Transformační centrum Ústeckého kraje

Transformační centrum bude novým komplexem, který bude podporovat interakci, usnadňovat komunikaci mezi pracovníky, startupovými firmami, občany a bude sloužit jako propojení centra města se širším okolím. Pečlivé pochopení pozemku a potenciálu stávajících budov je výchozím bodem pro celý proces návrhu. Prostřednictvím souboru demoličních a stavebních zásahů návrh nově definuje současné podmínky a nastavuje nové uspořádání, které je otevřeno městu i okolí. Stávající propojovací objekty jsou zbourány a nahrazeny krajinnými úpravami krytými novou pochozí lávkou. To umožňuje, aby Transformační centrum bylo propojeno v úrovni vstupního předprostoru, ale i v úrovni nádvoří a aby bylo průchozí ve všech směrech, čímž se otevírá městu a umožňuje vizuální a fyzické interakce mezi jednotlivými částmi areálu. Přístup návrhu respektuje původní architektonický výraz. Nové objemy jsou, ve většině případů, navrženy jako nástavby na stávajících železobetonových panelových konstrukcích. Tyto objemy, využívají jako konstrukční materiál dřevěné lepené prvky. Umístění objemů minimalizuje zastavěnost pozemku a optimalizuje množství plochy věnované zeleni a sociální interakci. Jednotlivé intervence jsou navrženy pro každou budovu samostatně, takže lze realizaci snadno členit na etapy.

Přesvědčivost návrhu je patrná na první pohled díky jeho racionálnímu přístupu k architektonické transformaci stávajícího areálu. Čitelnost nových stavebních úprav, minimalizace zastavěnosti pozemku, snadná etapizace a adekvátnost investičních nákladů – to vše dohromady tvoří efektivní rozvojovou strategii. Respekt k hodnotám původní architektonické estetiky vytváří kontrast k nově navrženým objemům, které se doplňují se stávající strukturou. Nástavby tak vytvářejí další vrstvu objektu a svým výrazem harmonicky doplňují obraz celé hmoty. Materiálové řešení stávajících objemů citlivě interpretuje původní podobu fasády. Nové nástavby jsou decentně odlišeny jak materiálově, tak hmotově. Ústředním motivem návrhu je jednoduchá pochozí lávka, která spojuje jednotlivé objekty a zároveň rámuje venkovní prostranství – tři dvory, jež tvoří srdce celého návrhu. Veřejné prostory jsou pojaty velkoryse, avšak úměrně svému využití. Otázkou zůstává, zda se vnitřní nádvoří mezi pavilony A, B a D svým charakterem neduplikují, a tím nezbytně nenabízejí stejné možnosti využití. Dispozice a provoz budov mají jasnou hierarchii, s důrazem kladeným na flexibilitu prostoru. To dokazují i předložené scénáře využití kanceláří. Veškeré společné prostory pro setkávání ústí do venkovních nádvoří a přirozeně propojují celý areál v jeden funkční celek. Silnou stránkou návrhu je přesvědčivý koncept etapizace, která umožňuje postupnou přestavbu objektů bez výraznějšího narušení provozu areálu. Porota velice oceňuje reflexi kritiky z prvního kola a důsledné doladění návrhu do druhého kola, což naznačuje existenci silného partnera pro nadcházející zpracování projektu a jeho úspěšnou realizaci.

