Olomouc III.etapa protipovodňové ochrany

Pevnost vnímáme jako odolnost v proměnlivosti krajiny i struktuře a historii města. Ochrana je příležitostí pro její rozvoj. Proměnlivost Moravy odráží různorodost říční nivy, mozaika historických stop unikátních biotopů a rekreační krajiny. Morava a její toky tvoří symbolické osy krajinného klínu Litovelského Pomoraví. Ochrana Olomouce spolu vytváří okruhy krajiny, parkové osy a hlavní veřejná prostranství okolí Moravy a Mlýnského potoka s proměnlivým charakterem dle okruhů krajiny.

Návrh, který získal první cenu, zaujal porotu především svým širokým koncepčním uchopením území a jeho provázaností s širším okolím. Přesvědčivě definuje centra, vztahy k městu i napojení na další urbanistické a přírodní struktury. Jeho silnou stránkou je také argumentační základna, která poskytuje pevný podklad pro budoucí implementaci. Detailně zpracovaná etapizace návrhu umožňuje jeho postupnou realizaci a obhajuje širší zásah i mimo řešené území. Z funkčního hlediska je návrh promyšlený, i když některé prvky vzbuzují kontroverze. Dopravní řešení je ambiciózní a pracuje s horizontem přesahujícím 50 let, což však bude nutné přizpůsobit současným podmínkám; Návrh dopravy aktuálně neodpovídá platnému územnímu plánu. Při konzervativnějším přístupu k dopravě se návrh jeví jako jednoznačný favorit, ačkoli zpomalení průjezdu městem a neimitování dálničního průtahu může být vnímáno i jako nevýhoda v rámci funkční efektivity. Z kompozičního hlediska je patrná snaha o novodobou interpretaci barokní struktury, zejména v trasování komunikací a figuře křížení alejí a stromořadí pod Hradiskem. Toto řešení může působit nepochopitelně a nekoresponduje zcela se současnými urbanistickými principy, ale současně má potenciál podpořit logiku dopravního řešení. Jisté rezervy návrh vykazuje v práci s rozdílnými měřítky a charakterem území. Přechod mezi přírodním a městským prostředím je v návrhu řešen poměrně homogenním způsobem, což vede k absenci nuance mezi jednotlivými částmi; není zohledněn kontakt města. Koncept biodiverzity je na některých místech sporný – v určitých lokalitách působí jako uměle implantovaný prvek bez dostatečné logiky. Jedním z největších rizik návrhu je jeho řešení v nejkritičtějším místě – reakce na povodňové nebezpečí není zatím dostatečně promyšlená. Postavení hlavních prvků kolmo vůči povodni může být problematické. Přepracování však může vést i k úsporám a lepšímu logickému uspořádání. Dalším kritickým bodem je koncepční a hydraulická nefunkčnost řešení v oblasti před Hradiskem – především v otázce ostrova s biodiverzitou, jehož umístění na opačném břehu by dávalo větší smysl. Na zvážení je rovněž umístění amfiteátru do rozvojové plochy biodiverzity. Přes tyto výhrady zůstává návrh celkově nejlépe zpracovaným řešením, s vysokou mírou detailu a rozpracovanosti, což jej činí přesvědčivým základem pro budoucí rozvoj území.

Spoutané území se dle našeho názoru potřebuje vylíhnout jako motýl z kukly a vyletět vstříc nové krajině, která bude zpříjemňovat životy svých obyvatel. V návrhu je řeka uvolněna do krajiny rameny a rozlivy, které však stále mají své hranice. Posílení pouta klášterního Hradiska s lužní krajinou a osou řeky historickou alejí vytváří centrum rekreační oblasti pro obyvatele i turisty. Nezapomíná se ani na přírodu, se kterou zde člověk jednoduše splyne.

