NEXT LEVEL Fakultní nemocnice Hradec Králové

CHC se nachází v novém těžišti nemocničního areálu. Prostor nově vzniklého náměstí navazuje na prvorepublikový urbanistický plán, který nechává vyniknout hradecké dominanty a rozvíjí osu stanovenou pavilonem interny. Budova Nového chirurgického centra přímo navazuje z jihu na současný pavilon Akademika Bedrny. Dům je formován potřebami vnitřních provozů, z této charakteristiky vychází horizontální členění do tří celků. První dvě patra jsou strojem, ve kterém se mísí veřejná ambulantní část se skrytou obslužnou částí domu. Rychlá a kvalitní péče je zajištěna kompaktním tvarem a promyšlenými vazbami mezi jednotlivými odděleními. Minimalizované vzdálenosti šetří čas. Dispozice je perforována intimními atrii. Třetí vykonzolované patro je srdcem budovy, nachází se zde operační sály, JIP a dospávací jednotka. Konzola odřezává stroj budovy od pater lůžkových oddělení a stává se symbolem chirurgického pavilonu. Prioritou v lůžkových odděleních je dlouhodobá rekonvalescence, klid a intimita – vrchní patra mají tedy odlišný charakter. Jednotlivá křídla jsou nasměrována do otevřených atrií, parku a do krajiny.

Porota si váží osvěžujícího a vynalézavého designu tohoto návrhu a autorova elánu při splnění všech doporučení poroty z předchozí fáze. Návrh vykazuje velký vývoj mezi soutěžními fázemi. Navrhované použití několika vstupních bodů je vnímáno jako pozitivum projektu. Medicínské provozy mají dle poroty silné stránky v JIP a oddělení ambulancí se svou přímou vazbou na zobrazovací metody. Porota oceňuje zvlášť architektonický posun od Fáze I. a ochotu, s jakou zapracovali doporučení poroty. Za nešťastné považuje řešení parteru, kdy je vše obsluhováno jednou chodbou společnou pro vše. V nemocnicích je ale potřeba, aby byly chodby rozdělené dle provozů. Na druhou stranu cirkulace v horních patrech je příliš komplikovaná. Fasáda by měla souviset s provozem.

Cílem návrhu je vytvořit příjemné místo a prostředí. Pro pacienty, personál i návštěvníky. Proto je prostor před vstupem změněn v park. Ten přináší nemocnici klid a uvolnění, ale i prostorovou strukturu a hierarchii, tedy srozumitelnost a orientaci. Budova se do něj otevírá veřejnými prostory: restaurací, vzdělávacím centrem, vstupní halou. Hala dává stavbě přehlednost a řád. Je jejím středem, páteří mezi starou a novou částí. Ty tvoří jednotný architektonický celek. Jeho kompaktnost zakládá přímé vazby, krátká spojení a jednoduchou orientaci, provozní ekonomii. Oddělen je pohyb pacientů, návštěv, personálu, materiálu, a to při uživatelské vstřícnosti, provozní jednoduchosti, úspornosti. Vstup je z parku na západě, dopravní obsluha od vjezdů z východu. Návrh nevyžaduje přesuny skladů a zcela minimalizuje finální přesuny provozů po dokončení rekonstrukce. Jako centrální park rozvíjí základní prostorový motiv původní nemocnice, rozvíjí cihelná fasáda základní materiálový motiv hradeckých veřejných staveb, architektonickou tradici vytvořenou Kotěrou a Gočárem.

Tento návrh je dle hodnocení poroty velmi kompaktní a efektivní. Logistika a workflow navrhovaného vnitřního schématu jsou velmi čisté. Porota oceňuje návrh flexibilního řešení parkování. V rámci medicinálních provozů poskytuje návrh velmi úhledně uspořádané oddělení ambulancí, zobrazovacích metod a JIP. Bohužel existuje Nová kvalita, zeleň, architektura používá jazyk z roku 1960. Poněkud nejasný je (bohužel) pohyb aut. Umírněné schéma, málo nového - nevzbuzuje nadšení.

Z pohledu věcného představuje fakultní nemocnice spolehlivý stroj, poskytující vrcholně specializovanou péči, ale současně také místo pobytu mnoha lidí (namátkové návštevy u pacienta, vlastní pobyt nemocného, vzdělávání nebo dlouhodobý pracovní úvazek). Návrh hledá rovnováhu mezi interpretací nemocnice coby místa efektivního dodání péče a místa kultivovaného, emociálního prožívání. Stavba reaguje na své okolí a plně se napojuje na stávající Bedrnův pavilon, utvářející spolu s pavilonem interních oborů a Emergency jeden hmotný celek. Přesto se nejedná o bariéru - uprostřed objemu se nachází centrální atrium, dostupné ze všech stran velkorysými vstupy. Hmotové členění domu vychází z provozu a napomáhá tak orientaci v prostoru. Stavba je členěna na podnož a nástavbu formou pavilonů posazených kolem centrálního átria, přičemž přechodem je patro, koncentrující centrální operační sály a intenzivní péči na jediném podlaží. Stavba rozmazává hranici mezi nemocničním parkem a budovou centra a v dalším plánu i každým nemocničním oddělením: každý pacient bude mít možnost vstoupit do malé zahrádky přímo na svém podlaží. Nedílnou součástí domu je také vegetace v interiéru, v rozličných atriích, na vegetačních střechách, v bezprostředním i širším okolí budovy. Pozitivní účinky rostlinstva přispívají ke zdárnému léčení pacientů.