Vznik Transformačního centra je jedinečnou příležitostí, jak dát okolní lokalitě nový a výrazný impulz. Zároveň považujeme za důležité do prostředí sídliště vstoupit s respektem k jeho vývoji a kontextu, aby nové centrum nebylo ve svém prostředí cizincem. K adaptaci přistupujeme s důrazem na hledání a využití kvalit a charakteru původní školy, které spatřujeme především ve skeletové konstrukci jednotlivých objektů, v pavilonovém charakteru celého areálu, důrazu na utilitárnost a funkčnost budov a v neposlední řadě také ve vzrostlé zeleni, která komplex prostupuje. V návrhu definujeme těžiště areálu, které bude maximálně průchozí, komunikující a otevřené do veřejného prostoru. Snažíme se minimalizovat chodby a spojovací krčky, díky čemuž mohou prostory přecházet plynule jeden do druhého i se otevírat směrem ven. Hlavní předprostor nekončí hranou domu, ale protéká skrze objekty a část areálu až do nově navrhovaného veřejného parku. Snažíme se do místa přinést maximálně otevřenou, komunikující a civilní architekturu jakožto obraz soudobé, respektive budoucí veřejné instituce. Důležitým tématem návrhu je dostavování areálu „sama do sebe“ namísto expanze do nezastavěných ploch. Kromě ekologických důvodů spatřujeme přínos tohoto konceptu i pro samotné fungování areálu jako celku, který je založen na mísení a sdílení jednotlivých provozů a funkcí, které se tak mohou vzájemně dotovat.

Proměna vnímání místa a jeho architektury, transformace až na dřeň. Návrh stávající pavilonový areál očišťuje na nosné konstrukce (železobetonový skeletový systém), a ty pak doplňuje a spojuje do jednoho živého a členitého celku. Kostra železobetonových skeletů s jejich elegantní modularitou se stává základním prvkem návrhu. Původní charakter je záměrně a přesvědčivě nahrazen novým, sebevědomě současným výrazem. Obložení hmot budov ochozy se stínícími roletami či solárními panely a práce s hrubými materiály vytváří dojem industriální transformace, živelné, přesto s lehkostí a do detailu čistě navržené. V areálu je zachována přírodní parková jižní část, zato severní zastavěná část je maximálně zahuštěna, z čehož těží zejména dispoziční členění, které minimalizuje množství chodeb a celé fungování budovy spojuje do jeho „Těžiště“. To prolíná venkovní veřejné prostory s vnitřními a střešními poloveřejnými, čímž vytváří snad až příliš velkorysé množství prostor pro setkávání. Dimenze, proporce a naznačené provedení společenských prostor vzbuzuje obavu z praktičnosti a ekonomičnosti jejich užívání v běžném provozu. Intenzita zahuštění areálu s důrazem na relaxačně/setkávací střed se vzhledem k předpokládané etapovitosti výstavby nezdá praktickou. Celek by byl bez tohoto klíčového motivu výrazně oslaben jak provozně, tak esteticky. Porota hodnotí kladně radikalitu návrhu, lehkost podání a silnou novou identitu místa, stejně jako technické řešení a velmi dobře připravený koncept flexibilních kanceláří.

Nové Transformační centrum pracuje s původní školou na principu vícevrstevnatosti návrhu. Transformace školy na špičkové výzkumné pracoviště a středobod dění přilehlých obytných částí Ústí nad Labem si vyžaduje komplexní řešení: 1 otevíráme - 2 zachováváme - 3 přistavujeme - 4 doplňujeme - 5 adaptujeme - 6 nastavujeme - 7 upravujeme - … Z procesu navrhování Transformačního centra v průběhu navrhování vzniklo malé desatero transformace. Tedy transformace, která může vznikat v čase, dle aktuálních potřeb a vytváří plnohodnotné, soběstačné architektonické prostory pro kvalitní pracovní prostředí v 21. století a zároveň tradiční místo pro setkávání obyvatel přilehlých, převážně obytných čtvrtí. Vznikají park, dvory, domy, fasády, vstupy, vitríny, sály, átria, pobytové střechy, lodžie, arkády, …

