohužel neumožňuje výhledy z objektu samotného. Diskutabilní je také rozsah a kvalita zeleně na terasách a její údržba. Návrh detailněji rozpracovává urbanistické a dopravní řešení, poměrně akceptovatelný dopravní koncept je doplněn již až příliš konkrétně vyhraněným architektonickým ‐ designovým řešením. Potenciál kontaktu s městem je řešen „zeleným amfiteátrem“, který je však součástí navrhovaných objektů a z pohledu nemovitostního / rozvojového / developerského potenciálu se jeví spíše jako problematický – kdy nejcennější hodnota výhledu na historické centrum není v rámci těchto objektu zohledněna / využita – přičemž je otázkou jestli tento „veřejný prostor“ amfiteátru by dokázal tento nedostatek vyvážit. Obecně se jedná spíše o koncept architektonického návrhu celé lokality, než základ územní studie, která bude podkladem pro rozvoj po několik desetiletí a zvolený koncept by příliš mnoho hledisek fixoval a detailně definoval, což by zřejmě zadavateli nepřineslo očekávaný efekt pro dlouhodobé plánování rozvoje / konceptu území.