Porota si váží osvěžujícího a vynalézavého designu tohoto návrhu a autorova elánu při splnění všech doporučení poroty z předchozí fáze. Návrh vykazuje velký vývoj mezi soutěžními fázemi. Navrhované použití několika vstupních bodů je vnímáno jako pozitivum projektu. Medicínské provozy mají dle poroty silné stránky v JIP a oddělení ambulancí se svou přímou vazbou na zobrazovací metody. Lokalizace technického zařízení budovy do 2. podlaží se však z hlediska provozu budovy i budov navazujících jeví jako sporné. Investiční a provozní náklady se zdají být lehce podhodnoceny vzhledem k deklarovanému objemu návrhu.

Celkové architektonické řešení objektu vychází z provozních požadavků uživatele, možností stávajícího konstrukčního řešení pavilonu akademika Bedrny, vazeb na stávající objekty a současného urbanistického řešení v daném území. V návrhu byla zohledněna i technická náročnost objektu. Při utváření provozně dispozičního řešení byl kladen důraz na jednoduchou orientaci návštěvníků, minimální křížení jednotlivých provozů a zároveň na jejich vzájemné propojení, v neposlední řadě i na návaznost na stávající objekty. Návrh byl koncipován rovněž tak, aby po dokončení rekonstrukce pavilonu akademika Bedrny nebylo nutné přemístění větší část provozů, které jsou nezbytné pro provoz chirurgického centra po celou dobu výstavby. Přemístění by se mělo týkat jen části lůžkových provozů a dospávací jednotky. Hmotovým a materiálovým řešením návrh odkazuje na čistotu a jednoduchost prvních pavilonů v době vzniku areálu a je kontrastem k okolní zástavbě.

Porota je toho názoru, že tento návrh nevykazuje od 1. fáze podstatné zlepšení. Problémy z první fáze udržel a přidal nové dysfunkce a problémy, které nemohou být opraveny bez signifikantní změny celého projektu (dislokované JIP a nedostatečná propojení). Hlavní napojení do Bedrnova pavilonu je nešťastné kvůli fázování. Navrhované schéma se zdá být velmi rigidní a postrádá flexibilitu pro budoucí vývoj nemocnice. Hlavní vstupy jsou soustředěny v západním rohu a kvalita městského prostoru se podobá nákupnímu středisku. Navrhovaný dodatečný objem nemá smysl. Investičně je návrh velice nadhodnocen a množství nevyužitých vnitřních ploch pouze zvyšuje náklady na údržbu.

Vytvořili jsme přístavbu jako autonomní budovu doplňující komplex. Nová budova se nesnaží hmotově konkurovat Pavilonu akademika Bedrny a ani není jeho dvojčetem. Svým členěním, měřítkem, použitým materiálem a interiérem nabízí přívětivou tvář a přirozené začlenění do stávajícího prostoru nemocnice. Nová budova je členěna 5-ti modulovými kostkami na přirozeně velké části. Zvolili jsme půdorysné měřítko podle lůžkové jednotky a použili ji jako základní hmotový ukazatel. Vytvořili jsme tak variabilní systém, který se dá měnit, doplňovat, seskupovat i rozšiřovat. Navržený systém 4+1 považujeme za provozně optimální. Systém jednotek je napojen na páteřní koridor spojující provozy a vertikální komunikace staré a nové budovy v optimální poloze. Ambulantní a diagnostické části, operační sály, JIP a veškeré provozní zázemí tvoří podnož těmto kostkám. Veškerý vnitřní provoz podnože je organizován podél 3 základních provozních os - osa ambulantního pacienta, osa hospitalizovaného pacienta a osa záchrany života. Směrem do „vnitrobloku“ vytváříme pobytový svah, který zatraktivňuje prostor a plní jej novými pobytovými aktivitami.

Základní krychlová struktura tohoto návrhu byla silným elementem tohoto návrhu, ale během rozpracování návrhu do druhé fáze se díky zvětšení základních elementů stala komplikací. Porota oceňuje konzervativní přístup ke stávajícímu pavilonu Akademika Bedrny. Cirkulace v návrhu se zdá zbytečně nadhodnocená. Základní čtvercové elementy se od Fáze I. zvětšily a celý koncept se zdá příliš složitý. Provozně se v návrhu neobjevuje příliš problému. Cirkulace se zdá naddimenzovaná. Stávající budova Bedrnova pavilonu je téměř nedotčená. Porota se podivuje nad rozhodnutími, které tým od Fáze I. učinil.