Návrh, který získal druhou cenu, vykazuje střídmý a racionální přístup k řešení území. Mezi jeho největší přednosti patří zejména práce s trasováním ramene Moravy a využitím jeho potenciálu k ochraně zástavby před povodněmi. Přestože na první pohled působí návrh stroze, naplňuje požadavky na přírodě blízké řešení zásahů v kombinaci s vhodnou morfologií řeky. Jedním z hlavních přínosů návrhu je jeho schopnost využít území k přirozenému rozlivu povodní bez nadměrného použití betonových prvků. Řešení se vyhýbá zbytečným revitalizačním zásahům a klade důraz na maximální využití přírodních prvků. Tento přístup podporuje přirozený charakter lokality a také minimalizuje škody při průchodu povodně. V rekreačním kontextu návrh funguje především jako parková plocha. Navrženy jsou různé možnosti pohybu podél řeky – stezky na každém břehu jsou koncipovány odlišně, což umožňuje jejich různé zaměření na chodce nebo cyklisty. Potenciál řeky jako veřejného prostoru je využit v několika místech, která jsou tomu morfologicky přizpůsobena, například v rozšířeních či na ostrovech. Střídmá náplň programu v koridoru řeky jej po povodni dělá relativně lehce obnovitelný, a to s nízkými náklady a v relativně krátkém časovém období. Návrh se nicméně potýká s některými slabinami. Přes extenzivní grafické vyjádření v podobě vizualizací území je čitelnost jeho myšlenek a záměrů obtížná. Absence srozumitelnosti celkového konceptu i některých jeho detailních částí bohužel ponechává řadu aspektů na volné interpretaci. Přístup k navrhovanému řešení je relativně mechanický – v některých částech připomíná spíše vyseknutý koridor bez urbanistické návaznosti na okolní lokality a město. Volba umístění jednotlivých aktivních prvků v návrhu (amfiteátr, workoutové zóny apod.) postrádá logické opodstatnění v širším kontextu. Další problematickou oblastí je přístaviště, jehož samotná funkce je sice žádaná, ale kapacitně a architektonicky je v návrhu předimenzovaná. Podobně naddimenzovaný je i amfiteátr, jehož měřítko nepůsobí citlivě vůči krajině. Z hlediska architektonických prostředků návrh pracuje s vhodnými principy, ale jejich konkrétní ztvárnění není zcela přesvědčivé. Celkově se jedná o solidní návrh, jehož hlavními přednostmi jsou respekt k přirozené morfologii řeky a promyšlené trasování, které umožňuje rekreační využití. Díky tomu jsou budoucí provozní náklady minimální. Slabší stránkou je jeho obtížná čitelnost, mechanický přístup k řešení, nevyvážené měřítko a zpracování některých prvků a chybějící propojení s okolím. I přes tyto nedostatky návrh představuje řešení s velmi vhodně vyřešenými protipovodňovými opatřeními a udržitelným přístupem k území, které má potenciál pozitivně přispět k rozvoji poříčního prostoru ve městě.

Řeka Morava vlnící se rozlehlou krajinou Hané je životadárným prvkem pro největší město, které se na ní nachází - Olomouc. Cílem návrhu je navázat na sepětí města s řekou pomocí spojité cestní sítě, četných zastavení a vytváření nerušených zákoutí pro živočichy. Nepřerušeně tak lze projít nebo projet na kole kolem řeky od jihu až na sever. Návrh si je však vědom dynamiky řeky a její odvrácené ničivé tváře během povodní. Vymezené plochy protipovodňové ochrany jsou proto respektovány, navrhované prvky jsou však do ní integrovány. Řeka je od Klášterního Hradiska po Černovír rozvolněna a charakterem navazuje na meandrující ramena Litovelského Pomoraví a napomáhá zvětšit objem přenášené vody.

Návrh oceněný třetí cenou přináší nové téma – park nad hrází, který představuje zajímavý koncept s potenciálem obohatit území o nový krajinářský prvek. Pozitivně je třeba vyzdvihnout využití slepých ramen a hledání dynamiky řeky. Schémata a vysvětlení návrhu poměrně jasně popisují jeho principy, avšak tyto záměry nejsou vždy dostatečně čitelné ve výkresech, což může komplikovat jejich realizaci a porozumění celkovému řešení. Slabší stránkou návrhu je krajinářská složka, která působí nedostatečně promyšleně. Zejména volba ovocných dřevin není vhodná pro dané podmínky a nepodporuje celkovou koncepci území. Dále se v návrhu objevují problémy s obchvatem, který je vnímán jako územní limit, avšak jeho řešení zůstává nepropracované. Kromě toho je koryto řeky na několika místech zúžené, což je nevhodné a nefunkční z hlediska toku. V návrhu se rovněž setkáváme s nedostatkem detailního provázání jednotlivých složek, což vede k tomu, že některé dílčí prvky, jako například most a vedení hráze, nejsou propojeny dostatečně funkčně ani kompozičně. Tento nedostatek oslabuje celkovou soudržnost návrhu a jeho schopnost harmonicky zapadnout do širšího kontextu území. Chybí zde také hierarchie prostor vůči městu a opodstatnění některých vazeb. Celkově návrh přináší zajímavé myšlenky (např. organické tvary krajiny se promítají do návrhu některých staveb coby zajímavý estetický prvek), ale jeho provedení by vyžadovalo hlubší propracování, zejména v krajinářských aspektech a detailním řešení klíčových prvků. I přes tyto nedostatky je koncept parku nad hrází nosný a nabízí potenciál pro další rozvoj území.

