EXPO 2025 ČESKÝ PAVILON

SOCHÁNÍ VITALITY. Lineárně dynamický pohyb směrem vzhůru po spirále jako by byl alegorií ideální a naplněné životní cesty. Bazální a hluboce zakódovaný pud však člověku velí především přežít, což ústí v řadu nekoordinovaných po-hybů často nejasnými směry. Ty se stávají potřebným zdrojem zkušeností k docílení kýžené schopnosti adaptace. Ve stejnou chvíli se v člověku, bytosti společenské, objeví nutkání si svou životní cestu rovněž užít. K neoddiskutovatelně důležité fyzické životaschopnosti se v tu chvíli přidává vrstva vitality nehmatatelné, kulturní a niterné. Zčeřená podoba českého pavilonu činí z pohybu základní nástroj k udržení tělesné vitality. Procházivšího k určité formě fyzického výkonu explicitně nabádá, zatímco obsah nutí ke kreativní práci s duchovními a kulturními hodnotami. Konceptem navržené architektury je teze, jejímž obsahem je prostor formovaný pohybem těla a duše. Pavilon je hmotou vyžadující aktivní zapojení návštěvníka, jehož pohyb expozici zpřítomňuje. Samým pohybem návštěvníka v útrobách pavilonu se zhmotní kulturní prostor obsahu, čímž dojde k završení jeho cesty. Dosažení vnitřní vitality.

Autoři předložili k posuzování jasný, srozumitelný a snadno zapamatovatelný návrh, jehož nepřehlédnutelnost z vnějšku je nesporná. Zvláště vizualizované noční hodiny působí skutečně svůdně. Vzhůru se rozšiřující spirála obtáčí prostor centrálně umístěného auditoria a vede návštěvníky na atraktivní střešní terasu s barem a restaurací. Forma je přes svou výraznost docela racionální a částečně stíní i vnější pobytový prostor v okolí pavilónu. Velký důraz je kladen na precizní skleněnou fasádu, která navazuje na tradiční český um, který se snaží komunikovat všem návštěvníkům výstavy. Ta stejná fasáda pak ale značně omezuje výstavní flexibilitu v interiéru, která tak bude muset být navržena skutečně s velkým pochopením k těmto speciálním podmínkám. Spirálovité uspořádání vnitřního prostoru je zajisté efektní, ale rovněž mockrát ozkoušené a viděné a návštěvníka nutí absolvovat ho jako celek, což nemusí být vždy přijato s pochopením, na druhou stranu je zde šance na hlubší ponor do vybraného tématu.

WOODEN TEMPLE. Výstavní pavilon České republiky má formu dřevěné strukturální skulptury představující stylizovaný les, jako jedno z nejdostupnějších a nejpopulárnějších míst trávení volného času Čechů. Těží z prominent-ní polohy na nábřežní promenádě. Je snadno identi-fikovatelný zblízka i z výhledů z Fujimotovi kolonády v laguně. Má jasný, měřítkově nadnesený, snadno zapamatovatelný výraz. Lesní katedrála je vyabstrahovanou hrou vertikál dřevěných lamel, překrývajících se v průhledech a vrstvících se v plánech. Světlo prostupuje ze všech stran, interferuje klenbou. Vnitřní prostor volně stoupá a klesá, dynamicky pulzuje, otevírá se a zahaluje, vzpíná se proti nebi. Postupně se odlupují jeho jednotlivé vrstvy. Návrh využívá maximální míře efektů přirozeného prostředí bez audiovizuálních technologií. Je reakcí na přetechnizovanou a virtuální realitu.

Návrh, který u poroty rezonoval od úplného začátku, a nakonec si odnesl druhou cenu. Autoři přistoupili ke konceptu pavilónu radikálním způsobem a rozhodli se navrhnout umělý les s mýtinou v podobě vnitřního neformálního auditoria, jako středobodu celého pavilónu. Výrazným způsobem minimalizovali množství věcí, které by chtěli v pavilónu představit a namísto toho se koncentrovali na silný prostorový zážitek. Prostor, o jehož proměnlivost by se nepochybně postarali slunce a stín, případně dočasná umělecká vystoupení. Jako centrální motiv expozice vybrali téma volného času, jako elementu, ve kterém se můžeme Japonsku představit svou jinakostí. Určité obavy vzbuzovala jistá nepřehlednost funkčního dispozičního řešení podzemí, stejně tak obtížnost umístění expozice do takto výtvarně silného návrhu. Každopádně je možné říci, že se jednalo o nejvíce diskutovaný návrh v průběhu celých dvou dní zasedání poroty.

NEBE POD STROMY. Pavilon představuje Česko jako místo, o které lidé pečují více než tisíc let. Jako zahradu uprostřed Evropy, která lidem poskytuje zázemí pro uplatnění nezměrného talentu a kreativity. Její obyvatelé dokážou nalézat způsoby ochrany cenného dědictví nejen pro sebe, ale i pro budoucí generace. Pavilon připodobňuje Česko ke společné krajině, kterou tvoří milióny zahrádek, nad nimiž se klene jediné nebe. Ukážeme historii, současnost i environmentální vizi Česka jako místa lidské tvořivosti a péče o společný prostor.

Porotou dlouze diskutovaný návrh nakonec získal 3. cenu. Porota od začátku oceňovala celkovou komplexnost a propracovanost návrhu, přesvědčivou výtvarnost, včetně jasné a srozumitelné prezentace. Oceňovala snahu hledat styčné body mezi Českem a Japonskem, rovněž tak jí bylo sympatické celkové materiálové pojetí a vnitřní atmosféra. Obavy vzbuzovala až příliš nízká světlá výška jednotlivých pater. Šest výškových úrovní se pro tuto lokalitu se striktními výškovými limity zdálo části poroty až moc. Projekt byl také občas označován za eklektický a množství témat a jejich reprezentace, na které se autoři rozhodli soustředit, až příliš vysoké, pro relativně krátký čas který návštěvník v pavilónu průměrně stráví. Porota nepochybuje o tom, že by byl tento návrh důstojným reprezentantem České republiky v Japonsku.

CZECH MUSH ROOM. Český pavilon na světové výstavě EXPO 2025 v japonské Ósace prezentuje mycelium jako téma, které propojuje minulost, přítomnost i budoucnost této planety a je řešením nejednoho z problémů, které nás v současnosti sužují. Pavilon představí Českou republiku jako kreativní a otevřenou společnost nabízející platformu pro sdílení myšlenek s nadějí na světlejší budoucnost.

Silný, odvážný návrh, který patřil od začátku k nejdiskutovanějším. Porota se rozhodla ocenit jej zvláštním uznáním. Ocenila tak odvahu, se kterou autoři představili komplexní návrh, který pokud by byl realizován, nepochybně by vzbudil značnou pozornost návštěvníků světové výstavy. Potenciální realizace však byla také předmětem pochybnosti řady porotců. Představené řešení budilo praktické obavy. Gigantická konzola vysoce umístěného návštěvnického patra by představovala obrovské finanční a tvůrčí nároky na celý přípravný tým. Lehce nedořešeně působila i centrální vertikální komunikace uvnitř obří houby, která je ústředním motivem celého pavilonu. Naopak grafická úroveň a úroveň celé prezentace byla porotou vysoce hodnocena.