Rekonstrukce a přístavba polikliniky Pod Marjánkou

Neutrální přístavba, jejíž fasáda současným způsobem navazuje na tvarosloví 60. let, nechává vyniknout hlavní stavbu architekta Podzemného. Pásová okna jsou akcentovaná zaoblenými rohy, lahvově zelený fasádní keramický obklad je barevně komplementární k původním okrovým tvarovkám. Nízká přístavba polikliniky nabízí přehledné a otevřené zdravotnické zařízení, ve kterém je dostatek denního světla a návštěvník se zde snadno a přirozeně orientuje. Návštěvníkům a jejím potřebám slouží vnitřní pobytové exteriérové atrium. Hlavní vstup je zachován v ulici pod Marjánkou. Samostatný vstup do dětského oddělení je orientován směrem k východnímu parku.

Návrh přináší kompaktní propracované řešení, které je prostorově úsporné, přesto provozně komfortní a logické. Čistá podélná hmota přístavby s výraznými pásovými okny je harmonickým soudobým doplňkem F. R. Podzemného budovy. Použití keramického obkladu v komplementární barevnosti je vůči stávající budově pokorné a sémantické. Současně návrh představuje udržitelné pojetí fasády, které je schopno flexibilně reagovat na změny vnitřních dispozicí a adekvátně kompenzovat problémy spojené se změnou klimatu. Nabídka vnitřních atrií, do kterých se orientují čekárny je řešení preferované a přehledné. Současně návrh prezentuje propracovanou úvahu nad uspořádáním rekonstruované části. Konstrukčně se jedná o realizovatelně pojatou rekonstrukci, která je v návrhu velmi kvalitně a podrobně rozpracována. Environmentální koncept udržitelného rozvoje, který je dnes nezbytným parametrem návrhu občanské stavby, ukazuje komplexní přístup autora.

Návrh ctí asymetrickou kompozici stávající budovy. Nová nízká kompaktní hmota je prolomena venkovními atrii o různých proporcích. Hlavní urbanistický vstup je zachován a doplněn o vstup bezbariérový. Vše se uvnitř potkává v jednom bodě – prostoru recepce. Navrhovaný nízký objekt přebírá výraz původní stavby. Fasáda má rastr oken umožňující variabilní členění vnitřních prostor (ordinací). Na rekonstrukci objektu polikliniky navazuje rehabilitace jejího okolí. Dům v parku.

Zajímavé hmotové řešení návrhu vychází z respektu původních stavebních čar přístavby - tzv. klepet - doplněných o další křídlo, uzavírající společně dvě vnitřní atria, která zajišťují dostatečné prosvětlení vnitřních komunikačních prostor a čekáren. Půdorysně rozlehlé řešení návrhu, reagující na nepravidelný tvar pozemku, umožnilo navrhnout přístavbu pouze v jednom nadzemním podlaží do ulice Pod Marjánkou a tím dále potvrdit vazbu na původní hmotový koncept zástavby F. R. Podzemného. Velkorysé vstupní prostory navazují na vnitřní prostornou a především přehlednou dispozici evokující dojem kvalitního vnitřního prostředí s možností vysoké variability vnitřních prostor. Ke kladům návrhu patří dále precizní technické i dispoziční řešení, environmentální i krajinářský koncept i vlastní provozní řešení, promítající se např. i do řešení vstupů reagujících na všechny fáze postupné realizace díla. Za negativum lze považovat až fádní výraz jižní fasády s "utopenými" okny, v opakujícím se rytmu oken a zdí. Pevné sepjetí nové části s původní deskou polikliniky znamená významně složitější zakládání (záporovou stěnou), a to i s ohledem na etapizaci díla. Otázkou je i vysokorozponová konstrukce ve středním traktu, řešení detailu ukončení fasády při atice (tepelná kapsa) i navržený princip větrání s automatickým otvíráním oken. Stavební program je i po redukci po první fázi soutěže stále naddimenzován oproti zadání soutěže.

Objekt polikliniky od doby výstavby vrostl do organizmu Břevnova, stejně jako přirostl k srdcím zdejších obyvatel. Plánované stržení nízké budovy, vyvolané praktickou potřebou parkovací plochy, způsobí v organismu polikliniky i Břevnova a jeho obyvatel, viditelné zranění. Svým návrhem místo léčíme takovým způsobem, že se rána opět zacelí. Vzniklou ránu umíme uzdravit tak, abychom zachovali a pozvedli zdejší genius loci. Objekt nové přístavby není kopií původního, ale jeho parafrází, navrženou s respektem k původní charakteristické půdorysné a výškové stopě stavby. Princip obnovení původního objemu, avšak s určitými rozdíly a v současném tvarosloví, ať už byla původní stavba ztracena jakkoliv, tedy vytvoření jeho parafráze, byl uplatněn také např. při rekonstrukci Nového muzea v Berlíně od architekta D. Chipperfielda nebo právě probíhající obnově katedrály Notre Dame v Paříži. Nový objekt přístavby téměř přesně kopíruje půdorysnou stopu jižní, západní a severní fasády původního objektu, stejně jako jeho původní výšku.