Návrh spojuje protipovodňovou ochranu, krajinářskou integraci a urbanistický rozvoj. Území podél Moravy se mění v říční park s exponovanými i klidnějšími úseky, umožňující lidem pohodlný kontakt s vodou. Nově se otevírá možnost koupání na soutoku Moravy a Trusovického potoka. Přírodě blízká revitalizace a rozšíření koryta Moravy a úprava morfologie jeho profilu podporují ekologii vodního toku a vývoj bohatšího litorálního pásma podél jeho břehů. Obdobné úpravy jsou provedeny u Trusovického potoka. Protipovodňová opatření zahrnují také zemní hráze, zdi a na odůvodněných místech mobilní bariéry, s cílem optimalizovat využití prostoru a zlepšit prostupnost územím a napojení komunikací.

Tento návrh, ačkoliv se dostal do finále, nepřesvědčil porotu natolik, aby získal ocenění. Hlavní slabinou je nevyužití charakteru toku řeky Moravy a jeho přirozené morfologie koryta. K tomu se přidává nevhodné krajinářské řešení hrany řeky, které není stabilní ani udržitelné – fluktuace vodní hladiny znemožní realizaci této vize, protože fluviální morfologie, na které návrh stojí, není reálná. Navržený typ řešení břehové hrany je vhodný do toků s minimálními rychlostmi. Ve druhé fázi došlo sice k úpravě břehové hrany a její změkčení, přesto je dané řešení neosvědčilo jako celek z hlediska převedené povodně a následné údržby po ní. Dalším problematickým aspektem je propojení řeky s okolím. Přestože návrh usiluje o propojenost, výsledné řešení je zbytečně komplikované a ne zcela funkční. Nadměrné množství lávek a přechodů situaci spíše znepřehledňuje, než aby ji zlepšovalo. Jako velmi diskutované bylo umístění robustní lávky do osy nástupní linie do Klášterního Hradiska. Tematizace osy, které působí objemově nepřiměřeně, nejsou dostatečně argumentovány a degradují klíčové krajinné pohledy. Umístění atraktivních prvků, jako jsou rekreační zóny a workoutové plochy, je v aktivní záplavové zóně příliš četné a neodpovídají skutečnému využití prostoru a postrádají jasné zdůvodnění a logiku umístění. Krajinářské a architektonické řešení navíc nevyužívá plně potenciálu území. Návrh neidentifikuje klíčové, více exponované oblasti, které by si zasloužily větší ochranu nebo úpravy. Obchvat je sice řešen, ale jeho zpracování nepřináší uspokojivý výsledek. Výrazným, ale kontroverzním momentem návrhu je zapuštěná cesta definovaná vysokými zdmi a práce s předpolím Hradiska – tyto zásahy sice vytvářejí silné vizuální prvky, ale nejsou ve výsledku pozitivním příspěvkem k řešení území. Návrh bohužel nepracuje s čitelností a srozumitelností na potřebné úrovni, což oslabuje jeho možnost obhajoby. Je třeba si uvědomit, že investice v tomto území nespočívá pouze v technické infrastruktuře, ale musí být rovněž vnímána jako zásah do veřejného prostoru. Přístup k řešení území jako k vyseknutému koridoru je zde opět patrný, což neprospívá integraci do širšího kontextu. V neposlední řadě je nutné zohlednit i provozní udržitelnost návrhu – například v případě povodní by zde docházelo k nadměrnému zachytávání splavenin, jehož úklid by trval týdny a vedl by k nárůstu nákladů a stížností. Tento faktor nebyl v návrhu dostatečně řešen, což snižuje jeho celkovou funkčnost a přijetí veřejností. Návrh přináší některé zajímavé koncepty, zejména v oblasti pobytového využití prostoru a propojení s rekreačními aktivitami. Nicméně jeho přístup k hydrologickým podmínkám, krajinářskému řešení a celkové provozní udržitelnosti vykazuje zásadní nedostatky. Tyto limity výrazně snižují jeho funkčnost a realizovatelnost, čímž oslabují jeho přínos pro dlouhodobý rozvoj území.