Návrh je na první pohled přitažlivý svojí otevřeností a barevností, vizualizace evokuje dojem velkorysosti a zároveň sympatické civilnosti Předpokládá se možnost etapizace adaptace po jednotlivých objektech. Architekti si návrh kategorizují vlastním „desaterem“, jehož třetím bodem je přístavba*spojovací struktura. Ta se jeví pro návrh jak provozně, tak vizuálně klíčová a v textu je popisována řada přidaných hodnot, jež by měla přinést. Obrazově je však tato ocelově-skleněná, nákladná struktura trochu cudně zahalena budoucí teoretickou popínavou zelení. Pochybnost vzbuzuje též vnitřní náplň - přitažlivost „meeting pointů“ (naznačeno v půdorysech) v rámci rovných, mnoho desítek metrů dlouhých chodeb s komplikovaně regulovatelným klimatem, je těžko představitelná. Propojení všech objektů v úrovni patra krytou chodbou navíc nepřipadá porotě a především budoucímu provozovateli nutné. Riziko redukce role tohoto klíčového motivu na funkci drahého, nákladně udržovatelného stínění jižních fasád, respektive paralelních chodeb a lokálního přístřešku v parteru, je neúměrné. Málo přesvědčivý porotě připadá též předepsaný posun v dopravním řešení. Nahrazení parkovacího domu parkováním na plochách „vizuálně totožných s travnatými plochami“ (navrhován „štěrkový trávník“), harmonicky a tak trochu „neviditelně“, jak nám podsouvá situace, je při předpokládaném potřebném provozu nereálné. Problematické se jeví též nástavby objektů (04*doplnění*nástavby). Vytváření pater/věží nad částí půdorysu je finančně neúměrné dosahovanému vizuálnímu efektu. Dispozice budov a koncepce kanceláří jsou jasné a přehledné. Problematická se však z provozního hlediska jeví decentralizace komunitních zón do jednotlivých objektů. Projektu chybí čitelná hierarchie, těžiště a možná též zřetelnější návaznost na původní objekty a typologická jasnost.

Pro nové Tranformační centrum Ústeckého kraje musí být akt vzniku také příkladným procesem, aby se mohlo stát určující institucí pro budoucnost regionu. Prvotní rozhodnutí o přeměně opuštěné školy je ideální příležitostí k prezentaci možností adaptivního opětovného využití. Odtud bychom měli definovat klíčové úkoly zásahu, abychom mohli tento proces dokumentovat, analyzovat, zdokonalovat a přizpůsobovat v dalších transformačních projektech.

Porota neshledává v návrhu výrazný posun a reakci na doporučení z první fáze soutěže. Tvar budovy dává omezené možnosti. Koncepce kancelářských ploch je efektivně zpracována a ukazuje dobře uchopenou práci s potenciálem prostoru. Atmosféra interiéru je příjemná a vhodná pro pracovní prostředí. Kontrastem je schematické řešení centrální zóny, která zůstala na úrovni schématu a není přesvědčivým důvodem pro realizaci komplikované organické formy. Porota se považuje vysokou míru zadláždění za neopodstatněnou. Interiér dle poroty příliš nekomunikuje s koncepcí a charakterem budovy. Pozitivně je hodnocena snaha poskytnout místo pro setkávání.

Přestavba střední pavilonové školy na moderní transformační centrum je symbolická a iniciační. Návrh má využít potenciál místa, zachovat jeho identitu a posloužit velkému počtu obyvatel. To může být princip vzorové transformace území. Stávající hmotné pavilony jsou zatepleny a napojeny na nové srdce souboru – ukrytou prosklenou přístavbu se sály a atriem, v jehož středu stojí krásná lípa. Dostavba svojí lehkostí a otevřeností nabízí průhledy na pavilony a stromy v okolí. Část pozemku ývalé školy bude využita jako veřejný park pro obyvatele z okolí.

Porota neshledává v návrhu výrazný posun a reakci na doporučení z první fáze soutěže. Jsou zde dobré nápady, ovšem jsou „zakryté zeminou“. Budova má shromažďovací vstupní prostor spojený se společným prostorem, postrádá však estetickou kvalitu. Podzemní parkoviště nepovažuje porota v tomto případě za racionální.