Architektonický i urbanistický výraz i kompaktní hmota jsou pokorné k původní budově a dobře s ní komunikují. Porota hodnotí kladně propracovanost sanace a statického řešení výškové části. Kladně bylo ohodnoceno propojení obou budov, vhodně umístěná recepce a propojení hlavní osy výškové části s atriem v přístavbě, z hlediska památkové péče vhodně řešené interiéry v původní budově včetně zachování dvojtraktu. Zvolený konstrukční systém však snižuje variabilitu dispozice přístavby. Provozní řešení přístavby je až příliš podobné původnímu stavu a nepřináší tak z hlediska zdravotní architektury žádnou inovaci, jedná se spíše o krok zpět. Přístavba z pohledového betonu nese až příliš konfekční výraz. Vjezdy do garáží jsou dopravně nefunkční, odbavovací rampa je v příliš prudká, chybí zde místo pro odbavovací zařízení. Zastřešení vjezdu do garáží považuje porota za architektonicky i krajinářsky nevhodné řešení. Tepelně- technické vlastnosti jsou poddimenzované, zcela chybí systém řízeného větrání ve výškové části.

Poliklinika Pod Marjánkou (Richard Podzemný, 1960-62) patří mezi kvalitní funkcionalistickou architekturu, současný stavebně technický stav vyžaduje naléhavou rekonstrukci. Vize předpokládá výstavbu nové části polikliniky v kontaktu se stávající základní vysokou hmotou, kompaktní čistý třípodlažní hranol s vnitřním atriem propojeným s parkem se s úrovně parteru uplatňuje dvěma podlažími, dům má zároveň tři podzemní technická a parkovací podlaží.

Kompaktní forma přístavby polikliniky s vnitřním atriem. Čisté konstrukční řešení přístavby je dobře provázané s parkováním, které umožňuje dobrou variabilitu dispozice. Tvarové řešení fasád je jednoduché, odkazuje se na původní budovu, a které také podporuje variantní rozmístění vnitřních příček. Hodnocení snižuje až příliš velká utilitárnost a opakovanost fasád, vnitřní standardně široká okružní chodba s malým kontaktem do atria, čekárny s nedostatečnou možností segregace pacientů, bez kontaktu s vyšetřovnami a s velkou pravděpodobností zaplnění úzké chodby před vyšetřovnami sedacím nábytkem. Odsazení přístavby od rekonstruované části je výhodné jen z hlediska etapizace a realizace staveb, ale přístavba a původní budova netvoří jeden celek. Průchod mezi budovami je problematický z hlediska bezpečnosti a údržby. Atrium volně přístupné z parku je výhodné pro údržbu zeleně, ale svůj užitný potenciál ztrácí volbou navazujících provozů. Přímé vstupy k RTG a stomatologii nemají hlubší význam. Po skončení stavby nebude zřejmá hierarchie vstupů. Prostor pro centrální recepci je nedostatečný, je omezen pouze pro základní informace. Nepřesvědčivý je také návrh sanace železobetonového skeletu a zateplení stávající budovy.

Návrh rekonstrukce a dostavby polikliniky Pod marjánkou je architektonickým úkolem o několika rovinách. Návrh v sobě snoubí technické a technologické postupy, které umožní kvalitní realizaci. Zároveň reinterpretuje pozici historické budovy a také celého areálu vůči svému okolí. Otevírá se novostavbou do parku a sceluje dříve rozpojené drobné kousky zeleně v zasloužený živý prostor pro celou čtvrť. V neposlední řadě splňuje přísné požadavky na medicínský provoz a omezení z něj vyplývající. Rekonstrukce výškové části a požadavek na nepřetržitý provoz klade další požadavky promyšlený návrh centrální haly. Centrální hala zároveň vytváří přirozený prostor, kterým se budova otevírá do různých stran a také různých úrovní. Návrh tedy zachovává stávající trasy, na které jsou obyvatelé čtvrti zvykli, ale zároveň přináší do území nové. Tvar a uspořádání budovy respektuje historický objekt, stejně jako požadavky památkové péče, zároveň reaguje na své okolí a definuje nově uliční čáry.

Výraznou proměnu charakteru stavby oproti první fázi soutěže porota nezhodnotila kladně. Porota ocenila důraz na sjednocení vstupních prostorů nové i původní budovy, díky němuž vznikl jak z jižní, tak ze severní strany hodnotný před-prostor usnadňující příchozím orientaci. Chybějící kótování však vzbudilo pochybnost o proveditelnosti návrhu, zejména s ohledem na bezbariérová řešení. Kladně porota zhodnotila velkorysou halu s novým schodištěm, která zdařile propojuje jednotlivé úrovně jak funkčně, tak vizuálně. Také díky návaznosti na nezastřešené atrium se zde podařilo vytvořit příjemný prostor a nový komunikační uzel, který rozšiřuje původní budovu plně v souladu s jejím architektonickým výrazem. Netradiční koncept zpevnění a zateplení původní konstrukce v interiéru by umožnil minimální zásahy do průčelí, ale jeví se jako konstrukčně náročný a rizikový, protože návrhu chybějí nezbytné tepelně-technické analýzy vlhkostní bilance. Pozornost nebyla věnována ani dilataci. Porota dále ocenila environmentálně zodpovědný návrh energetického konceptu. Navzdory doporučení poroty po první fázi v soutěži bylo v návrhu ponecháno atrium se stromem na rostlém terénu, který porota vyhodnotila jako neopodstatněný a příliš komplikující řešení a funkčnost podzemních garáží. Vnitřní standardně široká okružní chodba má malý kontakt s atriem, způsobuje tak horší orientaci. Čekárny mají nedostatečnou plochu bez možnosti segregace pacientů, bez kontaktu s vyšetřovnami. S velkou pravděpodobností se úzké chodby před vyšetřovnami zaplní sedacím nábytkem. Půdorysný průmět přístavby nemá opodstatnění v urbanistické koncepci celé lokality.