Úlohu chápeme jako příležitost posílit fenomény Olomouce - historické jádro a řeku s lužním lesem. To vše dát do kontextu současného života lidí. Zvlnění tvaru průtoku dává příležitost pro vznik mnoha situací. Od kamenné náplavky, přes městkou pláž až do divočiny lužního lesa. Kraji-na řeky lemované hrázemi má být harmonická, tak jako krajina barokní. Umístění a podoba nových hrází, mostů a cest tomuto odpovídá. „Divoký městský park“ nabízí prožitek z přírody i města, trávením volné-ho času přispívá k pohodě obyvatel.

Předložený návrh, ačkoli postoupil mezi finalisty, neprokázal dostatečné kvality pro získání ocenění. Jeho hlavní slabinou je jednostranná koncentrace na řešení koridoru, která vede ke střídmějšímu napojení na okolí a město. Tento přístup oslabuje celkovou integraci návrhu do širšího kontextu a snižuje jeho přínos pro funkční propojení městského prostředí s řekou. Návrh věnuje značnou pozornost protipovodňovým opatřením, zejména prostřednictvím rozšíření koryta řeky v určitých úsecích. Přestože snaha o implementaci těchto opatření je patrná, navržené řešení nefunguje efektivně. Mezi problematické prvky patří nedostatečná výška hráze a bezpečnostního přelivu v západní části území, nevhodné výstupy mostových konstrukcí a bastionů do koryta řeky či nevyvážené změny průtočných profilů – střídavé zúžení a rozšíření koryta bez adekvátního řešení. Tyto faktory naznačují nedostatečné pochopení dynamiky povodní a jejich průběhu. Výsledkem je nejen omezená kapacita toku při povodňových událostech, ale i potenciální zvýšení rizika povodňových škod v důsledku změn proudění, rychlostí a výšek hladin vody v řešeném území. Návrh se zaměřuje na oživení prostoru skrze širokou škálu aktivit a intervencí, což sice přináší bohatý program využití území, avšak zároveň oslabuje jeho celkovou robustnost a udržitelnost. Nadměrné množství pobytových prvků a rekreačních zón v aktivní záplavové oblasti představuje problém z hlediska provozuschopnosti a dlouhodobé správy území. Lze ocenit úsilí o vhodné umístění městské pláže s ohledem na její stabilitu a odolnost vůči povodním. Přesto však některé prvky, které byly do návrhu začleněny, paradoxně brání přirozenému průchodu vody a mohly by vést k větším škodám. Vzhledem k velkému počtu druhů aktivit a navržených prvků s různými materiály působí návrh z hlediska architektoniko-urbanistického poměrně roztříštěně. Dalším významným nedostatkem je nesoulad mezi vizualizacemi a výkresovou dokumentací. Prezentované vizualizace zobrazují odlišná řešení oproti těm, která jsou skutečně navržena. To komplikuje čitelnost návrhu a oslabuje jeho argumentační základnu. Z konceptuálního hlediska návrh přináší zajímavé myšlenky v oblasti morfologie koryta prostřednictvím soustavy ostrovů, ale i dalšími vhodnými drobnějšími morfologickými prvky v kombinaci s oživením a rekreačním využitím území. Nicméně jeho přístup k povodňové problematice a dlouhodobé udržitelnosti nebyl dostatečně promyšlen. Výsledkem je ne zcela využitý potenciál území a riziko negativních dopadů na jeho fungování v krizových situacích. Návrh přináší několik inspirativních konceptů, avšak jeho klíčové aspekty – zejména řešení povodňových opatření, propojení s městskou strukturou a provozní udržitelnost – vykazují významné nedostatky. Tyto faktory výrazně snižují jeho funkční i realizační kvalitu, což brání jeho plné implementaci v daném území.